Hravý ✔️

6. kapitola

Chloe

Když jsem se ve středu večer vracela z práce, narazila jsem ve schránce na obálku. Byla od Maxe, to jsem poznala podle vizitky s logem jeho firmy, kam mi konečně napsal své číslo. Od pondělí jsem ho neviděla a ani se mu nemohla ozvat, což bylo vyčerpávající, a když jsem se včera večer stavila v Picasse, Marek mi řekl, že toho má Max tento týden opravdu hodně a že se prý sejdeme až v sobotu na oslavě. K tomu dodal, že bych měla otevřít jistou obálku.

Vyjela jsem výtahem do dvacátého patra a v pohodlí domova se usadila na gauč, kde jsem si položila vizitku do klína a zkoumala, co je v obálce dál. Vytáhla jsem nějaký poukaz do obchodu Agent Provocateur a když jsem ho s očima vyvalenýma jako lemur otočila na zadní stranu, byl tam vzkaz od Maxe. Letmo jsem se usmála, ale tak nějak křečovitě, protože jsem byla v šoku.

Stálo tam: Stýská se mi po tvých červených tvářích, sladkých rtech a lechtivém těle. Už se těším na sobotní večer, který se, jak doufám, protáhne až do noci. Aby ti ten čas beze mne utekl co nejrychleji, dám ti dva úkoly. První, navštívíš obchod, který vidíš na poukazu a prodavačce řekneš své jméno. Ona už bude vědět. Druhý, poté, co ti prodavačka v Agentu předá další poukaz, půjdeš do onoho obchodu, který je hned vedle a opět nahlásíš prodavačce své jméno. Věci, které obdržíš, si vezmeš v sobotu večer na sebe. 

P.S. - Agent je o čtyři budovy dál nalevo od Picassy. Nechoď do jiného! Posílám polibek. Max.

Zachvěla jsem se. Nejenže mě posílal do obchodu s nechutně předraženým spodním prádlem (jestli se těm nitkám tak dá říkat), on mě rovnou poslal do obchodu, kde pracuje sobotní oslavenkyně! Rychle jsem se zvedla z gauče. 

Rose by se měla vrátit dnes pozdě v noci. Díkybohu. 

Propadla bych se studem, kdybych ten poukaz musela předávat zrovna jí.

Popadla jsem sáčko a rozhodla se jít po svých. Když jsem prošla kolem Picassy, moje intuice mě naháněla dovnitř. 

Co když si šel dát drink? Nemůže přece pracovat nonstop, řekla jsem si a užuž jsem se chystala projít kolem Dereka, když jsem na poslední chvíli změnila názor. Chtěla jsem po Maxovi vysvětlení a také jsem ho chtěla vidět. Jenže jsem se nemohla zbavit pocitu, že bych mu tím činem darovala všechno až moc lehce. Určitě čekal, že se z obsahu té obálky celá rozklepu a tím si uvědomím, že je má šelma stále na odpočinku. 

Protáhla jsem si krk a mašírovala od baru několik metrů, když jsem zastavila před svým útočištěm. Ve výloze bylo vystaveno několik bílých figurín bez hlav, které byly oblečené do korzetů, úzkých tanga kalhotek, podvazků a některé měly na krku i obojek.

Výborně.

Nesměle jsem vzala za kliku a vstoupila do Roseina pracoviště. Byla jsem tu asi jen jednou nebo dvakrát a vždycky jsem naštěstí mluvila jenom s Rose a její kolegyně mě neznaly. Zaplať pánbůh!

,,Mohu vám nějak pomoci, slečno?"

Za pultem v levém rohu velké místnosti stála žena středního věku se složitě zapletenými copy staženými do elegantního drdolu. Jako bonus měla luxusní kostýmek a na tváři profesionální úsměv, který mi trochu připomínal úsměv letušek - takový ten úsměv, který ty chudinky musí na tváři mít stále, třebaže jsou sebevíc naštvané. Zapadala sem. Rozhodně víc než Rose.

,,Ano," řekla jsem po chvíli a přešla k pultu, na který jsem položila poukaz od Maxe (vzkaz byl bezpečně ukrytý v mé černé kabelce).

,,Jmenuji se Chloe Lewottová," špitla jsem nejistě, když se ta žena na poukaz zamračila.

,,Ach tak! Následujte mě, prosím," řekla a rychlým krokem přecházela přes všechny ty hordy spodního prádla někam dozadu. Zastavila se u regálu s vkusně vypadajícím prádlem a široce roztáhla ruce, když ukázala na regály červeného prádla, které bylo umístěno v šesti řadách.

,,Poukaz je na dvě ladící spodní prádla, takže jinak řečeno si musíte vybrat dvoje podprsenky a dvoje kalhotky. Váš přítel si výslovně přál, abyste aspoň jeden pár vzala v červené barvě a tu druhou si prý můžete vybrat podle svého. A tady jsou podvazky," ukázala mi luxusní černý kus látky a já naprázdno polkla. Prodavačka mi pohlédla na nohy a široce se usmála.

,,Myslím, že velikost S bude ta správná. Jsou pružné a vy máte krásné nohy, takže vám budou určitě sedět," řekla a mrkla na mě.

,,F-fajn. Děkuji," dostala jsem ze sebe a rozhlédla se po prodejně. Byla jsem úplně mimo. Tohle vůbec nebylo fajn.

,,Až budete mít vybráno, tak se vraťte k pokladně."

S tím odešla a nechala tam stát holku pohřbenou pod hromadou prádla a s naprostou panikou v žaludku.

Lehce jsem se pootočila k červeným kalhotkám, přesněji řečeno to byla tanga, a chtěla jsem s tím udělat pokud možno rychlý proces. Čekal mě přece ještě jeden nákup a bylo po sedmé hodině. Měla jsem hlad, a když jsem pak stála v kabince s podprsenkou, která dělala z dvojek trojky a s tangy, která mi dělala vážně precizní půlky a ani jedno z toho jsem nezaplatila já, připadala jsem si jako - slušně řečeno - lehká dívka. Jako bonus ty černé podvazky a ještě jeden pár spodního prádla, který jsem si vybrala v kanárkově žluté barvě.

Když chce mít Max ze mě šlemu, tak ať mi koupí huňatý kožich do sněhu, pomyslela jsem si nabručeně, protože tohle všechno mě vážně děsilo a už jsem si další z těch drahých kusů prádla zkoušet nechtěla. Tohle konkrétní prádlo zdůrazňovalo mé přednosti a také bylo naprosto mimo mojí ligu. Naprosto.

,,Hezký večer," řekla paní prodavačka, když jsem vcházela do jarního chladu. Na rozloučenou jsem se na ní lehce usmála.

Uf, první část mám za sebou.

Bezděky jsem se zamyslela nad tím, jestli bych si měla říkat, že mám dnes vůbec něco za sebou.

Proti sobotnímu večeru je tohle prostě jen výlet na nákupy. Pohodička.

Držela jsem v ruce druhý poukaz, který už naštěstí do obchodu se spodním prádlem nepasoval. Bohužel měl podobně vysokou finanční hodnotu.

,,Dobrý den," řekla jsem s neskrývanou podrážděností, ale zdejší prodavačka, která se svým způsobem podobala té první, nehnula ani brvou. Když mě pak pozdravila, vzala si poukaz a vyslechla mé jméno, opět jsem se ocitla v kabince. Byla luxusně zařízená, ale nedalo se v ní skoro hnout. Na druhou stranu byla opravdu impozantní: květinové vzory, zrcadlo ve tvaru hvězdice a nezvykle příjemné osvětlení, které ve zkušebních kabinkách vždycky bývá spíš opakem.

Podívala jsem se na svou společnost - na velmi, velmi rudé šaty, které byly tak tmavé, že musely ve tmě působit jako černé. Byly bez ramínek, ve výstřihu měly něco jako malou slzu, která byla přichycena - pro lásku boží! - stříbrnou sponou. Ty šaty byly neskutečné a nemravné. Končily někde v půlce stehen, možná o trochu výš a měly i poměrně hluboký výstřih na zádech, který ale, jak jsem odhadovala, neměl odkrývat mou zbrusu novou podprsenku.

A co myslíte? Jakmile jsem si je oblékla, tak jsem se do nich zamilovala.

Z obchodu jsem vyšla s dvěma taškami (ze dvou obchodů) a další obálkou, kterou mi měla na Maxův příkaz prodavačka předat.

Doma jsem položila tašky na gauč a netrpělivě roztrhala velkou obálku, kde jsem našla malinký papírek.

Vezmi si k tomu ty černé boty ze sobotní večeře.

Všechno jsem si to znovu oblékla, přidala ty vražedně vysoké černé boty a při pohledu do zrcadla definitivně ztratila svou chuť k jídlu. Nebyla jsem znechucena z něho, ale ze sebe.

Právě mám na sobě svoje dvě výplaty. Minimálně, pomyslela jsem si a s pevně zavřenými víčky přejela po jemné látce šatů. Otevřela jsem oči a znovu se podívala na svůj odraz. Bylo to všechno do očí bijící.

Sobotní večer - večer, kdy se rozloučím se svým panenstvím.

Přidržela jsem se umyvadla, abych neupadla. A tentokrát za to nemohly ty vysoké boty.