Hravý ✔️

5. kapitola

Max

Bylo pondělí, sedm ráno, a já seděl v Picasse. Měl jsem půl hodinu, než se budu muset odklidit do kanceláře a ztratit se za hromadou papírů, které nechtěly už několik týdnů ubývat.

Rozhlédl jsem se po baru. V sobotu tu bude večírek pro jakousi Rose. Možná jsem na to přistoupil až příliš rychle, ale tady šlo o Chloe. Chtěl jsem jí udělat radost.

,,Páni, to je tak divný," řekl jsem, jak jsem otáčel sklenicí se skotskou.

,,Co? Že chlastáš před pracovní dobou, nebo že ti konečně začalo na někom záležet?"

,,Víš co, Marku? Vykuř mi tohle," řekl jsem a sevřel si přes kalhoty ptáka.

,,Kéž bych mohl," zašeptal provokativně a já okamžitě litoval, že jsem vůbec něco řekl.

,,Ale opravdu, Maxi, kolik jsi jich vzal na svůj trajekt? Počkej, odpověď přece znám. Ani jednu."

,,Nech toho."

,,Kolik jsi jich neodkopl, když jsi zjistil, že se upejpají? Jo, moment, aha! Ani jednu."

,,Přestaň s tím."

,,Kvůli kolika ženám sis z frustrace honil péro od té doby, co ti bylo dvacet? Oh, počkej! Tady taky odpověď znám!"

,,Polib si prdel!" zařval jsem a praštil pěstí do pultu.

,,Maxi, klidně si políbím prdel. Vlastně docela ochotně, protože ji mám rád. A ještě ochotněji ti vykouřím ten klenot, co máš tam dole, ale za cenu toho, že se ve svých třiceti letech začneš konečně chovat jako dospělý, ty debile."

Zůstal jsem na něj zírat přesně jako ten debil, kterým jsem se v duchu necítil být, ale i tak jsem tušil, že má ten můj teploušek pravdu. Přesto jsem jen zavrtěl hlavou a arogantně prohlásil: ,,Já se ti nemusím zpovídat."

,,Nemusíš. Ale zamysli se nad tím, jestli není čas něco přehodnotit. Včera u baru ses na Chloe nedíval jako na kořist, viděl jsem v tvých očích něco nového. A věř mi, zrovna já se v mužských emocích vyznám velmi dobře. Mám léta a léta praxe," mrkl na mě, ale jeho výraz byl autoritativní. Připadal jsem si jako zlobivý kluk. 

Jestlipak by mě Chloe potrestala, kdyby věděla jak moc zlobivý jsem? 

Zamračil jsem se a v duchu si jednu vrazil. 

Ty jsi nenapravitelný, Maxi, pomyslel jsem si a hodil do sebe zbytek skotský.

S pocitem ukřivděnosti a myšlenkou, že zvyk je železná košile, jsem vyšel z baru a limuzína mě odvezla k mé firmě, kde jsem už dlouhé roky za hvězdu.