Když přijde noc

Prolog

Byla srpnová noc. Noc svatého Vavřince. Seděla jsem u rybníka, pozorovala hvězdy a naslouchala svému kamarádovi, který byl totálně na šrot.
"Já nechápu, co jí přeletělo přes nos, chvíli bylo všechno v pohodě a najednou si začala s tím blbcem Romanem, víš co mi řekla?"
"Jo, že jsi hrozně hodnej kluk, ale bude lepší, když budete jenom kamarádi, a že si zasloužíš někoho lepší." Zakoulela jsem očima. Slyšela jsem to už po desátý jen za tuhle hodinu.
Padala hvězda. Usmála jsem se na oblohu, zavřela jsem oči a něco jsem si přála. Pak jsem pohlédla na nešťastného kluka, který seděl vedle mě a neustále si něco mumlal.
"Proč mi tohle děláš, Marku?" Zašeptala jsem smutně.
Měla jsem ho ráda. Měla jsem ho tolik ráda. Vyrostli jsme spolu. Dostávali jsme se navzájem do průšvihů i z nich. Říkali jsme si všechno a pak jsme vyrostli. A já si ho začala všímat jinak, než jen jako toho potrhlého kluka s bláznivými nápady., které nás vždy dostali do maléru.
Jenomže on místo toho, aby si taky všimnul, že ze mě vyrostla holka, která by pro něj udělala všechno na světě a šla až na jeho samotný kraj, si začal všímat všech ostatních holek tady ve vesnici.
Ta měla krásný nohy, ta kozy, tamta zadek. Každá byla lepší než já.
Pro něj.
Já byla jenom kamarádka. Někdo kdo tu je, aby ho podržel, když je mu nejhůř.
Štvalo mě to, ale nesebrala jsem odvahu, říct mu pravdu.
Pravdu o tom, jak mi v jeho přítomnosti bušilo srdce vždy, když se na mě usmál.
A tak jsem tu a naslouchám dalšímu vyprávění o tom, jak mu někdo dal košem.
Povzdechla jsem se a otočila jsem svou tvář k němu.
"Moni..." Pohlédl mi do očí a já ztuhla. Koukal na mě jinak, tak zvláště. Cítila jsem, jak mi dlaněmi objal tvář, jak si opřel své čelo o mé. Hleděl na mě, cítila jsem jeho dech na své tváři, a i když z něj táhl alkohol, vůbec jsem to nevnímala. Rozbušilo se mi srdce a můj žaludek udělal kotrmelec.
"Jsi nejlepší holka na světě, víš to?" Vyschlo mi v ústech. Cítila jsem to jiskření. Cítila jsem tu chemii mezi námi a myslela jsem, že mě políbí, že se něco změnilo...
A pak se najednou odtáhl a já zjistila, že jsem si to celé jenom namlouvala.
"Jsem tak hrozně rád, že jsi moje kamarádka." Cvrnknul mě do nosu a pak si zapálil cigaretu a mě došlo, že to tak asi má být, že na něj konečně musím zapomenout jako na kluka, kterého mám ráda. Byl to můj kamarád a já byla jeho kamarádka.
Nikdy se nestane nic víc.
Nebylo nám to souzené.

A právě tady toho večera pod nebem na kterém zářilo tisíce hvězd, a co chvíli jedna spadla, jsem pochopila, že moje přání, dostat první pusu od tohohle kluka, se nikdy nesplní.