Kočičí tajemství

Kapitola 3.

Byla tma a Modroočko se choulil  v pelíšku, ale nemohl usnout. Nakonec to vzdal a vyskočil na okenní parapet. Jeho oči si rychle přivykly a jeho čumáček mu prozradil že prší. To ho ale nezastavilo. Už dávno  to chtěl udělat a teď přišla  ta chvíle.

Modročko se rozhodl že  se vydá za Felixem osobně. Tenhle toulavý kocour sice navykládal spoustu  vymyšlených příběhů nebo vlastních zážitků. Většina z nich ale buď nebyla pravdivá nebo si je kocour vymyslel tak aby byly zajímavé a kočky ho respektovaly. 

Je pravda že většina z nich mu obvykle jen vysela na tlamičce a obdivovala jeho sílu.

Modročko se spíš při jeho povídkách bavil než že by ho zajímaly. Důvod proč chtěl Felixe navštívit , byl ten,  že nedávno Felix vyprávěl, že  jako mladý byl v lese a narazil na kočky !!

A Modroočko chtěl zjistit jestli to tak opravdu bylo. Pokud by to byla pravda.... Modroočko se zachvěl radostí. Nevěděl z jakého důvodu, ale jen samotná představa, že by v lese opravdu mohli žít divoké kočky v něm doslova vypouštěla ohňostroj vzrušení a radosti. Dlouho se nerozmýšlel a utíkal k opuštěné stodole na okraji města. Když dorazil k pomalu rozpadajícímu se stavení prozkoumal okolí i to zda je Felix uvnitř.

Poznal že ano a tak škvírou, dostatečně velkou na to aby se protáhl ,vešel dovnitř .

Jeho instinkty ho nezklamaly a když si Modroočko přivykl na přítmí , které bylo ještě temnější než venku.spatřil mohutného, tmavě hnědého kocoura ležet stočeného na slámě. 

Felix pravděpodobně ucítil jeho pach protože otevřel jantarové oči a sedl si. „co chceš ?, proč nespíš ??" . Zabrblal . Světle šedého kocourka tu zřejmě nečekal.Modročko se nadechl „chci vědět jestli je pravda že jsi v lese narazil na kočky " . „ Ano , jistě že je to pravda ". Náhle zpozorněl „ a proč to chceš vůbec vědět? "

„ no jen tak , a můžeš my prosím POPRAVDĚ říct jak to bylo ? "

Felixe jeho jindy pobavený tón překvapil , pak si ale lehl a začal.

„No při lovu myší jsem se zatoulal hluboko do lesa a narazil jsem na kočky , překvapily mně ze zálohy. Vypadaly skoro stejně jako my jen drsnější, štíhlejší a mrštnější. Vyhnaly mne a proklínaly všechny kdo žijí společně z dvounožci. Myslím že mám štěstí že jsem vyvázl jen s touhle jizvou"

Felix si packou ukázal  na velkou jizvu která se mu táhla přes krk. Modročko cítil jak mu přejel mráz po zádech. „ tak co stačí ti to ? " , řekl trochu rozmrzele Felix.

„ Ano , díky moc. " , mňoukl Modroočko a protáhl se dírou ven a znovu po dlouhé době se nadechl čerstvého vzduchu. Kožíšek mu znovů mokřil déšť,který mu mezitím ve stodole stihl trochu oschnout ale nevadilo mu to.

Má co chtěl . Ví že kočky žijící na divoko existují což ho potěšilo. Na druhou stranu zjistil že jsou mnohem nebezpečnější než čekal. Neočekával že by mazlíčky milovaly ale že by je nenáviděly to něvěděl. Zkroušeně zalezl oknem dovnitř a celý promočený si lehl si do pelíšku. Bylo mu to však jedno .Ty kočky opravdu existují pomyslel si a úsměvem na tváři se vydal do říše snů.