Na koutku rtu
broukala jsem si písničku
– bláhovou, snovou;
stále doufajíc v Tvůj návrat.
Však po čase,
co prvně jsem oprášila sníh
a v něj poklekla u Tvého hrobu
– ta píseň mládí
léty se měníc;
bláhová, snová,
nešťastná, skomírající –
pomalu a plynule
přešla v modlitbu.
Že se třeba jednou vrátíš...Stále tu čekám...
A věřím...
ČTEŠ
Ve verších
PoezjaPrapodivné pocity, nekonečné myšlenky a možná ne jen mé... ve verších... . . .