Ve verších

Květiny

Mezi prsy, pod hrudní kostí
a žebry Tě nosím
jako vzácnou kytici růží,
plynutím doby ji značně zvadlých.

V slzách v koutcích vtěsnaných
– zoufalých a nechtěných,
ještě stále Tě spatřívám
ve smyčce času,
jak jsi odešel těmi těžkými dveřmi;
s hlavou vztyčenou, bez ohledu
a zanechal mne zacházejícím vzpomínkám
a krutosti sebezpytu.

Zda-li pak jsi někdy šťastný býval...?

Mezi prsy, pod hrudní kostí
a žebry Tě nyní chovám.
Okvětní lístky již pohřebního kvítí
na hrob Ti skládám...