Anděl strážný, anebo démon?

Správný outfit

 Ten dotyk mě donutí prudce se otočit. Všechny mé myšlenky se najednou sjednotí a já opět vnímám realitu. Stojím ve svém pokoji. Skříň mám teď za zády a přede mnou stojí Victoria. Jediným krokem přistoupím až k ní. Usměju se. Obejmu ji a mírně chraplavým hlasem řeknu: ,,Vylekala jsi mě Tori, ale přesto jsi přišla v pravou chvíli."

Poodstoupila o kousek, aby mi mohla upřít do očí svůj pronikavý pohled a s neskrývaným znepokojením se zeptala: ,,Co se děje? Stalo se ti něco?"

,,Ne, jen jsem neměla kam utéct před vlastní myslí." odpovím s povzdechem. Nechce se mi nic vysvětlovat a nehodlám se  opět nechat pohltit negativními myšlenkami. Snažím se vykouzlit co nejveselejší úsměv a zeptám se: ,,Pomůžeš mi prosím vybrat něco na sebe?"

Tori mi ještě chvíli hledí do očí, potom si mě přeměří zkoumavým pohledem a řekne: ,,Víš, že mi můžeš říct cokoli?"

Souhlasně přikývnu. Otočím se zpět čelem ke skříni. ,,Musím se nachystat. Zase přijdu pozdě." odvětím a začnu se neúčelně hrabat v polici se sukněmi. Victoria vytáhne z horní poličky černé roztrhané riflové šortky.

,,Tyhle jsem na tobě ještě neviděla." řekne a položí je na postel. Pak odejde. Překvapeně si prohlédnu kraťasy. Koupila jsem si je v secondhandu asi před rokem. Rodiče by mi v životě nedovolili je nosit, pravděpodobně proto jsem si je nikdy neoblékla, přestože se mi líbí. Jsou tedy nejlepším symbolem nového začátku. Obléknu si je, ale co k nim? Než stihnu vyndat ze skříně jakýkoli top, vrátí se Tori a podává mi své oblíbené tmavošedé oversize triko. Obléknu si ho a přední část si zastrčím do kraťasů. Když si ho přetahuju přes hlavu, ucítím Victoriinu vůni. ,,Teď budu celou noc vonět jako ty." řeknu blaženě.

Jdu do koupelny a prohlížím si svůj outfit ve velkém zrcadle nalepeném na dveřích. Jsem nad míru spokojená. Tori se neslyšně objeví za mnou. Obejme mě okolo pasu a bradu si položí na mé levé rameno. Prohlížím si v zrcadle její dokonalou tvář, alabastrovou pleť, černé vlasy. Mou pozornost nejvíce přitahují její černé oči. Uvědomuju  si, že by mě měl děsit ten chlad, který z nich vyzařuje, ale jediné co při tom pohledu cítím je klid a bezpečí.

,,Jsi nádherná." přeruší Tori ticho.

,,Děkuju." odpovím a doufám, že pochopí, že tím děkuji za vše. Za to, že ji mám. A hlavně a to, že je mým démonem. Z nenadání se napřímí, chytí mě za pas a prude otočí k sobě čelem. Ten pohyb je tak náhlý, že musím udělat krok vzad , abych neupadla. Zády narazím na rám dveří. Tori se omluvně usměje a políbí mě.  Po chvíli se pokusím se odtáhnout, jenže nemám prostor. Tori poodstoupí. 

,,Miluju tě, ale musím do práce." snažím o neústupný tón hlasu, ale nejraději bych tu větu ani nevyslovovala.  Přesunu se pomalým tempem do chodby a začnu se obouvat. Znervózňuje mě, že se Tori pohybuje absolutně bez jakéhokoli zvuku. Zavážu si tenisky  a napřímím se. Stojí přímo naproti mně. 

,,Nechceš tu zůstat? Uvařím ti večeři a potom si pustíme Game of Thrones." přemlouvá Tori.

,,Přiznávám, že radši bych byla s tebou, ale nemůžu. Už teď jdu pozdě. Necháme tuto čistě lidskou aktivitu na jindy. Ještě nám zbývá dostatek času na využití tvých kulinářských schopností." odpovím s úsměvem.

,,Dobře, chápu. Jsi hlava rodiny a musíš ji živit." ironicky poznamená Tori ,,Ale tak tě aspoň odvezu. Dej mi pět minut, skočím si nandat čočky. Přece jen ostatní lidé nejsou zvyklí na někoho v žlutým Maserati bez zorniček."

,,Počkám na tebe před bytovkou." houknu za ní a vyrazím napřed.  O několik minut později  už sedím na sedadle spolujezdce a Tori nepouští nohu z plynu. 

,,Kdy jsi vůbec naposledy jedla?" zeptá se mezi tím, co na křižovatce čekáme až na semaforu skočí zelená.  Nad tou otázkou se musím zamyslet. Měla bych odpovědět, že ráno, místo toho odpovím: ,,Před pár hodinama." Technicky vzato to není lež. Aby to znělo líp dodám: ,,V práci si něco dám."

Dřív než se mezi námi rozhostí rozpačité ticho, zesílí Tori písničky a položí mi ruku na stehno. Díky tomu se moje myšlenky nestihnou rozutéct do temnoty. Victoria je to nejlepší rozptýlení jaké si můžu přát. Ona a práce jsou dvě věci, kvůli kterým nelituji, že mě nenechala skočit.

Parkujeme před bistrem. Snažím se loučení neprotahovat, přece jen za dvanáct hodin se zase uvidíme. No vystoupit z auta je těžší než se zdá. Doufám, že změnou mé identity se nezmění náš vztah. Chci si užít každý moment pro případ, že by se něco pokazilo a já skončila v  zatracení. Buď už na vždy budu s Tori, nebo bez ní. Obě možnosti mají své pro a proti.

Věnuji jí poslední rychlí polibek a vystoupím. Když otevřu dveře od Safe place, ozve se drobný zvoneček. Je tu plno zákazníků, z čehož se potěším. Sepnu si vlasy a pošlu svou kolegyni, kterou střídám, domu. Jsem ráda, že se nedávno šéf rozhodl, že nemusíme nosit pracovní oblečení. Ještě před pár dny bych se musela převléct do bílého trička a černé sukně. Nico je dnes v kuchyni. Rychle ho pozdravím. 

Zvonek u dveří oznámí příchod nového hosta. Všimnu si, že je to ten týpek, kterému jsem minule doporučovala čaj z Motýlí květiny. Přemýšlím nad jeho původem. Nevypadá jako  někdo z říše Stínů. Uvědomím si, že se musím dozvědět víc informací o fungování světa.