osud? lk37

6

Je ráno a mě probouzí můj budík, který jsem si večer nastavila na 5:30 abych se stihla připravit do práce. Zastavím budík a rovnou si beru do ruky telefon. Zaskočí mě na něm ale oznámení od Láďi

Čau, ptal jsem se na to místo a nemají problém tě vzít i bez atestace hned ale musíš si ji v průběhu dodělat, ale budu za to něco chtít

Přečtu zprávu a mám chuť vyskočit 2 metry do vzduchu. Musím ale odepsat tak si začneme psát.

Ježiš Láďo děkuju moc, mám přijít
na nějakej pohovor nebo tak? A
co by sis za to představoval?

Doraž zítra na pohovor na Letnou, budu tam já a Rosi a ohledně odměny se dohodneme zítra ;)

Ok dorazím a děkuju

Jsem strašně ráda. Vstanu z postele a jdu si udělat kafe. Kafe si vezmu ke stolečku a jdu se decentně namalovat. Předci jenom tam asi nepotřebuju být pro někoho hezká. Obleču si džíny a obyčejnou jednobarevnou mikinu a pomalu pojedu.

Je už 6:30 a já musím vyrazit. Sedím v autě a přemýšlím o tom, že možná budu pracovat na Spartě. Musím to oznámit na oddělení a hlavně to musím říct Nat. Měla noční takže se určitě potkáme.

...

"To si děláš prdel ne?" zařve na mě Natka jakmile jí řeknu moji nabídku od Láďi, kterou hodlám přijmout i když to pro mě znamená že s Nat už nebudeme pracovat spolu.

Nat křičí a objímá mě nadšením. Vzhledem k mojí stejné radosti ji objímám tak, že ji dusim. Chvíli tam takhle křičíme a objímáme se, ale vzhledem k mojí ranní službě musím Nat pustit a jít se převléct do pracovního. S Nat se jen rozloučíme a už se za ní zavřely dveře a jsem v místnosti sama. Převleču se a jdu na směnu. Rychle jdu na poradu a pak na ambulanci. Neříkám nic, už mě ta ambulance celkem unavuje. Je to sice jednoduchá práce na které z 90% nejde nic pokazit, ale je to nudný tu jen sedět a kontrolovat zlomené nohy a ruce.

...

Mám odpracovanou už ranní a teď mám ještě odpolední. Dneska to bylo celkem v pohodě až na moje neustálé myšlení na Ladislava. Má v sobě něco, co mě šíleně přitahuje a nedá mi abych na něj nepřestala myslet. Mám obědovou pauzu takže jsem se rozhodla mu napsat.

                   Ahoj, nemáš dneska večer náhodou
                         čas že by ses u mně stavil a mohli
                                                      bychom pokecat?

Dopsala jsem zprávu a šla zpátky na ambulanci. Pro jistotu jsem si vypla zvonění abych nekoukala furt do mobilu a mohla se soustředit na svoji práci.

Už jen pár hodin a můžu konečně domů. Dvanáct hodin v práci vážně neni nic pro mě. Jsem unavená, vše mě bolí a myslím že zachvíli budou ošetřovat mě než pacienty. Točí se mi hlava takže jsem si šla pro sklenici vody a pro prášek na bolest hlavy. Mám teď chvíli čas tak se kouknu na mobil a je tam překvapivě zpráva od Láďi.

Čauky, rád. Kolem 9 budu u tebe

Zahřeje mě to u srdce. Ladislav je v poslední době jedinej člověk s kterým si extrémně rozumím šílenym způsobem. Je to až neuvěřitelný že před pár dny bych mu nejradši natáhla a teď si ho zvu domů.