V otevřených dveřích se objeví Victoria. Překvapilo mě, že vypadá jakoby byla vzhůru už pár hodin. Zamrkám a musím se štípnout, abych se ujistila, že nespím. Pobaveně se na mě usměje. Hledím jí do očí a něco uvnitř mě mi roztáhne koutky úst do lehkého úsměvu, přestože mi do smíchu zrovna není.
Přijde ke mně a podává mi krabičku obsahující ibalgin. Donutím se odtrhnout zrak od jejích chladně šedomodrých očí. Když polykám růžovou pilulku analgetik, rozhostí se v místnosti opět ticho. Mám pocit, že Victoria ani nedýchá. Kdybych ji neviděla stát přímo vedle sebe, asi bych nevěřila, že tu doopravdy je.
,,Promluvme si o včerejšku." řekla najednou a její hlas zněl temně a zamyšleně. Včerejší den bylo to poslední, o čem bych chtěla mluvit.
,,Promiň, ale musím si dokončit poznámky z pátečních přednášek. Co nevidět přijde zkouškové období. Nechci toho mít moc do školy a ještě do toho chodit do práce. Můžeme ten rozhovor nechat na jindy?" přeju si, aby jí moje výmluva přesvědčila a já mohla odejít do svého pokoje.
,,Chápu. Tak to probereme až budeš mít čas a náladu." s těmi slovy neslyšně odešla do svého pokoje. Dívala jsem se, jak se jí při chůzi černé vlasy lehce vlní okolo ramen.
Mám ještě několik hodin, než mi začne noční směna v bistru. Tu práci mám ráda. Hlavním důvodem je to, že se mezi mými opravdu podivuhodnými zákazníky necítím tolik jiná.
ČTEŠ
Anděl strážný, anebo démon?
FantasyRosalie pracuje v bistru, do kterého chodí lidé, kteří jsou "jiní". Pod tlakem temnoty v hlavě, ale i v životě, se rozhodne vše ukončit jednou pro vždy. No její osud se rozhodne jinak. Jsou "jiní lidé" vůbec lidé? A je její spolubydlící dar z nebe...
