Watashi wa Shinigami desuka?

Škola plná romantiky

  Po týdnu se vracím do školy, naprosto vyrelaxovaný. Jeli jsme s bráchou stanovat. Miluju lesy, jsou plné života a rostlin, často moc chutných.
  Navíc mi brácha když jsme se vrátili domluvil překvapení a to v podobě novýho ručního kanónu X207, který se dá rychle nabít. Pro normální lidi je toto jen výmysl, či krutý sen, ale my Lovci máme mnohem vyvinutější techniku. Sice lovíme převážně holýma rukama, ale i my se občas dostaneme do průšvihu. Byl jsem z něj hrozně nadšený.
  Plný znovu nabité energie jsem vstoupil na školní pozemek, až jsem měl chuť si poskakovat aspoň 2 metry vysoko. Nedělal jsem si hlavu s potulujícími se zombie studenty a vesele si ve své kápi žuchnul do lavice.
  Pak se moje super nálada najednou vytratila. Obracely se na mě dva černé uhlíky pod černými vlasy, které rozhodně neměly v plánu nic zapálit. Ledový pohled Miy mě zmrazil a naprosto shodil moji náladu k zemi, ale zároveň jsem pocítil i vzrušení, jako když chytám kořist. Tyto protikladné pocity ve mně vyvolaly především zmatek. Část mě litovala, že jsem k ní mluvil tak chladně, část byla vystrašená z ní a z Lovců.
  Jen jedinkrát jednou jsem viděl, co se stalo s někým, kdo se zamiloval do Smrtky.
  Občas jsem si s ním povídal, jmenoval se Johnny. Měl indentickou barvu vlasů a očí, která připomínala barvu čerstvě vyrostlých rostlinek a listí, světlounká, ale výrazná zelená. Zamiloval se do jedné exotické smrtky, myslím že thajské. Společně si dávali tajné srazy, kde se vzájemně fyzicky poznávali a celý 3 měsíce je nikdo nepodezříval.
  Ale jednou si u něj doma nedali pozor a načapal je otec. Okamžitě je nahlásil.
  S otcem to dopadlo dobře. Fyzicky dobře. Nikdo to nemůže mít v hlavě v pořádku, když udá svého syna a tím způsobí veřejné mučení a ke konci popravu nejprve Johnnyho milenky před zraky všech, převážně Jonnyho a pak samotnýho syna.
  Lovci mají velice tvrdé a krvavé zákony. Pár lidí se snažilo to změnit, ale nikdy to s nimi nedopadlo dobře.
  Zkrátka se s ní nesmím zaplést. Nesmím. Ale můj rozum mi říká něco jiného než srdce. A srdce je silné. Až příliš.
  Jaký by byl svět bez Smrtek a Lovců? Mohli by jsme spolu žít v nějakém krásném dřevěném domě. Byli by jsme šťastní a...houpali by jsme na naší ručně dělané houpačce našeho syna. Nebyly by tu žádné zvláštní barvy v lidském těle. Žádná modrá.
  Ale to je jen sen. Nebýt Smrtek a Lovců, duše by jen chodily po světě a dělaly zmatek. Spojily by se s nějakými démony či podsvěťany a poté by mohly zasahovat i do lidského světa. Navíc by jsem nebýt Lovec nikdy neměl bráchu.
  Vrátil jsem se zpět do reality a zjistil, že mezitím už začala hodina. Sakra.

♠♥♣♦Miin pohled♠♥♣♦

  Kuro se vrátil do školy. Hned jakmile přišel, obdařila jsem ho co nejnenávistnějším a nejchladnějším pohledem, jaký jsem dokázala. Sakra, proč? Já nic takového nechci! Ne, to je jeho vina. Ale když, ty jeho oči. To je jednoduchý, prostě si to s ním vyříkám.
  Zvedla jsem ruku.
  ,,Ano, Mio?" zeptala se učitelka.
  ,,Udělalo se mi hrozně blbě, mohla bych jít na ošetřovnu?"
  ,,Ale-"
  ,,Nebojte, pokusím se omdlít tak, abych nikoho nesrazila. Mimochodem ty zlaté vlasy vám sluší."
  Učitelka si rukou přejela po svých černých vlasech.
  ,,No, tak dobře. Kdo Miu doprovodí?"
  ,,Shinokami Kuro." ukázala jsem na něj.
  ,,Ano, ano. Jste kamarádi a vy jste velice schopný student, Shinokami Kuro. Prosím, pomozte slečně Yukimuře.
  Kuro se tvářil zmateně a nedůvěřivě, ale i přesto mi položil ruku na záda a odešel se mnou ze třídy. To místo doteku hrozně mravenčilo a hořelo. Jak se to mohlo stát, jen tak ze dne na den vnímám vše kolem Kura.
  Když jsme došli dostatečně daleko, začala jsem hledat místo, kde by jsme měli soukromí a nikdo by nás neslyšel. Nakonec jsem našla prázdnou třídu. Strčila jsem Kura do ní a zavřela za námi.
  ,,Tak, co chceš?" řekl Kuro nenávistným tónem.
  ,,Chci si to s tebou vyříkat! Proč jsi mě políbil, když mě stejně nemáš rád? Říkal si, že nejsi frajýrek!" vyjela jsem na něj.
  ,,A proč jsi se teda nebránila?"
  ,,Ty..." přimhouřila jsem oči a zúžila vzdálenost mezi námi na 2 centimetry. Ukázala jsem na něj prstem.
  ,,Ty..." vypadla mi slova, protože jsem si uvědomila blízkost modrých očí a krásných rtů a samotného těla.
  Kuro si to asi také uvědomil, protože mírně zčervenal a jeho pohled vypadal převážně nejistě. Hlasitě polknul.
  ,,Ehmm...Mio..." řekl. Moje srdce bilo až v krku. Podvědomě jsem se nakláněla.
  Najednou se dveře začaly posouvat. Oba jsme se rychle schovali dozadu za almaru. Do třídy vešla naše nová učitelka na Biologii a učitel na Výtvarnou výchovu, který všem připadal docela pohledný. Oba se smáli a usadili se na lavici až nebezpečně blízko. A potom se začali líbat a mačkat. Bylo to hrozně nechutný, jak se na sebe tiskli a poznávali se na školní lavici nějakého ubožáka. Víc vidět nepotřebuju. Opatrně jsem se proplazila ještě otevřenými dveřmi, Kuro za mnou. Rychle jsme utíkali pryč od těch vzdychů a mlaskání. Pak jsme se rozesmáli.
  ,,To snad není možný!" zařval Kuro.
  ,,Tahle škola je nějaká plná romantiky, nejdřív Haru s Hakuem, potom učitelé." smála jsem se.
  ,,Haku s Haruem?" zeptal se Kuro. Vysvětlila jsem mu události, co se staly bez jeho přítomnosti.
  ,,Ou. To bych nečekal."
  ,,Asi tak."
  Už jsme zvážněli.
  ,,Hele, nemohli by jsme prostě jen ignorovat co se stalo a zapomenout na to?" zeptala jsem se.
  ,,To bude nejlepší." usmál se Kuro. Moje srdce zaplásalo. Ne, ignoruj to.
  Došli jsme do třídy s tím, že se mi cestou udělalo dobře. V lavici jsemm se musela usmát. Už to nikdy nebude jako dříve, ale i tak je toto dobré.

Tak, další díl až za týden :P BTW nakonec jsem tu HP fanfiction zveřejnila XD jmenuje se Slytherin girl, tak se kdyžtak koukněte ;) věnováno mé 1. věrné čtenářce :3 Joshanna1

V příštím díle...se nechte překvapit