Hravý ✔️

21. kapitola

Max

Klepal jsem propiskou o průsvitný stůl a sledoval své netrpělivé nohy, které jako by poklepávaly do rytmu nějaké písně. Složil jsem si obličej do dlaní.

Tak kde je?

V rychlé volbě jsem zvolil Jamesovo číslo. Ihned můj hovor přijal.

,,Nejsem trpělivý člověk, Jamesi. Kde váznete?"

Na druhé straně nastalo hrobové ticho, které vzhledem k Jamesovo pohotovým reakcím bylo velice znepokojující.

,,Utekla vám?" hádal jsem neochotně a doufal, že se mýlím.

,,Ne."

Oddychl jsem si a promnul si čelo. ,,Tak kde jste?"

,,Před deseti minutami jsem ji doprovodil k výtahu a u východu jsem se ujistil, že do něj nastoupila. Pak jsem se ještě domluvil s ochrankou. Musí být v budově, pane," řekl svým nacvičeným klidným hlasem.

,,Děkuju, Jamesi," zabručel jsem a rychlým krokem vyšel ze své kanceláře.

,,Děje se něco, Maxi?" zeptal se Adam, můj starší kolega, který měl kancelář ve stejném patře.

,,Já nevím," řekl jsem a povolil si kravatu. ,,Poslyš, neviděl jsi tady procházet mladou holku?"

Adam nakrčil čelo.

,,Štíhlá postava, světle hnědé vlasy, dětské rysy... nic?"

,,Kamaráde, je mi líto, ale nikdo tady nebyl, to vím jistě," řekl a hlavou pokynul ke své prosklené kanceláři.

No jasně! On přece vidí všechno, je to starý špeh! Kurva fix!

,,Stejně díky," poplácal jsem ho po rameni a přivolal výtah.

Musím ji najít a začnu přízemím. Ochranka taky vidí všechno.

,,Už končíš?"

Odkašlal jsem si a prohrábl si vlasy.

,,Já nevím. Přijde na to," procedil jsem mezi zuby a můj kolega se moudře nevyptával a jen vedle mě tiše postával. Výtah nikde.

,,Tak co je?" zavrčel jsem na dveře přede mnou a Adam přivolal i druhý výtah, který přijel do pár sekund. Dveře se odsunuly a Adam na mě vyčkávavě pohlédl. ,,Jdeme?"

,,Podívej," ukázal jsem na podivně poblikávající červené světlo, které bylo uprostřed tlačítka na přivolání výtahu. Přitiskl jsem ucho na dveře a neslyšel jakýkoliv náznak pohybu. Adam zkusil nereagující výtah přimět k pohybu tím, že několikrát za sebou stlačil ten zblázněný čudlík, ale nic se nedělo. Hlavou mi proběhla děsivá myšlenka, při které jsem starostlivě nakrčil čelo.

,,Udělej pro mě něco. Jeď teď dolů, optej se ochranky, jestli neviděli Chloe, oni už budou vědět, a pokud ne, zkuste přivolat ten výtah zezdola. Když nebude reagovat, zavolejte hasiče."

Adam se zamračil, ale hned nastoupil a za chvíli už jel dolů. Zvuk jedoucího výtahu sice nebyl žádný rámus, ale něco slyšet bylo. Ten blikající výtah vlevo byl mrtvý. S divným pocitem v žaludku jsem se rozběhl do své kanceláře. Potřeboval jsem mobil, a když jsem se chystal vytočit Chloenino číslo, objevil se na obrazovce příchozí hovor. James.

,,Ano?"

,,Pane, na zadním sedadle auta jsem našel Chloenin mobil."

Do prdele!