Hravý ✔️

4. kapitola

Chloe

Proces úpravy nehtů byl... dalo by se říct příjemná záležitost. April mlela a mlela, ostatně jako vždycky, a já naslouchala. Rose by se prý měla vrátit během týdne a jelikož bude mít v sobotu narozeniny, chtěly jsme jí přichystat večírek. Jediný zádrhel byl, že jsme nevěděly místo konání. Naše byty na to byly zkrátka příliš malé a až o několik hodin později, když jsem zrovna sjížděla výtahem do přízemí, abych se setkala s Maxem, mi došlo, že by byla ideální Picassa a chtěla jsem se ho na to při večeři zeptat.

,,Ahoj, jahůdko," pozdravil mě s přívětivým úsměvem na tváři a růží v ruce. Opět neměl žádnou kravatu ani motýlka, ale zato úžasně sedící společenské kalhoty, které mu ladily s černým sakem a pod ním měl elektricky modrou košili. Jako bonus ty neuspořádané černé vlasy a modré oči, které v kontrastu s tím vším ostatním vypadaly naprosto neodolatelně. Opět mi změkla kolena.

,,Ahoj," zašeptala jsem a vzala si od něj tak neobvykle rudou růži, až mě z její barvy bolely oči. ,,Je nádherná, děkuju ti."

,,A ladí ti k šatům," řekl uznale a já se podívala na své tmavě rudé pouzdrové šaty, které jsem nosila mimo jiné často do práce, kde jsem v nich vynikala, a i když jsem nad nimi ještě před hodinou polemizovala, April je schválila a tím to bylo tutové - mohla jsem si je bez obav vzít na večeři s Maxem. Doplnila jsem je lodičkami s průměrně vysokým podpatkem. Nebyly sice zdaleka tak hezké jako ty ze včerejška, ale aspoň měly podpatek, na kterém jsem bez problémů vydržela chodit.

,,To je pravda," řekla jsem nakonec a když mi nabídl rámě, chytila jsem se ho.

,,Tak kam se jdeme vlastně najíst?"

,,Na trajekt. A pak se projdeme po Upper West Side. Studoval jsem tam na Kolumbijské univerzitě, takže si tam čas od času dělávám výlet. Koneckonců, přivedlo mě to k úplně jinému světu."

,,Myslíš ke světu peněz?"

,,Mimo jiné," pronesl tajemně, ale dál to nerozváděl a já to nechala být. Když jsme došli k přístavišti a před námi stál obří trajekt, zarazila jsem se.

,,My vážně poplujeme?"

,,Ano. Z Upper East Side na West je to jen kolem dvaceti minut," řekl a já si matně vzpomněla, že jsem o tom četla v nějakém newyorském průvodci pro turisty.

,,To bude asi pěkně narvaný," uniklo mi z úst a dala jsem si v duchu facku. Nechápala jsem, proč rýpu. Vždyť tohle bylo tak hezké gesto.

,,To zajisté, ale tenhle trajekt je můj. Je firemní." 

,,Aha," řekla jsem, protože jsem se na nic jiného nezmohla.

,,Můžeme?" zeptal se a sevřel mou ruku, aby mě mohl po cestě na palubu podpírat.

Trajekt byl uvnitř skvěle zařízený a prostorný. Představila jsem si to množství peněz, které do něj musel vložit a zatočila se mi hlava. ,,Má jméno?"

,,Hinford Publishing," řekl a zasmál se.

,,Máš příjemný smích."

,,Jo?" 

,,Jo," špitla jsem a nesměle se přiblížila obličejem k tomu jeho. V reakci na to se trochu naklonil a dotkli jsme se čely.

,,Pootevři pusu," zašeptal a já na chvíli zaváhala. Jen na chvíli. A pak jsem ho poslechla.

,,Zavři oči," přikázal jemně a já to udělala. Trvalo asi tak nanosekundu a ucítila jsem špičku jeho jazyka dotýkající se té mé. Jemně s ní začal hýbat ze strany na stranu a nakonec zapojil celý jazyk, takže se naše rty na sebe nekompromisně natiskly a já se mu vrhla kolem krku. Držel mě pevně a majetnicky kolem pasu a jakmile mi začal špičky prstů přejíždět po lopatkách, pokazila jsem to svým smíchem.