Září tak krásně a tak moc,
jako slunce na modré obloze.
Proto se na ní jen já,
nemůžu ani podívat.
Ona září víc a víc a já pomalu zhasínám,
jen pár zářiček už mám.
Jako když se oheň vodou uhasí,
jako kouř co je temný a co je nešťastný.
Jako oheň do kterého nikdo nepřikládá a má jen pár uhlí co ještě trošku lásky má.
To celé je jen metafora.
Bella Vavrdová
