Když přijde noc

Zápas

"Dneska se to fakt táhne." Byla sobota a já se už nemohla dočkat dnešního fotbalového zápasu.
Rose přikývla. Stála před zrcadlem a pořád si sahala na prsa.
"Co blbneš? Chceš začít poskytovat i nějaký jiný služby nebo..." Nadzvedla jsem obočí.
"Ty si blbá." Zasmála se.
"To fakt ne... Jen mám pocit, že se mi zvětšily prsa nebo nevím, ale hrozně mě bolí. Tak divně bolí."
"Nemáš to dostat?" Nadzvedla jsem obočí a ona přikývla.
"To je pravda, ale nikdy mě takhle nebolely." Pokrčila rameny.
"Někdy se to stává, já to mám skoro pořád." Uklidňovala jsem jí.
"Jo jasný, bude to tím." Přikývla a já jsem si jí podezíravě změřila.
"Rose?"
"No?" Otočila se na mě a usmála se.
"Ty jíš banán?"
"No a co?"
"Já jen, že ty banány nesnášíš." Zamračila jsem se a pak jakoby se mi rozjasnilo.
"Vzala sis ten prášek po, že jo?"
Zarazila se.
"Byla jsem si pro něj." Kývla.
"A nechala jsem si rovnou napsat i antikoncepci."
"Já se neptám na to, jestli sis nechala předepsat prášek po nebo antinu, já se tě ptám, jestli sis ho vůbec vzala."
"Nooo... Určitě jsem ho vyzvedla z lékárny, pak jsem ho přinesla domů, vyndala jsem ho z tašky a chtěla si ho vzít, pak mě ale El poprosila o palačinky a večer přišel Vilém... Jo...  Myslím, že je pořád postavený na poličce vedle manikůry." Kousla se do rtu a já vypískla.
"Rose! Takže víš, že můžeš... Že nejspíš jsi...!" Ukázala jsem jí na břicho a ona zavrtěla hlavou.
"Neee..."
"Fajn, to zjistíme, dej mi pět minut!" Vyletěla jsem z kadeřnictví jenom s peněženkou a běžela jsem vedle do drogerie. Vrátila jsem se s několika těhotenskými testy a podala jsem jí je.
"Mě se nechce..." Hlesla.
"Nekecej a padej, chci vědět, jestli budu zase tetou." Smála jsem se, jak kdyby byl štědrý večer.
"Nech toho!" Popadla testy a odešla.
Dokončila jsem poslední zákaznici a Rose pořád nikde. Zamkla jsem a vydala jsem se za ní.
"Rose?" Zaklepala jsem na dveře.
Otevřela dveře a mračila se.
"Co je?"
"Je vadný." Hlesla a hodila po mě několik tyčinek.
"A ty ostatní taky?" Zasmála jsem se.
"To přece není možný! Proč zase já?!" Posadila se na koš a sklonila hlavu do rukou.
"Asi ti je to souzený, hold máš mít děti s jedním chlapem, buď ráda." Zazubila jsem se.
"Ale já nechtěla teď další dítě a co on? Vždyť to na něj bude hrozně rychle a... Sotva zjistil, že je táta a teď na něj mám vybalit takovou bombu? To skončí blbě."
"Neskončí, Vilém tě miluje, fakt. Bude to dobrý. Pojď ke mě." Objala jsem jí a ona si povzdychla.
"To bude zase průser." Zasmála se a já cítila, že je trochu zoufalá.
"No tak kočko, podívej se na mě. My se nevzdáváme, že ne?"
"Ne, to ne..."
"Navíc na to nikdy nebudeš sama. Ať to skončí jakkoliv, máš mě." Pohladila jsem jí po vlasech.
"Princezno? Moniko? Jste tu někde?" Do dveří nakoukla hlava.
"El spí..." Zarazil se.
"Děje se něco?" Pohlédl na nás dvě a v jeho očích se zračil strach.
Rose se na něj podívala uplakanýma očima a tiše zaklela. Vilém pohlédl do umyvadla.
"Co to je?" Nadzvedl obočí a přešel blíž. Rose se mě chytla křečovitě za ruku.
Podívala jsem se na ní. Vypadala, jakože to s ní brzo sekne. Vyslala jsem k ní uklidňující úsměv a pak jsem svůj zrak přemístila na Viléma.
"To jsou těhotenský testy?" Zeptal se překvapeně.
"Ano." Přikývla Rose. Pohlédl na ní. Mračil se.
"To jsou tvoje těhotenský testy?" Pohlédl na mě a já se musela zasmát.
"To mi trochu fandíš, já měla sex naposledy před milionem let."
Jeho zamračení se prohloubilo, ale na očích jsem mu viděla, že začíná pomalu chápat.
"Kdy?"
"Viléme... Já... Je mi to tak líto." Vzlykla.
"Neplánovala jsem to, fakt ne. Pamatuješ si, jak si na mě narazil ve městě a jak to skončilo? Neměla jsem antikoncepci! Vůbec mi to nedošlo, byla jsem si pro prášek po, ale nějak jsem si ho zapomněla vzít a... Viléme promiň." Rozbrečela se a on na mě kývl, abych mu udělala prostor. Ustoupila jsem od ní a on si jí vzal k sobě.
"Ty nejsi ráda?" Zeptal se jemně.
"A ty ano?" Zamrkala zmateně.
"Co blázníš princezno?" Líbnul jí na nos a konečně se na ní usmál.
"Konečně budu moct vidět, jak moje dítě vyrůstá. Budu tady, když ti bude špatně, půjdu s tebou k porodu a budu tě držet za ruku. Uslyším první slova a uvidím první kroky, první odřená kolena. Už spolu máme jedno dítě, myslíš, že tě opustím, protože čekáme druhý? To si opravdu myslíš?" Pohlédl jí do očí.
"Ne..." Popotáhla.
"Já nevím... Jen jsem si myslela... Je to tak brzo. Myslela jsem, že jestli budeme mít druhé dítě, bude to plánované! Já normálně všechno plánuju. Všechno! Ale s tebou mi to pořád nějak nevychází. Ani se pořádně neznáme."
"I to stačilo k tomu počít dvě děti, to přece zvládneme, Rose. Miluju tě. Tebe, Elen, i to maličké." Políbil jí a já vycouvala. Byla jsem za ně ráda. Vypadali spolu úžasně. Chtělo se mi slavit. Najednou jsem měla pocit, že ani já nejsem ztracená. Že možná bojovat o Marka se nakonec vyplatí. Zastavila jsem se a ještě jednou jsem pohlédla na objímající se dvojici.
"Hlavně nezapomeňte, že dneska ve tři je ten zápas jo?"
"Neboj budeme tam." Mrknul na mě a já odešla.

Seděla jsem na lavičce vedle Radima, který si přehodil ruku okolo mých ramen. Popíjela jsem pivo, když přišla naše šťastná rodinka.
"Radime, Rose a El už znáš, tohle je jejich princ na bílém koni." kývla jsem na Viléma. Radim vstal a podal mu ruku. Prohlídnul si ho.
"Těší mě, jen tak mezi náma, seš si jistej, že si na holky?" Zašeptal a já se po něm ohnala. Zasmál se.
"Promiň, musel jsem to zkusit." Pokrčil rameny.
Vilém se rozesmál.
"Bohužel, mé srdce patří jen dvěma ženám." Dal pusu Rose na tvář a hned na to El, která už se zajímala o míč, který se válel vedle lajny.
"Chceš si kopnout?"
"Můžu?"
"Jasně, pojď. Ještě nezačali." Bzal jí za ruku a rozeběhli se za míčem. Pak už bylo slyšet jenom výskání malé El, která byla naprosto ve svém živlu.
"Už vás viděl Marek?" Zeptala se Rose.
"Ještě jsem ho neviděla." Zavrtěla jsem hlavou a napila se piva.
"Hele, myslím, že náš krasavec je přímo támhle." Kývnul směrem ke vstupní brance a vzal mě za ruku.
"Tak jdeme hrát divadlo ne?" Mrknul na mě.
"Mami! Mami! Taťka je na fotbal hrozně levej!" Přiběhla El celá vysmátá.
"Myslíš?"
"Jo! Nedokáže se trefit do míče." Smála se.
"Slíbila si, že jí to neřekneš!" Přišel vysmátý Vilém.
"Ne řekla jsem, že to nikomu neřeknu, ale mamka není nikdo, mamka je moje!" Skočila jí do náruče a Rose jí políbila do vlásků.
"Tak víš co? Naučíme spolu taťku hrát fotbal?" Mrkla na ní a El nadšeně přikývla.
"Tak takový učitelky si nechám líbit. Ahoj brácho." Kývnul na Marka, který mezitím došel k nám.
"Ahoj všichni... Moniko?" Pohlédl na mě a pak na Radima a já se usmála.
"Ahoj Marku."
"Takže koukám, že novýho amanta Moniky už všichni znáte." Utrousil kysele.
"Jo, ještě nás nepředstavili. Já jsem Radim." Vstal a podal mu ruku. Marek se na ní podíval, ale neudělal nic.
"Já jsem nejlepší kamarád Moniky a viděl jsem jí nahou." Řekl náhle a já vytřeštila oči.
"Marku!" Vyjekla jsem a nevěřila jsem vlastním uším.
"Já vím, když jste byly děti, koupaly jste se nahatý v bazénu, Monika mi to vyprávěla, ale jsem s tím v pohodě, protože já jsem jí viděl taky nahou, a to byla podstatně starší." Mrknul na něj Radim a na Márovi bylo vidět, že je mu to proti srsti.
"Proč si tuhle náplavu vzala mezi nás?" Otočil se na mě.
"O co ti jde? Radim je můj přítel. S Rose se zná už dlouho a nevidím nic špatného na tom, že jsem ho sem vzala. Navíc on je původem z Moravy, a to je v pohodě." Postavila jsem se, abych mu viděla pořádně do očí.
"O co mi jde? Prostě mi vadí, že si sem mezi nás přivedeš někoho cizího."
"Ale jdi ty, tohle není to, co ti vadí." Zavrtěla jsem hlavou.
"Navíc není žádné nás."
"Jo to už asi není, když mě vyměníš za takovýho panáka."
"Já jsem tě vyměnila? Já tebe?! No tak to už si musíš dělat prdel. Dovol abych ti připoměla, že kdykoliv jsem s tebou někam šla, vždycky si mě vyměnil za nějakou jinou a když si pak začal šukat s tou krávou, která mě neměla ráda nikdy, vždycky mě veřejně pomlouvala a dělala mi jen samé naschvály, tak ses se mnou dobrovolně přestal vídat, protože jí to vadilo a ani ses mě nezastal! Takže mě neser a drž hubu, protože já tu pro tebe byla vždycky, já jo!" Byla jsem vytočená.
"Musím jít." Zamumlal.
"Nazdar!" Houkla jsem za ním a kecla jsem si zpátky na lavičku.
"Já snad dneska budu fandit soupeřovi." Zamumlala jsem a Vilém se zasmál.
"Hele Moni, ležíte mu v žaludku, fakt hodně. Ještě jsem ho takhle neviděl. Kvůli žádný holce se nikdy takhle nerozčiloval."
"To je možný, ale tohle není všechno." Mrkla jsem na Radima a přitulila jsem se k němu. Radimovi to bylo jedno, hrál se mnou, Bylo vidět, že ho to opravdu baví.
"Jsi mrcha, ale on je fakt kus." Zašeptal mi do ucha a já vyprskla smíchy.
"Ty si nedáš pokoj."
"Já vůbec nechápu, jak někdo může mít tak úžasnej genetickej materiál."
"Půjdeme pak do hospody?" Navrhla Rose a já jsem přikývla.
"No jestli máte tady v tý vesnici další takový hezouny, tak neodmítnu."
"Radime!" Zavrtěla jsem hlavou se smíchem a on pokrčil rameny.
"Neboj, nezklamu, jasný?" Mrknul na mě.
"Jen se trochu porozhlédnu, to nikdy neuškodí."
"Já vím, že ne." Koukla jsem na hřiště, kde začínala hra. Viděla jsem, jak na nás Mára kouká a cítila jsem pocit zadostiučinění. Jestli ho to aspoň trochu štve, možná pochopí, jak jsem se cítila já celý ty roky.