Černé nebe hvězdami poseté,
ty na mě se díváš očima dítěte.
Břízy na louku stíny vrhají,
jsem tady s tebou, zatímco všichni nás hledají.
My dva uprostřed ničeho,
ve středu ráje našeho,
na toho jezera okraji,
jsem tady s tebou; ať si všichni, co chtějí, říkají.
Měsíc ve tvaru D písmene,
klidně napořád zůstat tu můžeme.
Jak dlouho jen budeš chtít,
mohu tu stát a ruku v té tvé mít.
Ať zblázní se svět mlhavý,
já jsem s tebou, tak nemám o něj obavy.
Jen mě prostě nezapomeň za ruku popadnout;
dokud jsme spolu, můžeme té mlze uniknout.
Severní vítr pročesává se obilím,
jsi se mnou, na jeho chlad nemyslím.
S větrem naklání se k zemi větve buků,
zase jsi to ty, kdo chrání mě před světem plným hluku.
Hluk utichl, zase jen to nebe pokryté hvězdami
rozpíná se donekonečna nad námi.
Jsem tady s tebou, je mi jedno, co všichni říkají,
o našim poutu ani tušení nemají.
Budím se v trávě, slunce vychází,
tvůj šepot do ucha opět mě provází.
Mizí měsíc ve tvaru D písmene,
dýchám vůni tvého ramene.
Oba víme, že všechno jednou končí,
i když nechtějí, všichni se loučí
a pak postrádají jeden druhého,
ale nikdy neskočíme my dva uprostřed ničeho.
ČTEŠ
tma
PoesíaTen oční kontakt, co nic neřekne, co nic nepoví, ale na všechny otázky mi odpoví. Ten oční kontakt pokaždé, co vedle tebe se ocitnu, mě, tebe, štěstí, lásku promění v tmu. 3. sbírka
