Píseň duše I.✓|²⁰²³ (PROBÍHAJÍ OPRAVY)

XI.

Markus

,,Tak co? Nějaký novinky?" Optal se mě Franz s větší dávkou zvědavosti, zatímco si s klidem upíjel kávu a ujídal keksy, které mu tam připravila má matka jako pohoštění.

Místo odpovědi jsem záporně zakroutil hlavou.

,,Nedávno jsem ho potkal čistou náhodou v lese," začal jsem se svým vyprávěním.

,,a?" Optal se mě s plnými ústy a dal svou pozornost věnoval kávě a poté cigaretě.

,,zas mi utekl," pleskl jsem se do čela. Ne, nechtěl jsem k sobě být za žádnou cenu kritický, ale tohle člověka prostě zlomí, když něco nejde podle jeho představ. Asi bych se měl smířit s tím že: ,,žádná očekávání, žádná zklamání" i tak jsem v hloubi sebe stále doufal, že toho hajzlíka nakonec dostaneme. Živého nebo mrtvého. Ne, mrtvého ne, už by pro nás neměl tak velkou cenu.

,,To snad ne ten parchant!" Křikl vztekle Franz a lžičkou mrskl o stůl. Ta se zapotácela a poté upadla na podlahu, čímž nadělala lehký rámus.

,,Co se to tu děje?! To nemůžu mít ani jeden den klid?!" Vyběhla zděšená matka do místnosti. Nejprve pohlédla na rozčíleného Franze, a pak na nově vzniklý nepořádek.

,,Zase se hádáte?! To je už po několikáté. Jste jako malý, vždycky jste se hrozně pohádali a druhý den se opět kamarádili normálně," spřažila nás oba výchovným pohledem.

,,Matko zalez," prskl jsem podrážděně a zabil ji svým pohledem.

,,Nikdo se tu nehádá, tak se hoď do klidu a dál se starej o své,"

,,Fajn! Ale jestli znovu něco uslyším tak ti tohle zatrhnu!"

,,Jojo, dobrý jdi se dívat na televizi," pronesl jsem s klidem a oběma rukama naznačil, aby z místnosti co nejdříve vypadla. Občas mě pěkně štvalo, že jsem neměl na nic klid, vždy se do všeho starala. Óóó, Markusi! Nemáš hlad? Máš čisté trenýrky? Kam jdeš? A v kolik se vrátíš?

Prostě...matky.

Poté nastal konečně klid a já si mohl vyřešit své.

,,Viď. Taky mě to už štve,"

,,ale co s tím neděláme,"

Ten kluk to moc dobře ví. Má léčivou schopnost, kvůli které se člověk může díky zraněním na těle vrátit do minulosti, zjistit příčinu a zranění vyléčit. Něco nám dlužil. V současném životě sice ne, ale v minulém životě ano. Až ho dostaneme, vyřídíme ho jako on vyřídil nás. Za ten útěk a zradu bude draze pikat.

Ve snech jsem měl neustálé vidiny o tom, jak utekl z transportu a když se blížil konec, setkali jsme se v Plzni, tam nás oba zastřelil. Prostě a jednoduše nás zradil.

Pořád mi vrtalo hlavou, jak se mu podařilo utéct, vždyť psovodi na stráži byli dvacet čtyři hodin denně.

A když jsem se s ním před měsíci setkal v tom podniku, bylo to tam, věděl jsem, že to je on, z jeho energie to bylo jasně patrné. Ale co když se přeci jenom mýlím? Ještě donedávna jsem žil v iluzi, že to je určitě ten, kterého hledáme, dokud se tam neobjevila ta holka. Upřímně mě to vyvedlo z míry.

,,Hele a co když se mýlíme oba dva?" Optal jsem se jej a zaznamenal jeho překvapivou reakci.

,,Počkej, počkej," zakoktal se na zlomek vteřiny a já po něm vrhl tázavým pohled.

,,Vůbec totiž nechápu, jak to myslíš?"

,,Vždyť je to přeci jasné, je to on. Nebo co tím myslíš?"

,,Víš ehh," začal jsem se svým vyprávěním.

,,Když jsem se s ním chytl v tom lese, tak se tam objevila jedna holka, měla hrozně silnou energii," na moment jsem se odmlčel. Franz v tu chvíli netušil, jak na to zareagovat. A ani jsem se mu nedivil, cítil jsem to úplně stejně.

,,Takže ty mě chceš naznačit, že to Matyas přeci jen není? A jak ta holka vlastně vypadá? Nikdy předtím jsem se s ní nepotkal," chrlil na mě otázku za otázkou a já mu nedokázal odpovědět. Sám jsem ji viděl poprvé v životě, a poprvé v životě jsem si jistý, že je to přeci jen ona a že jsem se zmýlil. Na regresní terapii jsem cestou do minulého života zaznamenal právě Matyase, zbytek byly jen útržky. Nepamatuju se, že by se mi zdálo o nějaké holce s léčivou energií. Všechno se zase pěkně zamotalo.

Ale jestli to není on, stejně si ho chytneme. Vyklopí nám to tak či onak.

,,Nevím noo,"

,,měla dlouhý tmavý vlasy a pihy v obličeji," stručně jsem mu vylíčil mlhavý popis, protože jsem si ji nedokázal lépe zapamatovat.

,,Trošku silnější postavy,"

,,Takzeee,"

,,Ty si myslíš, že je to ona?"

Na to jsem se místo odpovědi musel plesknout do čela, občas jsem si myslel, že mám kámoše totálního retarda.

I tak nám drahý Matyas má co vysvětlovat.

____________________________________________

K tomu nemám co dodat🧐 hezký zbytek víkendu přeji.

-StephanyeH