Píseň duše I.✓|²⁰²³ (PROBÍHAJÍ OPRAVY)

X.

Mariana

Vypadalo to, že na můj prudký vpád nebyl ani jeden z nich připraven.
Trvalo mi poměrně dlouho si to všechno přiznat, nakonec jsem se nechala vést svými instinkty.

Jak jsem ale mohla vědět, že Matiasovi hrozilo nebezpečí?

Ne, ale opravdu, náhoda to nebyla. Už mi všechno začínalo dávat smysl.

Mariano, ty jsi strašně tvrdohlavá.
Musela jsem sama sobě vynadat. Tušila jsem, že tohle nebude poprvé ani naposledy, kdy jsem sama sobě v něčem ustoupila. Nerada jsem ustupovala, vždy si stála za svém a jednala...No, jako oheň, pokud padne do nesprávných rukou.

Jednala bez rozmyslu na pozdější následky, ale to by nebyla má povaha.

Neměla jsem nejmenší ponětí, kde se ve mě náhle objevilo tolik léčivé energie. A abych byla k sobě upřímná, nestalo se mi to poprvé. Naposledy u mé sousedky, kdy ji onemocněl králíček. Řekla bych, že to ve mě zanechalo hromady a hromady nezodpovězených otázek. Jistě i na tohle odpovědi někde byly, časem je určitě najdu.

Jenže teď na takovéhle věci čas nebyl, řešilo se něco jiného.

Pohlcena ve víru svých energií jsem si neuvědomila, jakou silou jsem vyrazila vpřed.

,,Noo, musíme uznat, že máš hrozně dobrou sebereflexi," pronesl Markus načež krátce poté ze sebe vyloudil zákeřný úsměv. Být v jeho blízkosti mi připadalo odpudivé. Vždycky jsem byla citlivá na zlé energie, a oni dva zlí bohužel byli.

,,Ehm tohle, až uslyší Franzík...Bude nadšený," znovu se tak podle usmál. Asi mi stále něco nedocházelo. Ihned na to jsem pohlédla do očí tomu chlapci, zpočátku se tvářil šokovaný, ale jeho výraz se okamžitě změnil.

,,Nečekal jsem tě tu," jo, tak určitě.

,,Hele ani já ne, měla jsem na odpoledne jiné plány, asi je budu muset odložit," pronesla jsem znechuceně při pohledu na Markuse, ten se zdál duchem jinde.

,,Copak copak? Chlapeček se nám zdá nějak mimo?" Optala jsem se jej a vyčkávala na jeho reakce. Zjevně ani on sám nevěděl, jak se k tomu vyjádřit. Sice jsem ho bytostně z nějakých důvodu nesnášela, ale teď jsem pro to měla pochopení, nerozuměla jsem tomu ani já sama.

Poté se sebral ze země a ze sebe oprášil prach a listí.

,,Táhněte oba ke všem čertům," procedil nenávistně zkrze zuby a než nám zmizel z dohledu, spřažil nás dva nenávistnými pohledy.

Něco mi říkalo, že se spolu ještě setkáme.

*

,,Doufám, že jsi v pohodě," pohlédla jsem Matyasovi starostlivě do očí a přitom si nervózně prohrábla své neposlušné kadeře. Opakovaně jsem z něj byla nervózní. Ale proč?

,,Víš, zachraňovat své kolegy z problémů nemám v popisu práce," zasmála jsem se nakonec. Měla bych se trochu uvolnit.

,,Taky jsem nic takového nečekal,"

,,Šel jsem si jen vyčistit hlavu, když mám konečně volno a pak se tu objevil on," jistě mezi sebou měli nějaké spory, toho jsem si všimla už tenkrát v tom baru, a teď tady.

Poté vydechl a jednou dlaní se opřel o čelo.

,,Nechápu to,"

,,ale prdlajs, všechno na světě má nějaký důvod," hlesla jsem pro změnu zase já. Ačkoli jsem, stejně jako Matyas, vůbec ničemu nerozuměla.

Proč nás něco neustále vracelo dohromady? Zvláštní shoda náhod? Osud? Všechno kolem působilo tak zvláštně tajemně, i když by jeden normální řekl, že se nic zvláštního nedělo. Mé vnitřní vedení s ničím takovým nesouhlasilo. Vysvětlení pro to bylo, jen jsem si na některé odpovědi musela počkat.

,,Víš, mě se to děje taky. Nejsi jediný," pronesla jsem se soucitem a pochopením. Ne, určitě pro to bude nějaký důvod, ne, že ne.

,,Markus je strašně zlý člověk,"

,,Já vím, taky mi nesedl a to jsem ho dneska viděla poprvé." Doufám, že naposledy. Jsou to jejich půtky, nechci se do toho zaplést ještě já. Ale osud tomu všemu zjevně chtěl jinak. I tak jsem doufala, že časem odpovědi určitě dostanu a situace se nějak vyřeší.

________________________________________

Ahoooj!
Tak se po delší době vracím i k tomuto příběhu.❤️ Na úvod trošku kratší kapitola, ale příště se vše začne odkrývat.🥰 Doufám, že se všichni máte krásně.☺️

-StephanyeH