osud? lk37

2

Vrátila jsem se z kotle a šla jsem rovnou za Sárou. Neviděla jsem ji na svém místě tak jsem ji napsala textovku.

"Sári kde jsi?" nestihla jsem mobil ani vypnout a už mi přisla odpověď. Sára naštěstí odepisuje hned.

"Jsem u občerstvení před našim vchodem pojď sem mám překvapení" když jsem si to přečetla hned jsem běžela ke stánku a už jsem viděla Sáru s úsměvem na tváři.

"Neuvěříš co se stalo!" vyhrkla na mě hned co jsem se k ní přiblížila. Zakroutila jsem hlavou a koukla jsem se na ní trošku nechápavým pohledem.

"Můj kamarád se zná s Adamem Karabcem a dneska nás vezme do kabiny chápeš to!!" Vyhrkne na mě a já nevím jestli se smát nebo brečet. Ano, Spartu mám nějakým způsobem ráda ale spíš bych si přála tohle zažít s Viktorkou. Fotbalisti ze Sparty mi občas připadají jako naegovaný kreténi. Kara je ještě fajn, ale ten druhej ten Krejčí je už od pohledu na přes držku. Představa že ho dneska uvidím je celkem špatná, ale nechci aby tam Sára šla sama takže ji odsouhlasím to že půjdu s ní.

Po skončení utkání všichni slaví a mají důvod, já ale ne. Sparta porazila Viktorku 2:1 a proto je teď Sparta na prvním místě. Sára už mě táhne za jejím kamarádem s nadšením že uvidí své idoly. Je až po uši zalíbená do toho debila Krejčího což moc nechápu. Ano, je to hezkej kluk ale jak už jsem říkala od pohledu na přes držku. Když už vidí svého kamaráda tak se rozběhne ho hned obejmout a představí nás. Není to žádný fotbalista ani někdo ze Sparty je to nějaký obyčejný kámoš Kary.

"Ahoj, jsem David. Těší mě" podá mi ruku a já ji mile s úsměvem na tváři příjmu.

"Vaness" potřesu si s ním rukou a jdeme pomalu za Adamem. Upřímně na Adamama se celkem těším. Od pohledu vypadá mile a je zatraceně sexy jenže má přítelkyni které ho moc závidim. Holka vyhrála život.

Když už jsme skoro na místě setkání tak už ho z dálky vidím. A není sám. Je tam s mim oblíbencem Ladislavem. Nevím proč ho tak rychle odsuzuju třeba bude taky fajn, jen z něho nemám dobrý pocit.

"Čus Davide" Zdraví se Kara se Sári kamarádem zatímco Sára nemůže spustit oči z Láďi tak Láďa nemůže spustit oči ze mě. Koukáme si navzájem do očí a náš oční konatkt přeruší až Sára která na mě nasadí žárlivej pohled.

"Ja su Láďa Krejčí ale myslím že mě už určitě znáš" podá mi ruku a já ji příjmu. Je arogantní a naegovaný jako skoro každý fotbalista, ale tak co jsem měla čekat.

"Vanessa Dvořáková, těší mě" kouknu se mu zas přímo do jeho hnědých očí a nemůžu přestat. Je to sice blb ale oči a úsměv má nádhernej.

"Krásný jméno, ale příjmení bych ti změnil na Krejčí, pak bys byla ještě hezčí" řekne a tak přiblbě se na mě usměje. Já jen protočím oči a začnu se věnovat i Adamovi. Sára se furt marně zkouší dostat Ladislavovo pozornost, jenže on má oči jen na mě a to se mi přestává líbit. Mužská pozornost je hezká ale ne od arogantních blbců jako je Ladislav.

Po asi hodině stání venku kdy se Adam omluví že ta prohlídka dnes nevýjde se se Sárou rozhodneme jet domů.

"Tak snad se ještě někdy uvidíme Vaness" promluví na mě někdo ze zádu tak se otočím abych zjistila kdo to je. Byl to Krejčí samozřejmě.

"Nevím, s naegovanýma idiotama se nebavím" odpovím trošku agresivněji a hodím na něj falešný úsměv.

"Tady máš moje číslo abys mohla časem poznat že já mezi naegovaný kokoty nepatřím" podá mi papírek s číslem které si prohlédnu a ze zvědavosti schovám za kryt telefonu.

"Uvidíme" odpovím a když se se všema rozloučím, se Sárou odcházíme akorát každá na jinou stranu.

V hlavě mi kolují myšlenky na Láďu. Je to arogantní blbeček, ale při pohledu do jeho očí jakoby tam něco bylo. Přemýšlím celou cestu domů s pocitem který moje tělo hodně dlouho nezažilo. Takhle jsem se cítila naposledy s Tomášem při našem prvním setkání. Když už parkuju auto tak mi začne zvonit telefon. Volá mi Nat.

"Čauky, copak se děje?" trošku nechápavě zvedám telefon a čekám na Natky odpověď.

"Ahoj, prosimtě můžu tě zítra vyzvednout už kolem 12 a šla bys semnou ještě na Spartu na Strahov pro něco pro bráchu?" trošku mi zaskočí když rekne na Spartu ale doufám že Ladislav tréninky na Strahově mít nebude. Moc nevím jak to chodí ale doufám že ho nepotkám.

"Jasný úplně v pohodě" odsouhlasím a už odemykám byt. Když vyjdu do bytu tak ještě Nat vyprávím co se dneska stalo.

"To si děláš prdel žejo? ty ses potkala s kapitánem Sparty? já ho teda neznám ale brácha o něm furt mluví a ukazuje mi jeho fotky a je to celkem fešák" fešák to sice je ale můj mozek mi říká přímo pravej opak.

"Jo to je ale je to kretén kterej si možná na holkách tak honí ego a myslí si že je to pán světa" lehnu si na postel vyčerpáním.

Po asi 10 minutách hovor ukončím a převléknu se do spacího oblečení. Spacím oblečením myslím topík a kratasy. Vyčistím si zuby a pomalu si jdu lehnout, spát ale nejdu. Musím neustále přemýšlet nad Ladislavem a jeho hnědýma očima. Nevím co to semnou je ale vůbec se mi to nelíbí. Když jsem se začala nudit tak jsem mu projela instagram.

"Doprdele, já jsem kráva" při projíždění jeho klidně 5 let starých příspěvků jsem omylem lajkla příspěvek z roku 2020. S vyděšeným obličejem jsem vypla mobil a zalehla do postele. Tak rychle jsem snad v životě neusla.