Když přijde noc

Ne dámská jízda

Bylo něco málo po šesté, když jsem klepala na dveře.
"Už běžím." Ozvalo se a za chvíli se ve dveřích objevila Rose.
"No to je dost, máme spoustu práce a málo času." Vtáhla mě do bytu.
"Přinesla jsem vínko." Zvedla jsem ruku a ona nadzvedla obočí.
"Začneme takhle brzo jo?"
"No jasný, ať se tam dostaneme v co nejlepší náladě, to nikdy neuškodí."
"Sluší ti to." Pochválila jsem jí účes a líčení. Byla ten typ holky, která na sebe nemusela patlat tunu make-upu. Stačilo trochu a vypadala božsky. To jsem jí vždycky záviděla.
"Už víš, co si vezmeš na sebe?"
"Děkuju, ještě ne, ale připravila jsem pár šatů, aby sis ty mohla něco vybrat."
"Co se ti nelíbí na mém oblečení, to nikdy nepochopím."
"Moni, znám tě už opravdu dlouho. Vím, že kdybych to nechala na tobě, šla bys v teniskách, džínách a vytahaném triku."
"Je to pohodlný." Pokrčila jsem rameny.
"Neser, jednou za čas ti neuškodí se trochu voháknout, vzít si na sebe šaty, učesat se. Kdy jsem tě naposledy viděla jinak, než s tímhle otřesným drdolem?"
"Nevím... A není otřesný!" Namítla jsem.
"Ale já vím, naposledy tak v první třídě a ne, je ještě horší!"
Zakoulela jsem očima.
"Jo, ale jenom proto, že nějaká mrcha, co seděla za mnou, vzala nůžky a ostříhala mě, viď?" Mrkla jsem na ní.
"Měla jsem předurčeno být kadeřnicí."
"Moje matka tě tenkrát chtěla zabít."
"Ale prospělo ti to, tak teď se ty vlasy rozpusť, sedni si támhle na židli a já jsem za chvíli zpátky."
Poslechla jsem jí. Při vzpomínce na první třídu jsem se musela smát. S Rose jsme se znali už opravdu dlouho, ale naše začátky nebyly moc růžové. Skamarádily jsme se asi až v sedmé třídě, kdy jsem začala mít trochu potíže s váhou a nějaký kluk si mě začal dobírat. Zlomila mu nos a získala si tak můj obdiv. Od té doby jsme nerozlučná dvojka. Vystudovaly jsme spolu ekonomku, ale Rose nebavilo patlat se s číslama, raději pořád patlala nějaké barvy na svoje vlasy a vlastě na všechny, které byly k dispozici. Rozhodla se jít znovu na střední, dodělat si jen výuční list jako kadeřnice, pak záhy zjistila, že je těhotná a přijala práci jako pomocná síla v jednom salonu na druhém konci města.
Ještě než porodila stihla si otevřít svůj vlastní salon, mě zaměstnala a postupně mě naučila jak zacházet s nůžkama. Dělala jsem jí účetnictví, ručitele na nemovitost a ona se rozhodla ze mě udělat svojí obchodní partnerku. Kdyby byla chlap, už bych si jí vzala.
"Tak jaký šaty si vybereš?" Rozložila je na gauč a já se podívala.
"Já nevím, všechny jsou takové dost odvážné." Na to jaká byla stydlivka se v tomhle vyžívala. Měla skříň plnou šatů různých střihů a barev.
"Já myslím, že tyhle ti budou krásně sedět." Podala mi jedny bílozlaté. Měly hluboký dekolt a v podstatě neměly žádné záda.
"Pro mě za mě, jsou krásné." Pokrčila jsem rameny.
"Super, nechala je ležet na posteli a pro sebe vybrala tmavě zelené. Zbytek odnesla a přišla s hřebenem, líčidly a spoustou dalších věcí. Nalila víno, zapnula hudbu a pustila se do díla.
"Kde máš vůbec Viléma?"
"U jeho rodičů, musel si něco zařídit."
"A nebojíš se občas, že ho zase přemůže to jeho staré já?"
"Ne, nebo teda... Jasně, že to tam někde ve mě je. Na druhou stranu jestli se to má stát, tak to stejně nezměním. Mluvila jsem s ním o tom, ale on se opravdu snaží. Je to teprve týden, a on už tu skoro bydlí. Nechce být bez nás. Až mě děsí jak moc to jde rychle." Povzdechla si, vzala do ruky skleničku.
"Tak na náš večer." Mrkla na mě a já si s ní přiťukla. Přičichla jsem k vínu, vonělo sladce a ovocně.
"Možná je to tak lepší, ty všechno moc analyzuješ, pro vás dva je lepší, když na to nebudeš mít čas a prostě se tomu poddáš." Napila jsem se a nechala jsem se od ní hýčkat.

Když jsem stála za pětačtyřicet minut před zrcadlem, skoro jsem se nepoznávala.
"Vypadám líp, než na maturiťáku."
"Máš nádherné vlasy, vůbec nechápu, proč si je pořád svazuješ."
Moje normálně vlnité hnědé vlasy mi vyžehlené padaly skoro až k zadku. Věděla jsem, že jsou dlouhé, ale nějak jsem je neukazovala. Bylo pro mě pohodlné ráno vstát, rozčesat to vrabčí hnízdo a zamotat do drdolu.
"Protože normálně vypadají strašně a všude se pletou."
"Ty vypadáš normálně taky strašně, ale před lidma se ukazuješ." Dobírala si mě a tak jsem jí plácla.
"Krávo." Zazubila se na mě.
"Tak můžeme vyrazit, už tam na nás určitě čeká chlap tvých snů." Podala mi boty.
"Koupila si mi bernardýna?"