Hravý ✔️

13. kapitola

Chloe

Probudila jsem se už podruhé za jedno ráno a rozhlédla se kolem sebe. Ležela jsem na pohovce, přikryta dekou a Maxem. Zamračila jsem se, když jsem zjistila, že se nemůžu natáhnout pro digitální hodinky, které byly jako vždy na stole, a zrudla jako krocan, když mi došlo, že ten stůl není na dosah díky jistému kusu nábytku, který jsme při sexu odsunuli z jeho stálého místa.

My jsme vážně odsunuli gauč, a to jen díky rozhýbání našich boků! Do háje zelenýho, pomyslela jsem si v duchu a opatrně se převalila na druhou stranu, takže jsem byla obličejem opřená a Maxovo pevnou hruď.

Mmm...... a už jsem zase spala.

**

Když mě probudily Maxovo vášnivé polibky, byla jsem už vážně frustrovaná z toho, jak se pořád probouzím a usínám. Ale aby taky ne. Jedna noc, dvě čísla a každé z nich na jiném místě, a jako bonus ještě jeden orgasmus navíc, který mi Max přivodil pouze svými prsty. Divila jsem se, že jsem vůbec ještě naživu. Připadalo mi to tak neskutečné. Jedna noc a jsem úplně někdo jiný.

Všimla jsem si, že jsou Maxovo džíny i košile společně s mojí noční košilkou přehozené přes opěradlo gauče. Když jsem se ale podívala pod deku, neměl ani ponožky, ani boxerky.

Kdyby tohle viděl táta, zamyslela jsem se bezděky a snažila se představit si jeho reakci, kdybych mu řekla, že spím s jeho bývalým obchodním partnerem, který je o nějakých... Sakra, vždyť já ani nevěděla, kolik mu vlastně je. Měla jsem chuť dát si facku.
Spíš s mužem a ani nevíš jeho věk.

Povzdechla jsem si. Jo, přesně to jsem dělala - jen jsem s ním spala. Sex byl skvělý a to jsem se odvážila tvrdit jen několik hodin po tom, co jsem zažila svůj první, jenže jsem se cítila uspokojena jen fyzicky. Jedna moje část říkala, že už tak mám dost a ta druhá, ta náročnější, chtěla skutečný vztah s láskou. Chtěla toho snad moc?

Malinko jsem nadzvedla hlavu a prohlédla si linii Maxovo brady. Byl ztělesněním mužské dokonalosti a já byla prostě jenom Chloe. A nebyla jsem zamilovaná. Znamenal pro mě sice hodně a od té večeře jsem myslela většinu času jenom na něj, ale neviděla jsem ho jako svého prince na bílém koni, podvědomě si vědoma toho, že nikdy žádného chlapa takhle neuvidím. Zkušená, nezkušená, to nehrálo roli. Realitou byl fakt, že červená knihovna se nedá přenést do skutečného života.

Otočila jsem se zpátky na druhý bok a podívala se na fialový koberec, který byl běžně zarovnaný s gaučem, jenže ten byl teď odsunutý. Další důkaz, že tady nešlo ani tak o romantiku, ale o chtíč. Prostě do mě bušil takovým způsobem, až odsunul tento velký kus nábytku o půl metr dál. Zní vám to romanticky?

**

Max se probudil kolem deváté hodiny. Právě jsem seděla v kuchyni na vyvýšené židli u pultu a s tabletem v rukou si pročítala několik stránek z pilotního dílu ke knize, kterou jsem musela v pondělí začít překládat.

,,Hezký župan," zachraptěl místo pozdravu a já pohlédla na růžový samet s potisky modrých králíčků.

,,Díky," řekla jsem a rozhodla se na oplátku taky nepozdravit.

,,Nejspíš ti dlužím omluvu, že jsem tě přepadl tak brzo ráno, ale upřímně?" zašeptal a se zamručením se protáhl. ,,Vůbec toho nelituji."

Lehce jsem se usmála. Můj gauč byl na něho moc malý a proto mu dobrých třicet centimetrů z jeho dlouhých nohou trčelo ve vzduchu.

Povzdechla jsem si. Otočil ke mně své modré oči a v úsměvu odhalil všechny zuby.

Dělá mi to naschvál, pomyslela jsem si a má domněnka se potvrdila ve chvíli, kdy se začal ovívat mým časopisem. Následně ze sebe shodil deku. Samozřejmě jsem se okamžitě zaměřila na jeho rozkrok. Penis si hověl, stejně jako Max lehce na boku a neprojevoval žádné známky života. I když byl v klidu, tak mi připadal velký. A v tu chvíli, jak jsem ho pozorovala a přemýšlela o tomhle, jsem nedokázala pochopit, jak se něco takového, co se při příznacích zájmu ještě zvětšuje, mohlo před pár hodinami dostat do mě.

Bezděky jsem stiskla stehna k sobě a ucítila mírnou bolest, kterou jsem už ale znala z těch rán, kdy jsem ještě chodila na střední a naše vyšinutá tělocvikářka nás donekonečna nutila trénovat nohy. Proč zrovna nohy, proboha? Druhý den jsme všichni sotva lezli, a i když jsem si na to časem začala celkem zvykat, jakmile jsem vyšla ze školy, tak jsem s tím stejně s radostí přestala a vlastně i s jakýmkoliv jiným sportem. Já vím, můžu vděčit matce přírodě za štíhlou linii.

,,Už jsi snídala?" zeptal se najednou Max a já několikrát za sebou zrychleně zamrkala. Pak jsem přikývla.

,,Super. Obleč se. Pak pojedeme ke mně," řekl a vstal z gauče. Pozorovala jsem jeho božský zadek, dokud nezmizel za rohem v mé koupelně a poté se ušklíbla.

Rozkaz, pane.