Když přijde noc

Na druhé koleji

Byl čtvrtek. Dnes jsem měla jít s Markem ven. Koukla jsem na hodiny a usmála jsem se. Za chvíli mu napíšu zprávu, že nemůžu.
Místo toho jsem si k sobě pozvala Radima, abych s ním probrala všechny podrobnosti. Hlavně jsem Radima dlouho neviděla a bylo co dohánět.
"Moni, tobě to sluší! Zhubla si viď?" Prohlédl si mě hned ve dveřích, až jsem se musela smát.
"Nepřeháněj, ty lichotníku. Co si dáš?"
"Červené víno, jestli můžu poprosit."
"Vodu?"
"Rád, děkuji." Kývnul a posadil se.
Nalila jsem dvě skleničky červeného a džbánek s vodou a sedla jsem si k němu. Vzala jsem do ruky telefon.
"Počej chvilku, jen něco zruším."
Původně jsem chtěla napsat SMS, ale zavolat mi přišlo lepší. Vytočila jsem jeho číslo.
"Ahoj Moni, kdepak si? Už na tebe čekám."
"Jee, tak to se omlouvám. Zdržela jsem se v práci a no... nedorazím. Něco mi do toho přišlo."
"Ale Moni, já myslel, že to bude jako za starých..."
"Co? Počkej! Radime, nech toho!" Zasmála jsem se a Radim nadzvedl obočí.
"Omlouvám se, někoho jsem potkala, jestli víš, jak to myslím. Budeme to muset odložit." Zahihňala jsem se do telefonu a Radim se držel za pusu, aby nevyprsknul smíchy nahlas.
"Jo, dobře no... Tak zatím ahoj, dáme si vědět, ano?"
"Určitě a ještě jednou promiň. Radime počkej, ne tam ne!" Zavěsila jsem a Radim se rozesmál.
"Ty si hrozná potvora. Takhle lámat mužská srdce!"
"Zaslouží si to... Akorát si myslím, že se to mine účinkem." Povzdychla jsem si.
"Tak na co?" Pozvedla jsem skleničku.
"Na naše plány, ať to vyjde." Mrknul na mě.
"No a co ty? Povídej, tak dlouho jsme se neviděli." Pobídla jsem ho.
"No znáš to, občas nějaké rande, pak práce a tak... Nezávislí život jak má být." Pokrčil rameny.
"Žádná láska na obzoru?"
"To neříkám, ale je to teprve v začátcích, takže nic k vyprávění. Spíš mi vyprávěj ty, jak je to s tebou a tím Markem?" Zajímal se.
"Vyrůstali jsme spolu no a znáš to, já se do něj zamilovala, ale on mě vidí jen jako kamarádku. I když já už teď vlastně nevím. V sobotu jsme se políbili a... Sice byl opilí a měl pocit, že mě musí chránit, protože se po mě v baru, kde jsme byli, sápal jeden týpek, ale... Možná se v něm jen probudil ochranitelský komplex, nevím. Doprovodil mě domů, slovo dalo slovo s já se konečně odhodlala něco udělat a bylo to... Bylo to tak moc..." Povzdechla jsem si.
"Každopádně ráno si nic nepamatoval a pokusil se zdrhnout, protože si myslel, že jsme spolu spali a když jsem se probudila, první co mu řekl bylo, že se to nemělo stát. Víš, jak mi bylo? Kdybychom se spolu opravdu vyspali, a že chybělo jen málo a on mi pak řekl tohle, bylo by to jako dostat pěstí od vyumělkované blondýny! Takový ponížení. Ale ani tak to nebylo příjemné."
"Tomu rozumím, tak uvidíme, co s ním udělá, až nás uvidí spolu. Jestli tě má rád, tak bude žárlit, jen doufám, že se nebude chtít prát, to nesnáším." Zakoulel očima. Rozesmála jsem se a napila jsem se vína.
"Nepovídej." šťouchla jsem do něj.
"No a ty a ten tvůj nový objev?"
"Jak jsem řekl, zatím není moc o čem mluvit, byli jsme na pár schůzkách, ale poslední dobou se úspěšně míjíme, tak uvidím. Moc to neprožívám, po tom fiasku s Ondrou se nechci moc vázat."
"Chápu, přesto bych ti to přála."Pohladila jsem ho po ruce.
"Neboj já se zas tak netrápím." Ujistil mě.
"Rozpusť si vlasy. Vždycky se mi líbily, jsou tak dlouhé a lesklé, no to je ono! Takhle bys je měla nosit, nechávat je svázané v tom drdolu je zločin!"
"Ale jdi ty, chceš ostříhat?"
"Zvládla bys to?"
"Ale no tak, nepodceňuj mě, už mám slušnou praxi."
"Od účetní ke kadeřnici, trochu ulítlé nemyslíš?"
"Dělám obojí a obojí mě baví. Dlužím Rose za mnohé víš. Nebýt ní, asi bych se pořád hledala, ale takhle je mi dobře."
"To jsem rád, taky přemýšlím, že od těch čísel uteču. Jsem na ně dobrý, ale není to úplně to, co bych chtěl dělat." Zavrtěl hlavou.
"A co by si chtěl dělat?"
"To ještě úplně nevím. Když už si mluvila o Rose, jak se má?"
"Výborně, ona i Elena se mají skvěle. Představ si, že se dala dohromady s otcem El. Trochu jsem tomu teda pomohla." Uculila jsem se.
"Jasně, ty aby ses do něčeho pořád nepletla, co?"
"No co? Trápila se a El se začala ptát po tátovi, tak mě napadlo Viléma trochu popostrčit a za čtrnáct dní už z nich je šťastná rodinka." Zazubila jsem se.
"Když to člověk poslouchá, snad by i věřil na pohádky." Povzdechl si.
"Viď." Přikývla jsem.
Vstala jsem a vzala jsem do ruky nůžky. Našla jsem starý zničený plášť, který jsem si vzala domů a omotala jsem ho okolo něj.
"Tak jak to chceš?"
"Překvap mě." Mrknul na mě a já se dala do práce. Pustila jsem hudbu a nechala svoje ruce pracovat. Když jsem měla hotovo, vzala jsem ho k zrcadlu a on se usmál.
"No jo, na čísla tě byla škoda." Přikývnul a já se zasmála.
"Líbí?"
"Jasně, je to super. Teď se o mě ti chlapi poperou. Děkuju." Mrknul na mě.
Náhle se ozval zvonek. Pohlédla jsem na Radima a pak na hodinky. Hodina docela pokročila.
"Čekáš někoho?"
"Ne." Pokrčila jsem rameny a vydala jsem se ke dveřím. Otevřela jsem.
"Ahoj Moni, omlouvám se, ale chtěl jsem..." Zarazil se a pohlédl do místnosti, seděl tam Radim a popíjel víno.
"A-aha... Ty tu někoho máš." Pokývl.
"Říkala jsem ti, že mi do toho něco přišlo."
"To šlo rychle." Mračil se.
"Co tu děláš Marku?"
"Jen jsem tě chtěl vidět. Všechno se mi teď sere a já si myslel, že bychom mohli vrátit starý časy a..."
"Miláčku? Co se děje?" Přišel za mnou Radim a omotal mi ruku kolem pasu.
"Nic, to je dobrý. Omlouvám se Marku, ale..."
"Dej z ní ty ruce pryč." Zavrčel ode dveří a já na něj zmateně pohlédla.
"Proč? Je moje, viď Moni." Líbnul mě na tvář a já jsem se usmála, i když uvnitř mě řádilo menší peklo. Bylo mi Marka líto, chtěl jen někoho s kým by si popovídal. Někoho, kdo by ho poplácal po rameni a řekl, že to bude dobré, ale to už jsem udělala tolikrát a pak to pro mě bylo vždycky jen ještě horší. Protože se pustil do debaty o tom, jak dobrej jsem kámoš. A já už to nechtěla poslouchat.
"Já nevěděl, že někoho máš, tehdy večer to tak nevypadalo."
"Já myslela, že si nic moc nepamatuješ." Nadzvedla jsem obočí.
"Ne, ale něco málo přece a... Hele, mohl bys nás nechat chvilku?" Pohlédl na Radima. Ten se ani nehnul, čekal, co řeknu já.
"Ne nemohl. Je tu, protože ho tu chci. Je mi líto, že jsem tě dneska zazdila, ale popravdě? Asi je to tak lepší Marku."
"Co tím chceš říct?"
"Jen to, že já tu pro tebe byla vždycky, ale kolikrát jsi tu byl ty pro mě? Vždycky když jsi měl po rozchodu a potřeboval ses vypovídat, byla jsem tu, ale ty si mě pak odstřihnul, protože mě tvoje ex neměla ráda. Jakoby pro tebe naše přátelství nebylo nic. Nejsem pes, Marku. Nejsem pes, který přiběhne na zavolání a je věrnej i když ho páníček přestane mít rád, prostě taková nejsem."
"Moni já vím, že jsem to podělal, chci to napravit."
"Nechceš! Chceš se vybrečet, chceš ujistit, že se nic nezměnilo, ale změnilo se všechno. A ona víme, jak by to nakonec skončilo. Zatáhl bys mě na nějakou další super akci, kde by si mě zazdil v prvních deseti vteřinách! Navíc, i kdyby ne, jak dlouho by to trvalo, než by přišla nějaká další Tereza, které bych se nelíbila? Hele šla jsem dál, běž taky."
"Já nemůžu! Neumím to popsat, ale já tě potřebuju ve svém životě."
"Ještě před týdnem jsi mě v něm nepotřeboval." Namítla jsem lhostejně.
"Všechno se změnilo po tom, co..."
"Jsi opilý." Skočila jsem mu do řeči.
"Možná jo, ale myslím to vážně."
"Běž se domů vyspat." Zavírala jsem dveře, ale on v tom zabránil.
"Moni no tak, jsme přece kamarádi?"
"Běž domů!" Zavrčela jsem a on ztuhnul, pohlédl mi do očí a pak se podíval na Radima.
"To ty viď? Ty si jí řekl, ať mě nechá být!"
"Marku dost!" Okřikla jsem jo.
"Ne, já jí nic takového říkat nemusel. Monika je krásná, milá a chytrá holka, rozhoduje se sama co chce." Pokrčil rameny.
"Monika je moje, známe se od malička."
"Ne, kdyby byla tvoje, choval by ses k ní lépe." Mrknul na něj, vystrčil ho ze dveří a zabouchl.
"Moni otevři!" Bušil na dveře, ale brzy to vzdal. Pohlédla jsem na Radima.
"Děkuju."
"Tohle bude ještě zajímavé." zasmál se a já přikývla.