celý život si k tělu nikoho nepouští
potom se ukázal on
a ona začala cítit
i když neměla právo
nebylo to v dohodě
jenže dostala strach
z vlastních pocitůz toho že se zamiluje
do někoho
do koho nemůže
jenže už se od toho nemůže vzdálit
dostala se k vrcholu
city ovládli její tělo
v nejhorší chvíliokusila zakázané
byla toho pocitu plná
dostala strach a utekla
vrátila se do sebe
uzavřela se před světem
dostala strach
znovustrach z budoucna
ten který ji ovládal roky
toho kterého se bála
poddala se pokušení
teď trpí sama
může si za to sama
její blbost se kterou musí žítbude s tím žít už na vždy
ať to dopadne jakkoliv
už nikdy nebude stejná
je závislá a vystrašená
z tohohle už není cesty zpět
uvízla mezi ním a sebou
už nikdy se na něho nepodívá
nemůže ho vidět stejně
nepomůže tomu nic
už v tom uvízla
ta dohoda
bude jejím koncem
ČTEŠ
Život tě zničí
PoesíaMyšlenky, které přicházejí po půlnoci. Vše, co se mi honí hlavou, když celé město spí. Možnost úniku před vším.