Když přijde noc

Pokec u piva

Po zásapase jsme seděli v hospodě. Malou El odvedli k Vilémovým rodičům a přidala se k nám i Týna.
Vilém sice chtěl něco namítat, ale Rose ho hodně rychle uklidnila a stejně tak, když si objednala pivo.
"Vildo, nedělej scény, je dospělá."
"Ale..."
"Tobě tady nalejvali už v šestnácti a nikoho to netrápilo, tak seď a buď hodnej, jo?" Pohlédla jsem na něj a on se zamračil.
"Měla by se učit na maturitu."
"Má svaťák? Nemá! Kdy ses začal učit na maturity ty, co?" Usadila jsem ho.
"Já jsem..."
"Poslední dva dny o svaťáku, aby se neřeklo, pamatuju si to moc dobře. Sice jsem nematurovala, ale na té chatě jsem byla taky, víš."
"Jenomže Týnu přijali na vysokou, nejde aby neodmaturovala."
"Klid, Týna je chytrá holka, ona to zvládne levou zadní, viď."
"Jo a navíc jsem z naší rodina já, tak chytrá a jsem v předstihu, neboj." Mrkla na něj a upila z piva.
"Kdo je tady nejchytřejší? Doufám, že nemyslíte Viléma." Zeptal se Lukáš, který k nám přišel i s Markem. Nemohla jsem si nevšimnout pohledu Lukáše, který okamžitě směřoval k Týně.
"To fakt ne!" Zasmála jsem se a Vilém po mě střelil pohledem.
"Tady Týna ke génius rodiny." Drcla jsem do ní a ona se zasmála.
"To by souhlasilo." Mrknul na ní.
"Ahoj, Maličká."
Vilém ho praštil.
"Au, co je?"
"Ruce pryč kámo."
"Klid, jen jsem jí pozdravil, co blbneš?" Zasmál se a posadil se naproti Týně, která byla rudá jako rak.
"Tak co řešíte?"
"Řešíme přehnanou bratrskou starostlivost." Uchechtla se Rose.
"Co si myslíš, že piješ?" Ozval se Mára směrem k Týně, když si všimnul, že má na stole pivo.
"No neříkala jsem to? Dej si pohov, je jí dost na to, aby si mohla dát pivo." Pohlédla na něj rudovláska významně.
"Ale..."
"Víš co si myslím?" Promluvil Radim.
"Myslím si, že si nechtěj připustit, jak dospěla, protože to vlastně znamená, že oni hrozně zestárli." Vyprskla jsem pivo smíchy, div jsem se neutopila.
"Má recht." Přikývla Rose a vyplázla jazyk na Viléma, který se chtěl ohradit.
"Díky Radime, tohle si musím zapamatovat!" Smála se Týna.
"No jo, na tyhle blbý kecy od nějakýho měšťáka jsme tady čekali." Zavrčel Marek a posadil se vedle Lukáše a já se musela zasmát.
"Kopeš okolo sebe jenom proto, že trefil hřebíček na hlavičku."
"Moniko nech toho, nejsem na to zvědavej. Přitáhla sis sem tohohle panáka a myslíš si, že ho vezmeme do party? Kde si na něj vůbec narazila?"
"Počkej Máro, Radim je docela fajn." Pokrčil Vilém rameny a Marek se zamračil.
"To jako fakt? A to vám není ani trochu divný, že se tady objevil tak najednou?" Namítl.
"Najednou? Známe se s Radimem už roky." Pokrčila jsem rameny a Rose přikývla.
"Já jí vždycky miloval." Usmál se na mě a vlepil mi pusu na tvář. Bylo to divný, ale musela jsem se smát. Nic neřekl, jen si objednal pivo a dál nás mlčky pozoroval.
Týna se mezitím domlouvala s Lukášem na věcech okolo tábora a Vilém s Rose vypadali ztraceni ve svém světě. Pohlédla jsem na Radima a usmála jsem se na něj. Pošeptala jsem mu do ucha, jak je na Markovi vidět, že je naštvaný a on se smíchem přikývl.
"A jak jste se vlastně dali dohromady?" Promluvil Lukáš po chvíli a já se usmála.
"Když jsem po škole nastoupila na to místo účetní, Radim tam pracoval taky a nabídl mi, že bych u něj mohla bydlet, abych nemusela dojíždět. Pak jsem odešla, ale pořád jsme byli v kontaktu a nedávno mi zavolal a přijel za mnou, pozval mě na rande a pak na další... Zjistila jsem, že je mi s ním moc dobře. Byl tu pro mě, když mi bylo nejhůř." To byla pravda. Radim byl můj důvěrník, stejně jako Rose, ale ještě trochu jinak. Možná to bylo tím, že byl chlap a gay.
"Dneska to byl docela povedej zápas, co?" Pronesla Rose, aby trochu zmírnila to napětí a cucla si ze svého nealka piva.
"Prohráli jsme." Zamračil se Marek.
"To jo, ale dostali jste víc žlutých karet, než bylo třeba, a to se mi líbí." Zazubila se.
"Ten rozhodčí byl kterén! Myslel jsem, že po něm skočím." Zamumlal Lukáš
"Jo byl to debil, ale pak se bál vylézt ze šaten."
"Pískal úplně na hovno. Jako faul na nás neodpískal ani jednou?!"
"Klid kluci, náhodou vám to šlo fakt dobře, příště vyhrajete." Usmála se na ně a já jsem vstala.
"Dojdu si pro nějaký mlsky, chcete někdo něco?" Pohlédla jsem na ně, přijala jsem objednávky a zmizela jsem ve vevnitř. Marek se objevil skoro vteřinu po té.
"Proč ho sem taháš?"
"Vezmu si jedny tyčky, jedny slaný brambůrky a jedny buráky, děkuju." otočila jsem se na Marka.
"Je to můj přítel! Ty jsi sebou Terku taky všude tahal a nikdo ti nic neřekl."
"To je něco jinýho!"
"Ne to není, hele nevím, proč ti to tak vadí, prostě jsem se rozhodla to s ním zkusit. Nechci být pořád sama." Pokrčila jsem rameny.
"Zvláštní je, že to je jen pár dní, co si ležela v posteli se mnou." Pronesl ledově.
"Co tím chceš jako říct?" Nadzvedla jsem obočí.
"Jen, že se dáváš docela lacino, nemyslíš?" Střelila jsem mu facku.
"Jsi kretén! O co ti do prdele jde? Máš zlomený srdíčko a potřebuješ se vybrečet? Zapomeň! Já už nejsem ta pitomá nána, která přiběhla na zavolání, to ty sis tohle vybral, ne já!" Zavrčela jsem.
"O čem to mluvíš?"
"Mezi náma se nic nestalo a já jsem hrozně ráda, protože to jak ses pak zachoval, to byl záchvat hrdinství!"
"Já jsem..."
"Nechci nic slyšet, jsi směšnej. Co tě tak žere?"
"Chtěl jsem s tebou mluvit, nic víc."
"Já o to nestojím. A ještě jednou naznačíš, že jsem děvka, tak ti zlomám nos." Zavrčela jsem.
"Já tě prostě nechci vidět vedle takovýho panáka."
"Ty bys mě nejradši neviděl vedle nikho, co? Protože já přece nejsem hezká holka, já jsem spíš kámoš, viď." Nadzvedla jsem obočí a on se zamračil.
"Tak to není. Chci tě chránit, si moje kamarádka."
"Ale hovno, jde ti jen o tvoje ego. O mě ti nejde vůbec. Jsem tvoje kamarádka jenom, když se ti to hodí, ale kde jsi byl ty, když já jsem potřebovala kamaráda?" Zaplatila jsem, pobrala jsem si všechny ty věci a prosmekla jsem se okolo něj.
"Moniko počkej." Snažil se mě zastavit.
"Dej mi pokoj." Přispěchala jsem ke stolu a pohlédla jsem na Rose, která na mě hleděla, jako kdyby věděla. Zavrtěla jsem hlavou.
"Všechno v pohodě?" Pohlédl na mě Radim a já přikývla a posadila jsem se vedle něj.
"Moniko!" Marek vyšel ze dveří a pohlédl na mě a na Radima, který mě držel okolo ramen. Pak něco zamumlal a zašel zase dovnitř.
"Co mu je?" Pohlédl na nás Lukáš.
"Prostě mu trochu hrabe z toho rozchodu, nic víc." Pokrčila Rose rameny.
"Tak co bude s tou sázkou?!" Ozval se Radim a pohlédl na kluky.
"S jakou sázkou?" pohlédla jsem na ně a Rose s Týnou vyprskly smíchy.
"Vilda s Lukášem a Radimem se vsadili, že Radima přepijí."
"Jste hovada, fakt!" Zavrtěla jsem se smíchem hlavou.
"Ale budiž, sázím na Radima pětikilo." Vytáhla jsem ho z peněženky a položila na stůl.
"Jako fakt jo?" Zeptal se Vilém uraženě a já přikývla.
"Já už měla tu čest." Zasmála jsem se.
"Moni?" Šťouchla do mě Rose, když si ti tři začali objednávat panáky.
"No?"
"Co to bylo?"
"Ale nic, prostě měl zase jen záchvat dětinského vzteku." Zavrtěla jsem hlavou.
"No jo, někdo našemu Marečkovi sebral lopatičku a jemu se to nelíbí." Zaxichtila se a já vyprskla smíchy.
"Já někdy nechápu, jak s tebou můžu kamarádit."
"No počkej, ty taky nejsi moje kamarádka, trpím tě, protože mi ručíš za kadeřnictví a máš v něm podíl." Vrátila mi to.
"Mrcho!"
"Krávo." Vyplázla na mě jazyk. Týna nás se smíchem pozorovala.
"No, ne že bych chtěla konkurovat tady pánům, ale taky bych si dala nějakýho panáčka. Co Týno, jdeš do toho se mnou?" Pohlédla jsem na ní.
"A Rose si nedá?"
"Ne já nemůžu." Řekla bezmyšlenkovitě a všichni u stolu najednou zmlkli, když se Rose zarazila, zrudla jako rak a Vilém se začal blbě culit.
"Proč?" Nadzvedl Lukáš obočí a Týna se plácla do čela.
"No ty kráso, nekecej! Takže vy dva?! Zase?! Já budu znova teta?!"
"Ne... Totiž jo, já... Já to ještě nechtěla nikomu říkat, je to hrozně čerstvý." Povzdechla si.
"Neboj, nikomu to neřekneme." Mrknul na ní Radim a Lukáš s Týnou přikývly.
"Tak z tebe bude zase fotr jo? Bereš to nějak hopem ne? Jako normálně by spolu měli dva chvíli chodit, poznat se, pak by samozřejmě měla být svatba, sex až potom, postavit dům a mít děti. Vy jste se spolu jednou vyspali, a to jste spolu ani nikdy moc nemluvili a vzniklo z dítě! Pak jste se čtyři roky neviděli a když jste se viděli, Popadla vás opět neovladatelná touha, znova jste na to skočili a..." Zamyslel se Lukáš.
"Tentokrát před tím proběhla aspoň večeře." Namítla jsem a Rose mě kopla pod stolem do nohy.
"Jo vlastně, promiň, měli jste teda jedno rande a pak jste na to vletěli a jestli dobře počítám, tak to bude asi i noc toho početí, protože jinak byste to asi zatím nevěděli." Odmlčel se, napil se piva a pak se nadechl k pokračování.
"No suma sumárum, máte spolu jedno velký dítě, druhý je na cestě, dům nikde a o svatbě se taky nemluví. Jak by řekl můj fotřík, jste nějaký moc moderní ne?"
"Ale já s Rose už bydlím." Namítl Vilda.

"Jo, ale nakvartýroval ses k ní do jejího bytu, a to se nepočítá, víš! Nicméně, když už teda bude druhý dátě, kdy bude svatba? Docela bych si dal svatební koláčky." Zazubil se Lukáš a Rose změnila barvu z rudé na naprosto bílou.
"S-svatba?" Zakoktala se.
"Jo, to se tak dělá, když spolu dva lidi bydlí a mají spolu děti."
"Jsme spolu teprve pár týdnů."
"No, tím bych se nikde úplně nechlubil, ale..."
"Hele, tak co bude? Budete jenom kecat, nebo už začnete chlastat? Já chci svoje pětikilčo zpátky." Vložila jsem se do toho Lukášova rozboru, protože mi Rose bylo líto, ale neušel mi Vilémův pohled. Něco mi říkalo, že mu ta myšlenka nebyla úplně proti srsti.