Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 17.

,,Soud Monackého knížectví tímto vynáší rozsudek ve věci znásilnění a poškození dobrého jména." začala. V síni by člověk slyšel spadnout špendlík.
,,Na základě podložených důkazů a výslechu svědků soud rozhodl následovně." 

,,Soud uznal pana Hugha Birda vinným." soudní síň začala vřískat, a Hughovi stuhl výraz ve tváři. ,,a ukládá mu trest 10 let odnětí svobody s peněžním trestem ve výši 5,5 milionů eur. 1,5 milionů eur připadne Mezinárodní automobilové federaci, 4 miliony připadnou slečně Williamsové jako odškodné a bolestné."
Ulevilo se mi. Tak hrozně moc se mi ulevilo. Stefano si podal ruku s právníkem. Rozbrečela jsem se.
,,Ještě jsme spolu neskončili!!" zakřičel mým směrem Hugh. Ignorovala jsem ho, jak ho vyváděli ze soudní síně.
Schovala jsem hlavu do dlaní. Bylo po všem. Po téměř 3 měsících bylo po všem. O peníze mi nešlo, minimálně to zaplatilo náklady na nemocnice, ale to bylo vše. Uvědomila jsem si, že je opravdu konec.
Ten večer jsme doma pořádali malou oslavu vítězství. Bylo to zároveň poslední akce před Charlesovým odletem do Bahrajnu. Přišli skoro všichni. Carlos, Max, Kelly, George, Lando, Bella i Lewis. Po cestě od soudu jsme koupili nějaký alkohol, jídlo a pochutiny. Hrála hudba, kluci se různě předháněli k různých hrách, někteří dokonce kempily u Charlese na simulátoru. Během večera se na chvíli ukázal i Arthur. Přivedl s sebou i svou přítelkyni Carlu. Hezky se s ní povídalo a byla moc ochotná.
,,Tak na ten vyhraný soud?" zvedl skleničku Lando. Všichni se k němu postupně přidávali.
,,Na Carrie, a aby její život zase nabral správný směr." mrkl ke mně Carlos. Přidala jsem se svou skleničkou.
,,Na Carrie!" zvolali všichni. Společně jsme se napili ze svých skleniček. Zábava mohla pokračovat.
Skončili jsme v pozdních nočních hodinách.
,,Počkej, pomůžu ti." pomohl nám Carlos s nádobím, které jsme postupně sklízeli do kuchyně. Tam Charles nandával věci do myčky.
,,Nech to být. My to zvládneme." snažila jsem se ho zastavit, ale on si dál jel svoje.
,,Ne, pomůžu vám a pak půjdu." vzal mi z ruky talíř. Carlos nám pomohl byt uklidit do původního stavu, a poté odešel.
,,Jsem rád, že to dopadlo takhle." přehodil přes mě ruku Charles. Leželi jsme v obýváku na gauči a užívali si ticho.
,,Ulevilo se mi." přiznala jsem.
,,Nekoukalo se mi na ten záznam ale dobře." přiznal pro změnu on.
,,A mě? Chtěla jsem utéct."
,,Už je to za námi." pohladil mě po tváři a políbil. Byla jsem šťastná, že můžu být v jeho náručí. Zároveň jsem si začala uvědomovat, že ho opravdu miluju.
Uběhlo několik dalších dní, kdy jsme poctivě cvičili, a užívali si sami sebe. Charlesovi věci jsme dobalili v den odletu do Bahrajnu. Večer odlétal firemním letadlem. Společně s ním a s Pascale jsme jeli na letiště. Letěl s ním i Arthur, jelikož on jezdil Formule 2. Pascale pak přislíbila, že mě odveze domů.
,,Nesnáším loučení." měla jsem na krajíčku v odletové hale.
,,Já taky, ale to zvládneme, když bude pauza dva týdny mezi závody, přiletím domů." slíbil mi. Seděl přede mnou.
,,Já vím."
,,Hlavně buď doma v klidu, ať se ti nic nestane, a kdyby něco, zavolej mámě. Bude tě vozit i na rehabilitace." připomněl mi. V hale byla spousta lidí. Někteří pospíchali k odbavovacím přepážkám, jiní zase v klidu seděli v hale a kousali do bagety. Nalevo od nás stáli lidé s různými cedulemi, čekajíc na jiné své známé. Věděla jsem, že jsem tady v bezpečí. Nehledě na to, že jsem nemohla cestovat s nimi jejich letadlem. Nebylo k tomu uzpůsobené.
,,Musíme jít." tahal ho k odletu Carlos.
,,Miluju tě, ano? Víš to, že ano." ujišťoval se Charles.
,,Miluju."
Naposledy jsme se objali, políbili, a pak už jsme jim s Pascale jen mávali. Když jsem se dostala domů, i hned jsem zapla počítač, a sledovala jejich let na leteckém radaru. Charles mi slíbil, že jakmile přistanou, napíše mi zprávu. Let měl trvat 8 hodin. Charles svého slibu dodržel, akorát s tím rozdílem, že mi volal po přistání na FaceTime. Byla jsem ráda, že dorazili v pořádku.
,,Je tu hrozný vedro." postěžoval si mi do telefonu.
,,Kolik tam máte hodin?"
,,Je nad ránem. Pojedeme na hotel, a půjdeme spát." vysvětlil mi. V pozadí byl vidět ruch letiště a několik jejich fanoušků.
,,Odpočiň si." připomněla jsem mu. Nechtěla jsem aby začátek sezony přepálil.
,,Neboj. Co ty? Co jsi dělala?" vycházel akorát z letiště.
,,Přijela jsem domů, osprchovala se, vlezla si na gauč, pustila film a u něj jsem si trochu zdřímla.
,,Jedla jsi něco?" staral se hned.
,,No, zastavili jsme se s tvou mamkou v KFC." zazubila jsem se a zamávala sáčkem před kamerou.
,,Ty potvoro, a beze mně jo?" vyplázl na mě jazyk.
,,To víš, kocour není doma, myši mají pré."
,,Hlavně žádné panické ataky, ano?"
,,Když budeš jezdit opatrně, tak ne."
,,Zlato, víš, že ve Formuli nemůžeš jezdit opatrně." sklopil oči.
,,Já vím."
,,Budu končit, už jdeme do auta, a jedeme na ten hotel, tak se ozvu až tam dojedeme." loučil se.
,,Dejte na sebe oba pozor."
,,Dáme, neboj." otočil kameru na Carlose. Ten mi zamával.
,,Tak pa." usmál se.
,,Pa." ukončila jsem hovor. Bytem se rozhostilo ticho. Děsivé ticho. Zvedla jsem se tedy z gauče a přesunula se do ložnice. Přetáhla jsem si na sebe Charlesovu část deky, abych cítila alespoň jeho vůni a poté usnula.
Probudila jsem se kolem oběda. Od Charlese jsem měla několik zpráv, ze kterých ale bylo jasné, že pochopil, že spím. Nechtěla jsem ho nijak rušit, proto jsem mu jen napsala zprávu, že jsem vzhůru. Odepsal po chvíli, že je na schůzce, a poté mají testovací jízdy. Odepsala jsem, že musím poslušně na rehabilitace, takže to neuvidím, ale věřím, že se mu bude dařit.
Pascale mě měla vyzvednout v jednu hodinu a odvézt do rehabilitačního centra. Charles mi domluvil intenzivnější rehabilitace, které obsahovaly i cvičení ve vodě či s pomocí lan. Byla to nová zkušenost, a opravdu jsem si ji užívala. Poctivě jsem cvičila i doma. Rehabilitační sestra byla nadšená z mých pokroků, a i já jsem uznala, že je to lepší a lepší. Prognoza byla více než dobrá. Neděli jsem trávila před televizí. Podporovala jsem je alespoň na dálku. Bohužel po 40. kole vypověděl Charlesovi službu motor. Odstavil tedy svůj monopost mimo dráhu, a naštvaně z něj vystoupil. Carlos dojel čtvrtý.
Počkala jsem, až se Charles ozve sám. Nechtěla jsem přilévat do ohně.
,,Stálo to za hovno." napsal až večer.
,,Já vím." odpověděla jsem.
,,Jsem pěkně naštvanej."
,,Dokážu si to představit."
,,Doufám, že s tím do dalšího závodu udělají." odepsal. Domluvili jsme se, že domů nepoletí během této pauzy. Sotva jsem rozdýchala loučení, a už bych se měla loučit znovu.
,,Koukala jsi?" zeptal se.
,,To víš, že jsem koukala. Taky mě to štve. Snad přijdou na to, proč se to stalo.",
,To doufám. Je to zatím první závod, ale i tak, měl jsem to slušně rozjeté. Jenom nechápu, jak se tohle může stát, když jsme sotva dojezdili testovací jízdy."
,,Chceš o tom mluvit?" zeptala jsem se. Ležela jsem zase v obýváku.
,,Ne. Chci mluvit o tobě. Co rehabilitace?"
,,Dělám pokroky." napsala jsem. Věděla jsem, že bude zdrcený, tak jsem byla ráda za změnu témata.
,,To jsem rád. Opravdu nevadí, že nepřijedu?" ujistil se.
,,Nevadí. Budu se o to víc těšit na příště."
,,Po Arábii přijedu." slíbil mi. Doufala jsem, že přijede. Chtěla jsem aby přijel.
Během následujícího týdne jsem měla schůzku s právníkem, který chtěl domluvit podmínky přijetí peněz. Došlo mi, že nemám v Monaku bankovní účet, proto jsem požádala Charlese, zda bych peníze mohla převést na jeho konto. Souhlasil. Navrhl, že až se vrátí, zajedeme do banky, a konto mi zřídíme. Nezůstala jsem v Monaku bez finančních prostředků. Charles nechal udělat ještě jednu platební kartu k jeho účtu, abych mohla plně využívat jeho peníze. Ty jsem i použila, ale jen na nejnutnější věci.
Když jsem večer každého dne seděla u stolu, a pracovala na úpravě fotek z předchozí poloviny sezony, dělala mi společnost naše společná fotka, i malá Formule, kterou jsem od něj dostala společně s červeným autíčkem k Vánocům.
Po návratu po velké ceně Saudské Arábie jsem ho doma přivítala s jeho oblíbenou pastou.
,,Jsem tak rád, že tě zase vidím." zvedl mě z vozíku a silně objal.
,,Konečně jsi doma." objala jsem ho naoplátku a políbila. Tyhle rty mi chyběly.
,,Už tě nepustím." šeptal mi do vlasů.
,,Tak mě odnes do kuchyně, mám tam pro tebe překvapení." ušklíbla jsem se. Poslušně mě odnesl do kuchyně, kde mě posadil na kuchyňskou linku.
,,Podívej se na do té pánve." vybídla jsem ho. Charles opatrně nakouknul pod pokličku.
,,Moje oblíbené." olízl se. Usmála jsem se.
,,Dáš si taky?" zeptal se.
,,Mám hlad jako vlk." přiznala jsem.
,,To je dobře." sundal mě z linky, a posadil na židli u stolu. Zapálila jsem nám svíčku, abych docílila trochu romantiky.