osud? lk37

3

Je ráno a já mám naštěstí až odpolední. Vstanu okolo 9 hodiny a hned si jdu udělat kafe. Mám radši když mám na všechno klid, proto možná nesnášim vstávání. Při pití kafe si otevřu telefon a vidím 3 oznámení z instagramu. Když je otevřu musím si promnout oči jestli vážně vidím správně nebo se mi to jenom zdá.

"@lkrejci_ dal to se mi líbí vašemu příspěvku"
"@lkrejci_ vás začal sledovat"
"@lkrejci_ vám chce poslat zprávu"

No to je v prdeli. Začne se mi třepat celé tělo a nejsem schopná se pohnout. Sedím na židli v kuchyni, držím mobil v ruce a jen čumím na obrazovku telefonu. Nevím co dělat. Mám se podívat co píše? Při pomyšlení na to co jsem včera před spaním udělala se mi moc nechce, ale risknu to. Jaká je možnost že ho ještě někdy uvidím? Správně, žádná.

baví tě mi stalkovat ig v jedenáct večer kočko?

koukám na jeho zprávu a myslím že můj mozek vyhoří. Co mu asi mám odepsat a proč mě oslovuje kočkou? Moje hlava je zmatená. Nesnáším ho, tak proč o něm vůbec přemýšlím?

příště si odpusť tu kočku kopačko :D

napíšu a odhodím telefon. Musím začít něco dělat nemám čas ani náladu si dopisovat s někým jako je Ladislav.

Už bude skoro 10 a mě došlo že mám asi tři hodiny na to ze sebe udělat člověka. Jako první jdu do sprchy a umyju si vlasy. Když vylezu ze sprchy začne mi zvonit telefon. Volá mi Sára.

"Od kdy tě sleduje Láďa?" vyhrkne na mě hned co zvednu telefon. Vím že se jí líbí, ale upřímně jaká je šance že se Ladislav dá dohromady s fanynkou. Ano, Sára je mega pěkná holka, ale šance na úspěch je tak 0.1% takže téměř nulová.

"Začal mě sledovat včera večer, proč?" snažím se alespon trošku zahrát že nevím proč se ptá i když mi to asi nesežere. Evidentně je naštvaná a mrzí jí to což mě sere. Někdo takovej jako je Sára si nezaslouží někoho jako je Ladislav. To on by měl stát frontu na ni.

"A to jako jen tak jo? proč by to dělal?" odpovídá mi snad ještě víc nasraně a teď už vůbec nechápu proč je naštvaná. Já můžu za to koho Ladislav sleduje a nesleduje? Ne.

"Fakt nevím Sari, ty jsi na mě naštvaná že jsi na mě tak nepříjemná?" ptám se upřímně. Nesnášim lži a neupřímný lidi.

"Ne nejsem, jen jsem se to chtěla vědět. Musím končit ahoj uvidíme se až zítra v práci" Zaskočí mě svojí odpovědí. Na to už se s ní jen rozloučím a pokládám telefon.

Už nasedám k Natce do auta kde je i mimo jiné její brácha Alex. Pozdravim ji i Alexe a vyrážíme směr Strahov. Nikdy jsem tam nebyla takže moc nevím kdo a kdy tam trénuje.

"Ty se znáš s Krejdou Vaness?" zeptá se mě zničeho nic Alex.

"Včera jsem ho viděla osobně poprvé proč?" ptám se trochu zmateně.

"To je hustýý nechceš mě s ním seznámit vždycky v úterý před náma mají trénink" jakmile Alex dořekne tuhle větu začnu mít husí kůži po celém těle. Dneska je úterý. Nejsem ready na to vidět ten jeho namachrovaný obličej a dělat jakoby nic. Je to strašnej kretén.

"Promiň, ale to asi nepůjde já se s Láďou tak moc neznam zkusím to zařídit na někdy jindy jo? nabízím Alexovi nabídku kterou doufám že přijme jinak jsem v prdeli. Alex naštěstí kývne.

Natka náš rozhovor s Alexem celou dobu poslouchala a na jejím obličeji je úsměv od ucha k uchu. Jsem ráda že je šťastná. Nat měla dost těžké období kdy nebylo vůbec jistý že školu dodělá a zvládne to. Jsem na ni neskutečně moc pyšná, že to ani slovy popsat nejde. Najednou se auto zastaví a před sebou vidím halu s velkým logem Sparty. S Naty a Alexem jdeme dovnitř protože Naty nechce jít sama. Sice jsem posraná až za ušima že potkám Ladislava ale doufám že se mineme a neuvidí mě. Alexe doprovodíme na trénink, Nat si vyzvedne věci pro Alexe a pádíme pryč.

"Vaness?" ozve se zamnou mužský hlas a já jako kdybych zkameněla. Doufám i když je to víc než možné, že to neni Ladislav. Otočím se a už teď vím že jsem v pěkný prdeli.

...
Ahojky, je tu další část příběhu a já se chtěla zeptat na to jestli se vám zatím líbí a jestli by vás bavilo kdybych pokračovala. Jinak děkuju příběh už má myslím něco kolem 30 přečtení. Další část bude buď zítra a nebo kdyz to stihnu tak až v úterý. Mějte se krásně❤️