Malý kousek noci

Cestopis zvrácením

Prstem od červené tekutiny
kreslím si na zeď malůvku.

Znáš ten pocit,
když ti kolem žaludku
život omotá rezavý řetěz?

Znáš ten pocit,
když ti v krvi koluje zákeřný jed,
který se plíží potichu
jako malý škvor?

Jako malý škvor -
zaryje se do mozku
a zůstane tam.

Zatěžko dostat škvora ze své hlavy,
když se v ní zabydlel.
Nemyslíš?

Prstem od červené tekutiny,
kreslím si cejch na čelo.

Ztrácím se v temnotě,
hlcena v hlubokém jezeře.

Mrtvolně chladná voda mi plní plíce,
jehly mrazu mi drásají ruce

a dělá mi to dobře.

Klesám ke dnu jež není,
slunce je tak daleko.

Má duše se zmítá v bouři
jako plůdek pampelišek v řece.

Slyšíš ty hromy? Vidíš ty blesky?
Jak bys mohl.

Nespatřeny, burácí uvnitř mě,
za tou tenkou slupkou.

Kde je nahoře a kde dole?

Nevím.
Ztrácím se, vytéká ze mě život.

a dělá mi to dobře.