Palec přitisknu na mléčné sklo a rozmáčknu tak octomilku, která doposud zmateně pobíhala sem a tam, poletovala všude možně, zase si sedala na okno, lezla po stěně, křečkovala mi kolem hlavy, a zbytek jejího rozmáčklého torza rozmáznu na parapet.
Po titěrných křidélkách, tělíčku a hlavičce toho otravného, marného tvora tak nezbude pouhý titěrný mastný flíček.
Hlavu položím na založené ruce, škvírami okenic táhne chlad, venku mží, je slyšet kapky deště a tajícího sněhu tříštící se o dlážděný chodník vedoucí podél tělocvičny. Mléčné sklo se mlží s každým mým výdechem.
Někde napravo ode mne vrazí basketbalový míč do zdi a já nadskočím, rychle se vzchopím z chvilkového zasnění a ocitnu se tak plivnutý přímo v centru reality. Kde už není jen mrtvolka octomilky a rozmazaný pohled do dvora, nýbrž celý svět.
Za mnou se ozve několik otrávených, nerudných hlasů. Vzhlédnu, míč se odrazí od stěny a dokutálí blíže ke mně. Seskočím z lavičky a chci jej zvednout a hodit nazpět skupině popuzenců stojících opodál, ale to už se objeví jeden z těch nevraživců přímo u mě.
„Nesahej na něj," napomene mne, když se skloním pro balón. Narovnám se tedy a nevěřícně na dotyčného zahledím. Párkrát zamrkám, snažím se vyčíst cokoli z chlapcovy tváře. Snažím se uvěřit tomu, co právě řekl.
Znovu se skloním pro balón. Skupinka kluků, která musela přerušit hru už nedočkavě pošlapuje na místě, několik z nich si založilo ruce na prsou nebo si je zapřelo v bok. Zírají na nás, ale nemohli slyšet nic z toho, co mi chlapec před chvílí řekl. Zdá se, jako by to snad ani nikdy nevyslovil, dokud nepromluví znovu: „Říkám ti, nešahej na to." Zní mírně zlostně, tak se míče raději vzdám a nechám ho jen tak ležet mi u nohou.
„Ustup," oznámí a bradu přitom pozvedne vzhůru. Učiním tak pár kroků vzad, přičemž z něj ani na moment nespustím oči. Až když jsem evidentně v bezpečné vzdálenosti od něj, přijde k míči, skloní se pro něj a dodribluje s ním zpět do hřiště, kde s ostatními rozehraje novou hru.
ČTEŠ
Nedotknutelný
Historia CortaNedotknutelní... kdo by byl řekl, že nejde o ty stojící na vrcholu, někde v nedosažitelných výšinách nad ostatními - obyčejnými. Ale že se jedná právě o ty, jimiž ostatní opovrhují.. ty nicotné. Doslova ty, kterých se zdráhá normální člověk jen dotk...