osud? lk37

5

Ráno se vzbudím okolo 9 ráno na gauči. Jsem strašně zmatená co se večer stalo protože si jen pamatuju škrabání ve vlasech od Ladislava a pak už nic. Ladislav tu ale není. Když vstanu jdu se kouknout k sobě do pokoje a už ho vidím. Spinká jak miminko a je strašně roztomilí. Moje škodolibost tomu ale nedá a jdu Láďu vzbudit.

"Ladislave vstávej je ráno" zařvu přes celý barák a myslím, že mě zachvíli Láďa zabije na místě.

"Co děláš? Však je brzo nech mě spát" pronese Ladislav ještě rozespalym trošku chraplavym ale sexy hlasem a otočí se zpátky na bok.

"Ne vstávej už je po 9 hodině nebudeš tu oxidovat věčnost" pronesu trošku zlym hlasem a stáhnu z něj deku. Naštěstí má na sobě oblečení.

"Tyvole já tě zabiju Vanesso" křikne na mě a začne si mnout oči. Já mezitím odejdu a jdu dělat snídani.

Ladislav asi za 15 minut vyleze a popřeje mi dobré ráno. Já mu na talíř nandám vajíčka a dám mu to ke stolu aby se najedl. Já většinou nesnídám a nebo až dýl takže si jdu s kafem k němu jen sednout.

"Máš to fakt dobrý" pochválí mojí práci a mě se trošku zbarví tváře do červena. Aby si toho Ladislav nevšiml jen sklopím hlavu.

"Děkuju kopačko" zvednu už hlavu a usměju se na něj. Nemá rád když mu tak říkám takže můj úsměv k němu je trošku provokativní.

"Jak jsi se vůbec dostala k doktořině?" změní téma jakmila začne v bytě panovat ticho.

"Chtěla jsem jít dělat doktora nebo fyzioterapeutku někam do hokejového klubu ale nikde mě nevzali tak jsem to vzdala a šla dělat normální doktořinu" pronesu zcela upřímně a spadne mi úsměv. Je mi vážně líto že to nevyšlo, ale co se dá dělat.

"Tak jestli ti jde jen o hokejový klub tak s tim ti nepomůžu, ale Sparta hledá klubového doktora, ale s atestací a tu ty nemáš ne?" pronese Láďa a mě začne v hlavě kolovat myšlenka toho, že bych měla být klubová doktorka.

"Ne to nemám, ale právě proto pracuju v nemocnici abych si atestaci udělala" řeknu mu a vysvětlím mu mojí situaci ve které se právě nacházím.

"Řeknu o tobě vedení a dám ti vědět jestli by tě po atestacích vzali" řekne a dojí svoje vajíčka. Já mám chuť mu skočit kolem krku a možná že bych to aj udělala kdyby to nebyl Ladislav Krejčí a něměl zlomenou nohu.

"Cože fakt? Ježiš děkuju moc Láďo" řeknu mu s nadšením. Nakonec se přenesu přes svoje ego a obejmu ho. Fakt hezky voní a má pevné objetí.

"Já vim že su nejlepší, ale nemusíš mě udusit" zasměje se mému dušení ho v objetí a to by nebyl Láďa aby se nepochválil.

...

S Ladislavem už jedeme na Strahov aby si došel pro klíče a řekl týmu co s nohou vlastně má a aby s ním nepočítali. Vidím na něm že ho to mrzí a že je i naštvaný. Nemám ho moc přečteného, ale zrovna tenhle pohled znám. Je mi ho celkem i líto. I přes moji nenávist k němu jako k hráči je to asi hodnej kluk.

V autě je celou cestu ticho. Jde z něj trošku strach když je naštvanej tak se bojim cokoliv říct abych ho ještě víc nenaštvala. Už jsme tak 5 minut od Strahova a v hlavě se mi motají myšlenky na Láďovo nabídku. Kdybych s ní souhlasila tak bych ho potkávala každý den a myslím že to není dobrý nápad. Mám k němu určitou nenávist ale mám k němu strašnou slabost. Když je semnou v místnosti naskočí mi husí kůže a začnu být nervózní. Takhle jsem to neprožívala ani s Tomášem.

"Tak jsme tady" prohlásím když zaparkuju u stadionu.

"Děkuju moc za odvoz a hlavně za to že jsem u tebe mohl přespat" poděkuje mi když se odpoutává a při tom se na mě usmívá. Koukáme si navzájem do očí. Má strašně krásně hnědé oči do kterých se nejde nezakoukat.

"Úplně v pohodě Láďo, kdyby jsi potřeboval pomoct s nohou tak mi zavolej" usměju se a dám mu lísteček s mím číslem. Nevím proč jsem to udělala, možná mám o něj strach a byla bych ráda ho mít furt u sebe? Nevím a asi to radči vědět nechci.

"Paní ledová královna roztála a dala nám i kontakt? Tyjo čumim" pronese zase povýšeně s skousne si ret. Nedokážu mu odolat a on mi to nedělá moc jednoduchý.

"Nech toho nebo si to ještě rozmyslim a ten papírek ti vezmu Ladislave" začnu lehce vyhrožovat a začnu se smát. Je strašně fajn a strašně si s ním rozumím.

"Dobře vzdávám se" uzná a dá ruce nad hlavu. Je to strašnej šašek, ale to se mi na něm líbí, až mě to děsí. Kluk, kterého jsem nemohla před pár dny ani cítit je teď tady semnou v mém autě a směju se s ním. Vanesso děláš si to těžší a těžší.

S Ladislavem se už jen rozloučíme kdy mu vyndám berle z auta a pomůžu mu ven. Ten mě při odchodu ještě obejme a jde směr stadion.

...

Doma je strašná nuda. Nat má dnes službu, takže nemám s kým drbat a komu povyprávět to co se stalo. Chvíli přemýšlím že napíšu Láďovi, ale nechci být vlezlá takže tenhle nápad taky nevyjde. Nakonec skončím s učením se na atestaci a jdu se koukat na Netflix.

Po asi 2 hodinách koukání na kraviny na Netflixu si jdu hodit sprchu a udělat něco k večeři. Před tim než jsem přijela domů jsem dojela nakoupit a koupila si potraviny na salát. Miluju saláty. Mamka ho vždy dělala k večeři a já si ho dělám doteď. Při vaření si potahuji z vapy a tancuji na písničky ze Spotify. Miluju českej rap. Vyrostla jsem na něm a miluju ho furt stejně. Když mám salát hotovej tak si ho jen sním, vyfénuju si vlasy, odlíčím se a jdu spát. Dnes jsem se asi 3 hodiny učila a upřímně medicína je fakt dřina.

Zalehávám do postele a snažím se usnout. To ale nejde, a tak si beru do rukou telefon a ještě si nastavuji budíky na zítra. Domluvila jsem se se Sárou že si zítra za ní vezmu ranní a + já k tomu mám odpolední. Naštěstí si ona za mě naoplátku vezme mojí páteční noční. Když už se mi podaří skoro usnout vzpomenu si na lístek Ladislavovo čísla za mým krytem co mi dal v pondělí po zápase. Do mobilu si jeho číslo uložím a pojmenuju si ho v mobilu jako LK37 je to moje oblíbená jeho přezdívka. Při dopsání kontaktu pokládám mobil na noční stolek a jdu si konečně lehnout. Asi 15 minut se převaluju ale pak konečně vytuhnu

...

Ahojky, neskutečně moc si vážím vaší podpory a jsem ráda že vás příběh baví. Omlouvám se za mojí týdenní neaktivitu, ale bohužel mám moc školy a nestíhám psát. Proto budou příběhy vycházet max 2 týdně. Děkuju za pochopení.💗