Anděl strážný, anebo démon?

Démoni se (ne)liší od lidí

Pomalu otevřu oči. Natáhnu se na posteli s vědomím, že někde vedle mě bych měla narazit na Tori. Ale postel je prázdná. Že by to byla jen noční můra? Posadím se na posteli. Jsem v jejím pokoji. Sice sama, ale znamená to, že noční dobrodružství byla realita a ne výplod mé fantazie. Nevím jestli cítím úlevu, nebo znepokojení. Mísí se ve mně všechny pocity. 

Z kuchyně zaslechnu zvuky cinkajícího nádobí o sebe. Usměju se. Victoria pravděpodobně chystá snídani. Vstanu.  Pozdravím ji, ale v kuchyni se nezdržím. Nejdříve ze všeho musím zamířit do koupelny. Umyju se. Z paže si smyju zaschlou krev a přesunu se do svého pokoje. Na sobě mám jen velké bílé bavlněné tričko a kalhotky, takže si lze snadno všimnout několika zbytků modřin. Většina už zmizela, no pár z nich mi stále zdobí tělo. Nepotřebuji, aby je Tori viděla.  Doufám, že v noci si jich nevšimla. Obléknu si světle modré tepláky a černý nátělník. Rozčesané vlasy si nechám rozpuštěné. Když dokončím svou obvyklou skincare rutinu, jdu konečně do kuchyně. Ať je Victoriino tajemství jakkoli temné, jsem připravená si ho vyslechnout.

Tori připravila na snídani palačinky s bílým jogurtem a čerstvým ovocem, ale talíř nachystala jen mně. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Čekala jsem až začne s vysvětlováním. V mysli mi vířila Viktorova slova. Ona však mlčela. Dojedla jsem a umyla si po sobě nádobí. Opřela jsem se o kuchyňskou linku a upřela na ni tázavý pohled.

Victoria se zhluboka nadechla. ,,Nevím kde začít." přiznala tichým hlasem. ,,Zkus to na začátku." usmála jsem se na ni. ,,Máš pravdu." řekla a dopřála si jeden hluboký nádech a výdech. Pak se přece jen odhodlala a dala se do řeči: ,,Pamatuješ si něco z té noci, kdy jsme se seznámili?" Přikývla jsem hlavou na znamení souhlasu. Když mlčela dodala jsem: ,,Téměř vše a včera se mi o té noci zdál šílenej sen."

,,Tehdy jsi se rozhodla se vším skončit. Ale já ti to nedovolila. Čekala jsem, že se budeš zajímat o můj důvod. Neznáš mě a přesto jsem rozhodla o tvém životě. Přiznávám, že jsem na to neměla právo." Victoria se zamyslela a po krátké pauze pokračovala: ,,Pracuješ v bistru Safe place." Přikývla jsem. ,,Určitě jsi si všimla, že někteří hosté jsou výraznější a někteří jsou prostě jiní." Odmlčela se.

,,Jak to souvisí s tvým tajemstvím, naším seznámením a mým pokusem o sebevraždu?" zmateně jsem se zeptala. Odpověděla: ,,Aby jsi pochopila proč jsem tě zachránila a co tajím, musíš vědět pár faktů. Zaprvé svět nepatří jen lidem. Žijí v něm bytosti, které se od lidí až tak neliší, ale mají odlišný původ. Pro pochopení našeho problému ti představím jen bytosti z říše Stínů, které potřebuješ nezbytně znát." Když si všimla mého nedůvěřivého výrazu, zmlkla a dala mi prostor to zpracovat. Po chvilce ovšem pokračovala: ,,Vím, že mi budeš věřit až to pochopíš, protože s bytostmi se setkáváš na každé směně. Už pět let trávíš víc času s nimi, než s reálnými lidmi. Takže ve zkratce. Jsou bytosti z říše Stínů. Náš vládce je Satan. Konkrétně do této skupiny patří upíři. Ti mají kromě Satana ještě svou vlastní byrokracii a dobře se skrývají. Potom živé stíny, jsou dost uzavřená komunita. Určitě jsi je už v Safe place viděla. Jsou to ti v černých kápích. A taky z říše Stínů pocházejí duchové, kteří ovšem nežijí mezi lidmi tak docela. Zdržují se na hřbitovech a v podsvětí. To nejdůležitější jsem si nechala nakonec. Nejbližšími příbuznými od upírů jsou démoni. Do této poslední komunity patřím i já, Viktor a všichni moji přátelé." 

Po delší chvíli ticha se odvážím zeptat: ,,Takže ti s alabastrovou kůží, o kterých jsem si myslela, že jsou  albíni, jsou všichni démoni?" Victoria přikývla. ,,A jak se to týká mě? Co mě do toho, kdo odkud pochází? Nezáleží mi na tom. S tebou se cítím dobře, tak co na tom sejde, že pocházíme z rozdílných světů?" stále jsem nechápala proč se vyhýbá mi sdělit to nejpodstatnější.

,,To tajemství ti povím teď. Když už znáš mou pravou identitu, můžu ti sdělit ten zádrhel. Takže tu noc, co jsem tě přivezla sem jsem slíbila, že do Rudého úplňku, který bude za tři týdny, tě přivedu do říše Stínů. Mám-li být konkrétnější, přesně do dne Rudého úplňku do půlnoci se musíš stát démonem. Jinak upadneš do zatracení a přijde si pro tebe tvůj první přítel, který se po svém předávkování stal duchem a z nějakého důvodu má zájem o tvou duši."  Tori se snažila udržet vyrovnaný tón hlasu, ale bylo v něm slyšet napětí. 

V mysli se mi vybavil včerejší sen. Najednou mi přišlo důležité říct to nahlas. Po krátkém zamyšlení jsem řekla: ,,Včera v noci se mi zdálo o Patrikovi. On byl můj první přítel. Chodili jsme spolu, když mi bylo patnáct a dokonce jsme spolu žili. Což ale pravděpodobně víš. V tom snu jsem stála na tom mostě a on mě nabádal ať skočím. Pak jsi tam byla ty a modrá záře. Je tento sen vzpomínkou, kterou jsem z části záměrně, z části alkoholickým opojením potlačila do podvědomí a teď se dožaduje mojí pozornosti?"

,,Moc ráda bych ti řekla, že to byla jen noční můra, a že na to máš zapomenout, ale už ti nechci lhát." odpověděla Victoria. Vstala a chytila mě za ruce. ,,Mrzí mě, že jsem rozhodla za tebe. Být démonem má své nevýhody, ale stále víc výhod než zatracení. Nemohla jsem jinak." řekla tichým hlasem a do mrtvolných očí se jí nahrnuly slzy. Hleděla jsem na naše spojené ruce, přičemž z těch jejích vycházelo modré světlo.