žádná slova
jenom pláč
ústa zamknutá
a ona pořád němá
připoutaná řetězy
tam kde čas se ti zastavil
ale za tou zdí
čas rychle plyne
nemůžu se pohnout z místa
nevím kde jsou dveře ven
skloněná hlava
slzy už došly
mysl pořád utíká mi kamsi
krev mi teče po těle
už nevím ani kdo jsi
řetězy upínáš víc a víc
víš že už skoro nedýchám?
takhle to už nevydržím
nemůžu tu pořád stát
rozhodla jsem se utíkat
ale ne se z řetězů vymotat
jen mysli mé se vyhýbat
mysli která když při vědomí jsem
ubijí mě
ubijí
stejně jako ty
svými každodenními chybami
