Když přijde noc

Nesplněné přání

O deset let později

Byla sobota ráno.
Už to byl skoro týden, co jsem tady pravidelně potkávala Viléma.
Každé ráno vešli společně do kadeřnictví, on pak políbil Rose a vyrazil s malou do školky.
Byl na něj krásnej pohled.
Vždy mě to zahřálo u srdce.
Tak moc jsem jim to přála.
Rose vypadala zamilovaně a Vilém?
Ještě bylo brzy na nějaké soudy, ale bylo vidět,
že se snaží.
Byl pořád s nimi a nic jiného jo nezajímalo.
A to jak vždycky s nadšením líčil, co s malou zažil na hřišti nebo si s ní hrál v kadeřnictví v dětském koutku, to bylo tak vzdálené tomu, jaký byl předtím.

"Tak co? Těšíš se dneska na naši dámskou jízdu?" ozvala se Rose a já se usmála.
"Moc. Už jsme si dlouho takhle nevyrazily." Přikývla jsem.
"Co vy? Jak vám to jde? Nezlobil se Vilém, že mu tě hned takhle ukradnu."
"Proč by se zlobil? Podle mě bude rád, že ho nechám chvíli o samotě." Zasmála se.
"Jde to skvěle, včera jsme si s El sedli s řekli jsme jí, že je to její táta. Řekla jsem jí, že nás její tatínek konečně našel a ona na nás chvilku koukala, pak se na Viléma usmála a zeptala se: Takže ti můžu říkat tati? Málem se rozbrečel." zasmála se.
"Vzpadáš šťastná." Podotkla jsem a Rose přikývla.
"Jsem... Je to sice jen čtrnáct dnů, co si mi převrátila život vyhůru nohama, ale... On se opravdu snaží. Představ si, že mi nosí kytky! Každý den, když vyzvedne El ze školky spolu jdou do květinářství a spolu něco vyberou a odnesou to do bytu, než jdou za mnou. El si ho užívá jak může."
"Je na vás opravdu hezkej pohled, víš." Drcla jsem do ní.
"No a teď jsi na řadě ty, ne?" Oplatila mi to a já zavrtěla hlavou.
"Myslím, že mám ještě čas. Zatím jsem nepotkala žádnýho kluka, který mu bych místo pěstí chtěla dát svoje srdce."
"Ty jsi blbá."
"No co, já pořád doufám. Vezmi si, dneska půjdeme do baru, opijeme se a třeba se mi povede někoho sbalit. Protože každej chlap čeká zrovna na mě." Vyplázla jsem na ní jazyk a šla jsem si připravit nůžky a další věci na mojí první zákaznici.
"Jasně, jo to mi připomíná, včera, když jsi odešla se tu stavoval Marek."
"Marek?" Nůžky mi vypadly z ruky a s cinknutím dopadly na zem.
"Ano, ptal se po tobě."
"P-po mě? Proč po mě?" Nadzvedla jsem obočí a raději jsem se posadila do křesla.
"No to nevím, ale chvíli jsme si povídali. Víš, že se rozešel s Terkou?"
"Ne a ani mě to nezajímá." Pokrčila jsem rameny a Rose se zasmála.
"Jasně, že tě to nezajímá."
"Jak ho znám, chtěl se mnou zajít na pivko, vypovídat se, zapít žal... Jsem jeho vrba už tolik let."
"Já vím, už jako malí jste si hráli nahatí v bazenku, tuhle vaši historii znám. Řekni mi ale, proč jste to spolu nikdy nezkusili?"
"Jako co? Já a on? To by dopadlo strašně. Je to chlap, kterýho chceš po většinu času zabít a když ne zabít, tak mučit."
"No ty taky nejsi úplně k sežrání, víš." mrkla na mě a já zavrtěla hlavou.
"Když jsme dospívali, Marek se začal zajímat o všechny holky v okolí, o mě nezavadil pohledem."
"A co když zavadil a ty jsi to prostě jenom zazdila?"
"Ne. Tak to není. Něco ti řeknu, něco, co neví nikdo. Když jsme spolu zapíjeli jeho první holku, která se s ním rozešla, hodně ho to vzalo. Opil se fakt strašně. Vedla jsem ho k němu domů a říkala jsem si, že mu neuškodí se trochu projít. Vzali jsme to okolo rybníku. Posadila jsem ho na lavičku. On pořád něco povídal a povídal. Pak se mi zadíval do očí a chvíli jsme si myslela, že mě chce políbit. Já ho tu noc políbit chtěla, hrozně moc, byla jsem do něj udělaná už tak dlouho, ale on se jen usmál a řekl mi, jaká jsem skvělá kamarádka. Od tý doby jsem... Už jsem prostě nechtěla doufat, že si možná jednou všimne, že i já jsem holka."
"Hele víš co, dneska večer než vyrazíme se stavíš u mě, vybereme ti nějaký super šaty, nalíčím tě, učešu tě, bude to zase jako když jsme objížděly plesy, co říkáš?"
"To beru, ráda se nechám zkrášlit od vyhlášené kadeřnice a kosmetičky tady ve městě a ještě k tomu zadara."
"Kdo říkal, že to bude zadara?"
"Ty...!" Hodila jsem po ní hřeben a ona se mi vysmála.

Vilém s El vešli do salónu ruku v ruce.
"Už vyrážíte?" Rose se na ně usmála, rozešla se k Vilémovi, políbila ho a vzala si tu malou čertici do náruče.
"Ano, babička se už nemůže dočkat viď." Cvrnknul jí do nosu a ona se zahihňala.
"Těšíš se?"
"Moc!" Vypískla.
Rose jí položila na zem a usmála se na Viléma, kterej se zubil od ucha k uchu.
"Tatínek slíbil, že než usnu, tak mi ještě zavoláte, prý aby se mi hezky spinkalo. Už jsem si sebou zabalila i Pepinu, protože když máš tatínka, tak už ti nebude smutno."
"Ty jsi brepta. Bude se mi po tobě stýskat, moc se mi po tobě bude stýskat, ale zítra odpoledne jsem pro tebe jak na koni, ano? Myslíš, že to zvládneš?"
"Maminko, já už nejsem malá, víš." Zaslišlala a Rose se rozesmála, i mě to pobavilo.
"Tak babičku s dědou pěkně pozlob jo? Ať si tě tam taky užijou." Řekla jsem a Rose po mě hodila pohledem.
"No co, někde zlobit musí, nemůže bejt furt tak hrozně hodná, že jo?" Zazubila jsem se.
"Radši půjdeme, brzy se vrátím, jo?" Mrknul na Rose a ta se začervenala. Jak puberťáci, fakt.
"Ale nezapomeň, že přesně v šest večer mi jí odevzdáváš nepomuchlanou, jo? Přijdu sem a doufám, že budete oba dva oblečení. Nerada bych musela navštěvovat psychiatra."
"Moniko!" Hodila po mě skřipec.
"No co, vyrážíme dneska na dámskou jízdu nebo ne?"
Rose se smíchem zavrtěla hlavou. Políbila El i Viléma a rozloučila se s nima.
"Vy jste tak sladký."
"Počkej až se tohle stane tobě, však já ti to vrátím i s úrokama."
"Tak to si počkáš." Koukla jsem ke dveřím, kam už se hnali první zákaznici.
"Dobrý den paní Strachová, tak se na vás rovnou vrhneme." Pobídla jsem jí, aby se vydala rovnou ke umyvadlu a šla jsem si nachystat co jsem potřebovala.