osud? lk37

1

Je pondělí ráno a já se vydávám do práce. Je to můj první den a nehorázně moc se bojím, ale i těším. Nevím co čekat protože ještě nemám atestaci takže moje práce bude vypadat asi nějak tak, že budu na ambulanci a na operaci se podívám abych se koukala. Bude to nuda ale je to můj sen už od malička být doktorkou a co je ještě vetší sen je, že nastupuji do nemocnice se svojí nejlepší kamarádkou. Nat nastupuje jako sestra.

"Ahojky, tak co za jak dlouho tu budeš?" Volám Nat protože pojedeme spolu jedním autem, bydlíme od sebe 1km což je strašně výhodný mít svoji jedinou kamarádku tak blízko.

"Čauky, za 5 minut můžeš jít pomaličku dolů." Lehce nestíhám, ale to je u mně na denním pořádku a Natka už je zvyklá takže myslím že s tim aj počítá

Ukončila jsem hovor a šla na sebe rychle něco hodit. Vybrala jsem černé volné džíny s upnutým bílým topem s dlouhým rukávem a přes to si vzala černou kratší vestu. Je jaro, takže venku by mělo být něco kolem 15 stupňů. Už si vezmu jen svoje bílé air forcy a pádim dolů. Bydlím ve 4 patře takže jdu pěšky.

"Ahoj, promiň za zpoždění, nečekala jsi dlouho?" ptám se pro jistotu abych se necítila blbě kdyby tu na mě čekala dýl jak 10 minut.

"Čekala, ale to nevadí u tebe už nic jinýho čekat nemůžu" odpoví mi s úsměvem na tváři a začne se věnovat řízení.

Po cestě si povídáme o všem možným jako kdybysme se neviděli víc jak 2 týdny, přitom jsme se viděli včera. Cesta do nemocnice trvá max 10 minut takže pozdě tam určitě nebudeme. Službu máme od 7 a je 6:48 což znamená že jedeme akorát. Při příchodu do nemocnice si nás přebere primář a hlavní sestra oddělení a vysvětlují nám chod nemocnice. Následně si navrhneme služby na celý březen a sestra nás vezme do šaten kde se převlečeme. Od 8 je porada kde se sejdou všichni doktoři z mého oddělení a řeší tam operační plán na dnešek což se mě netýká.

"Rád bych vám představil vaši novou kolegyni Vanessu Dvořákovou. Je tu u nás aby se připravila na atestace a aby se stala jednou z nás. Věřím, že ji přijmete mezi sebe a pomůžete ji." Nesnáším pozornost. Možná se to nezdá ale jsem introvert mám problém rozvíjet nová přáteství a vztahy. Možná proto nikoho nemám. Svůj poslední vztah jsem měla v 9 na základce a pokračoval až do třeťáku. Tomáš se jmenoval. Podváděl mě celé ty 4 roky a já od té doby nevěřím na lásku a ani v sama sebe.

Dnes mám jen ranní takže kolem 2 bych už mohla být doma. Naštěstí se dnes v nemocnici nic moc neděje jen nějaké zlámané nohy a ruce a 1 otřes mozku se zlomeným nosem. Na oddělení jsem si sedla s jednou doktorkou která je jen o 4 roky starší než já takže má už po atestaci ale je fajn tu mít někoho ve svém věku. Jmenuje se Sára a provedla mě celou nemocnicí. Dozvěděla jsem se že je původem z Pardubic a že je velká fanynka fotbalu a hokeje. To jsme dvě. Jediná odlišnost mě a Nat je ten, že já miluju chození na hokej a fotbal, Natka to nesnáší. Hokej mi je bližší ale na fotbal chodím taky. Teď vlastně nějakou dobu budu chodit jen na fotbal, protože hokejová sezóna za pár týdnů končí. Tím že jsem původem z Plzně tak fandím Plzni, ale kdybych si měla vybrat mezi Spartou a Slávií, vyhrává Sparta. Ten tým je mi bližší takže když jsem se musela kvůli vejšce
přestěhovat, začala jsem fandit aj Spartě.

Práce už mi končí a já už se potkávám s Natkou v šatnách. Povídáme si o tom jak dneska bylo a jak jsme se dnes měly, protože za celých 7 hodin práce jsme neměly možnost si pokecat. Po práci mě Nat veze domů a já hned jak příjdu domů si jdu zaběhat. Sice jsem hubená a myslím že teď mám hezkou postavu, ale v 15 jsem měla nadváhu a nelíbila se sama sobě. Rozhodla jsem se s tim něco dělat a udržuju si váhu nějak tak doteď. Po uběhnutí asi 4km běžím vyčerpaná domů a jdu hned do sprchy. Miluju být sama a miluju mít čas sama pro sebe takže hned co vylezu ze sprchy se jdu koukat na Netflix. Rozhodnu se zavolat babičce

"Ahoj babi, tak co? jak se máte s dědou?" ptám se babičky do telefonu

"Ahoj Vanessko, jo máme se dobře spíš mi řekni jak se máš ty? Co práce líbí se ti tam?" jsem ráda že se ptá, od doby co jsem se musela kvůli vejšce přestěhovat se vidíme jen na svátky a občas za nima dojedu i o prázdninách

"Práce skvělá seznámila jsem se s jednou doktorkou v mém věku a dneska spolu jdeme na fotbal" Dneska hraje Sparta proti Viktorce. Budu fandit Viktorce a půjdu se podívat aj do plzeňského kotle ve kterém mám kamarády, ale i nepřátele.

"Tak to je fajn, hele my s dědou jedeme nakoupit tak si užij fotbal a ať se ti daří pa máme tě rádi" Odpoví babička já už se jen rozloučím a zavěsím. Mrzí mě že takový vztah mám jen se svojí nevlastní babičkou. Obě 2 vlastní babi mě v dětství jen ponižovali a rodiče pro mě neměli pochopení kdyz mi bylo nejhůř. Vzhledem k mému nedostatku nikotinu si z kabelky vytáhnu vapu a párkrát si z ní potáhnu. Kouřit jsem začala když mi bylo 14. Možná si říkáte že jsem smažka nebo tak ale od 16 jsem to začala celkem omezovat. Teď už jen vapuju a cigáro si dám občas od Natky. Fotbal začíná v 18:30 a už je 17:00. Vyjet musím kolem 17:45 abych zvládla zaparkovat. Přemaluju se a kolem 45 vyrážím na Letnou.

U vchodu se potkávám se Sárou a jdeme na stadion. Před začátkem utkání dojdu do plzeňského kotle kde se se svýma kamarády obejmu a přivítám. Prohodíme pár slov a pak vidím někoho koho bych dneska fakt vidět nechtěla. Tomáše. To právě on mě naučil chodit víc do kotle a seznámil mě se všema těma lidma.

"Co tu chceš?" ptá se mě atogantně hned co mě uvidí. Já se ho už ale nebojím takže mu odpovím ještě víc arogantněji.

"Nevim co tu chceš ty, ale já se tu přisla koukat na fotbal což se nějak tak normálně dělá si myslím." na to zakroutí hlavou a jde si po svym. Dřív jsem se ho bála a obcházela ho obloukem, až nedávno jsem zjistila že takovýho člověka se bát nemusím.