Říkali, že nemá cenu o tebe se prát,
„Hlavně si ho nesmíš brát,“
protože jsi o tolik starší
a máš toho tolik za sebou,
já pro tebe jenom jedna další,
co ztrácí čas s tebou.
Ale já se prala,
srdce ti dala,
protože na tobě prostě záleželo.
„Jenom s ním ztrácíš čas,“
ale byl jsi to ty,
komu na rameni jsem plakala zas.
Prý, že jsem na tebe moc mladá,
že si budu chtít ještě užívat,
na těla jiných se podívat.
Ale nikdo nechápal,
že užívat
je pro mě na tebe se usmívat,
za ruku tě držet,
vedle tebe ležet,
dívat se ti do očí,
dokud svět neskončí,
nic neříkat,
mlčet,
pak zas tobě v klíně brečet,
aniž bych se za sebe musela stydět.
A pak přišla tma
a já v tichu přemýšlela nad námi
zalitá vlastními slzami.
Všechny hvězdy
jakoby se rozpadly v prach.
To poslední, co zbylo,
křičí na poplach.
Nikdy nenapadlo mě,
že rozdělí nás
správný člověk
ve špatný čas.
ČTEŠ
tma
PoesiaTen oční kontakt, co nic neřekne, co nic nepoví, ale na všechny otázky mi odpoví. Ten oční kontakt pokaždé, co vedle tebe se ocitnu, mě, tebe, štěstí, lásku promění v tmu. 3. sbírka
