Jak se to mohlo stát?

16.

Netrvá dlouho a otevírájí se dveře ve kterých je Petr

,,Ty se nebavíš kotě?" zamkne a lehá si ke mně do postele.

Automaticky už se odtahnu a když si uvědomím, že mi asi nic neudělá, tak si leham zpátky blíž k němu.

,,Ty se mě bojíš?" nadzvedne obočí a kouká mi do očí.

,,Bavím, ale spíš jsem myslela, že ty se nebavíš a ne nebojím" nebo bojím?.. Ne, nebojim..

,,To jsem viděl, jak se mě nebojíš.. Kotě nikdy bych neudělal záměrně nic, co vím, že by ti ublížilo." lehá si ještě blíž a ruku mi dává pod tričko na bok.

,,A ani bych tě nemrdal, dokud si o to sama neřekneš" pousměju se a jsem víc v klidu.

Docela zvláštní co ten kluk se mnou dělá a to jsou to teprve dva dny, co se známe.

,,Umíš na skatu?" zeptá se do ticha.

,,ne, dělám mažoretky" mažoretky, sport kterýmu se věnuju od mala, jezdíme na soutěže a takový věci. Někdy bych se na to nejradši vykašlala, ale miluju to.

,,a nechceš naučit?" hladí mě po břiše.

,,jestli se chce tobě, tak proč ne"

,,chce" usměje se a dal mě hladí. Nevím jestli mě to spíš sere nebo se mi to líbí..

,,a ty děláš mažoretky teda jo?" prolomí po chvíli ticho.

,,je to tak" přemýšlím, jestli jsem si sem vůbec vzala hůlky.. no snad jo.

,,Bys mě to taky mohla naučit, bych mohl být mažoreťák víš" začneme se spolu smát

,,Jono, budeš mít šatičky, kozačky, drdůlek a budeš namalovanej.. to zní dobře" zacnu se smát

,,Takže ty si ze mě budeš dělat srandu jo" sedne si mi opatrně na břicho a začne mě lechtat.

,,aaaa neee, nech mě Petrikuuu" začnu se smát a automaticky máchám rukama všude okolo sebe

,,Odvolej to nebo nepřestanu" lechtá mě dál

,,Dobře, dobře odvolávám, ale tobě by to slušelo" Petřík jako holčička ojojoj

,,Jono bych byl druhá Petruška, ale slušelo by mi to i tak" přestane a lehá si vedle mě.