"nech to být. vypusť to už z hlavy!"
řvu po sobě a přitom se mnou mlátím o zdi
"už to opravdu nevydržím!"
zaryju do sebe nůž
ale stejně se tím nezachráním!
mrštím nůž na zem
modřiny všude
ale v hlavě pořád ty myšlenky!
"zmizte už!"
řvu
ve své frustraci.
bílé zdi
od krve pobité
jakoby mě pozorovaly
výčitky.
"jaké?! jak se vůbec cítím?!
řvu. ne, brečím
sklouznu zádami po zdi, s rukami přes obličej
teď v sedě opřená o zeď
konečně jsem klidná
slzy už dochází. a smích přichází
směju se. jenom směju
a kolem mě nic.
vydrhnu ty zdi. řeknu si
drhnu je už čtyři noci
ale nic se nezměnilo
co mě to zas napadlo!
proč drhnu minulost?!
měla bych se ošetřit
jenže k tomu nemám nic
"hadr mi dáš co!"
"ale náplast na ty rány?!"
chamtivě si je schováváš! a to jen pro sebe!
"sebestředný parchante!"
