Watashi wa Shinigami desuka?

Vražda

  Nemohl jsem to vydržet. Neustále mě pronásledoval pach podsvěťana. Všude. Doma, v ulicích, ale převážně ve škole.
  Škola je často plná podsvěťanů, mají správný ráz na učení malých drzých puberťáků. Ale toto bylo ještě mládě, jeden ze studentů, velmi mi blízkých studentů. Začal jsem si své poznatky zapisovat, abych z nich nakonec dokázal vydedukovat, kdo to je. Už jsem zjistil, že to je vlkodlak, nejspíš ženského rodu. Potkal jsem ho i ve vlčí podobě, ale příliš rychle utekl. Ale samiččí rysy a křivky jsem poznal. I ty oči. Avšak nadále jsem nedokázal unést ten tlak, ten stres, to všechno. Musím to udělat. Mohla by ublížit Mie a to by bylo zlé.
  Po hodině jsem odešel na záchod a po zkontrolování kamer a kabinek jsem si připravil všechno vybavení pro lov. Poté jsem se vydal dopadnout oběť.
  Plížil jsem se tak, aby mě pokud možno nezachytil pohled nikoho ze školy. Akorát včas se oběť oddělila od ostatních a popošla někam k rohu s úmyslem telefonovat. Rychle jsem ji vzal za roh a jedním rychlým pohybem ji odhodil na zeď. Následovalo slastné křupnutí páteře, ale to nestačilo. Musím si pospíšit, než se zregeneruje. Zablokobal jsem pár čaker a prudce uhodil vlkodlaka do míst, kde mu bilo srdce. Pravidelné bušení přestalo, teplo vyprchávalo, oběť je u konce. Projistotu jsem do něj ještě zabodl stříbrný nůž.
  ,,Aaach, další perfektně dokončený úkol." protáhl jsem se a ignoroval pár kapek vody, které se usadily na mých víčkách.
  ,,K-kdo jsi?" ozvalo se za mnou. Okamžitě jsem se obrátil. T-to není možné. Já, já se nikdy nespletl. Kapky přetekly přes okraj víček. Teď mi klouzaly po obličeji dolů. Já-já...nemohl jsem riskovat. Ale průhledná postava mě vážně šokovala a zaťala mi do nitra nůž bolesti.
  Musel jsem utéct. Utekl jsem domů a svalil se na postel. J-jak a proč jsem...měl jsem počkat, jak mi říkal bratr...ale to se nedalo snést. Slzy pořád nepřestávaly stékat. Sakra, co teď? N-nechám události, ať se samy srovnají. Já...potřebuju se izolovat.

♠♥♣♦pohled Miy♠♥♣♦

  ,,Hej, Haku, Haru! Přidejte se k nám!" zařvala jsem na dvě postavy odvrácené od nás, co se držely za ruce - jedna jemná, malá s knihou v druhé ruce, druhá bez trička a potetovaná.
  Haku s Haruem se otočili a usmály se na mě s Taji, trochu červenající se.
  ,,Čau holky. Hm, teď už jen Tora, Haruna a Kuro." řekl Haku.
  ,,Já jsem tady." ozvalo se za námi a tam se schovávala Tora. Zvláštní, i přes její extravagantní oblečení a zvláštní vlasy - momentálně modré s růžovými proužky, bílo černými pery a černými proužky - je docela nenápadná. Často se nám stává, že si ji nevšimnem.
  ,,Toro, tvé jméno sice znamená tygr, ale ty sama jako tygr jen vypadáš, žádný řev od tebe neslyším. Tsss." zakroutila hlavou Taji.
  ,,To si pleteš tygra a lva. Lev řve, tygr se plíží a vyčkává na správnou chvíli, kdy bude moct nejsnadněji napadnout svou kořist." oznámila Tora jemným hláskem.
  ,,Toro, raději už o té Biologii nedávej pozor, jinak nás tu za chvíli budeš chtít všechny pitvat." povzdechl si Haru.
  ,,Nom, proč ne? Já bych třeba chtěla vědět, jak chutná lidské maso." olízla se Taji a nahodila psycho yandere výraz. Všichni od ní radši o krok ustoupili.
  ,,Kde je ta Haruna a Kuro? Haruna tu před chvílí byla." zasteskla jsem si.
  ,,To by mě taky zajímalo kde jsou." řekl Haru.
  ,,Bylo by epický, kdyby se dali dohromady a teď se někde spolu cicmali." vykvíkla Taji.
  ,,Eeeh, better not." řekl znechuceně Haru. ,,Vždyť je to má sestra a upřímě, nechci aby chodila s chlápkem, co je závislý na kápích."
  Všichni se rozesmáli. Já ne, Tajina poznámka mě spíš píchla do srdce. Sakra, co to? Proč by mi to mělo vadit?!
  ,,Hele, co se to tam děje?" zeptal se Haku a ukázal na dav lidí.
  ,,Nejspíš jen někdo rozbalil žvýkačky." odmávl to Haru.
  ,,Jů, žvejky! Já chcu jednu!" zařvala Taji a řítila se do davu. Haru na to reagoval pouze facepalmem.
  Ale zanedlouho se Taji přiřítila zpátky, ale už neměla v obličejí úžas a štěstí, spíše strach a slzy.
  ,,L-l-li-lid-d-di, t-t-tam...H-Ha-Ha..." nemohla stále najít slov mezi vzlyky.
  ,,Taji, co je? Hele, my ti kdyžtak ty žvýkačky koupíme." sehnul se k ní Haku, zatímco ji Tora objímala.
  ,,T-t-to...musíte to vidět!" vykřikla Taji.
  ,,D-dobře, jen přestaň brečet." řekl už více zneklidněný Haru a naznačil rukama, ať tam jdeme.
  Vydali jsme se k davu, Taji chtěla zůstat tam pryč od něho. Dav byl obří, těžko jsme se přes něj prodírali. Když jsem se ale dostala dost blízko, abych viděla, zmrzla jsem.
  Vše kolem zmizelo, cítila jsem jen jak mi proudí krev v žilách a buší srdce. Začalo se mi zatmívat před očima. T-to ne! Určitě to je jen zranění, není možný aby...ale mihotavá postava vedle mě přesvědčila. Bolest mi začala rozežírat kosti a mé zbytky se propadali do temné hluboké propasti, plné prázdnoty. Vykřikla jsem, tolik, jak je to nanejvíc možné. Křičela jsem dál a dál, dokud mi nedošel dech. Někdo mě vzal a odtrhnul od výjevu i z davu.
  ,,Mio? Mio, prober se! Co se tam děje? Nikdo se tam nedokáže dostat. Mio? Mio!" třásl se mnou Haru.
  Haru. Ale ne. On, on to nesmí...co budeme dělat. To ho zničí. Ale, jak to říct. Lež se nedá skrýt.
  Dala jsem Haruovi co nejlítostnější pohled a naznačila nenápadně Hakuovi, ať se připraví ho obejmout a uklidnit.
  ,,Haru, ubohý Haru...Je tam Haruna. Ona...ona je mrtvá."

Tak, todle byl hodně napínavý a zdrcující díl, jako bude další -.- Moc se omlouvám, chtěla jsem, ehm, zabít jinou postavu, ale pak mi něco došlo -.- prosím nezabte mě. X'''''( mě to je taky líto. Ale muselo to být, aby vyšlo najevo, jak příšerně jsou Lovci vycvičení na lov, až to z nich dělá psychopatické bytosti. Proto tu taky máte ten obrázek a písničku. Možná vydám díl i zítra, nebo pozítří. A, eeeeee, děkuju za přes 600 shlídnutí^^Sbohem a omlouvám se, já musím prožívat to, co postavy, takže je to i pro mě ztráta -.- přestanu psát V příštím díle, protože stejně to většinou nemám vymyšlené
Omlouvá se, Joshanna1