Jak se to mohlo stát?

96.

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, protože mi opět bylo špatně.

Petr už ráno musel do studia.
Mrzelo ho, že nemůže jít semnou a Anet k doktoru, aby jsme zjistili, jestli opravdu jsem těhotná, ale bohužel, půjde někdy jindy na kontrolu třeba.

Nechci už to nechávat na zítra.

Myslím si, že jsem těhotná, ale bohužel to jsou jen pocity, a když nad něčím přemýšlíte až moc, tak si to vsugerujete do hlavy a pak si myslíte i věci, které absolutně nejsou pravda.

,,Anetko, půjdem už?" řeknu ještě z chodby, když jdu k Anet do pokoje.

Chci to vědět už co nejdřív.

,,Joo" vyběhne z pokoje

,,A kam jedeme?" zeptá se v chodbě

,,Včera jsme ti to s tatínkem říkali, je možný, že budeš mít bratříčka nebo sestřičku víš a teď musíme k panu doktorovi, aby jsme to zjistili" pohladím ji po vlasech a obuju si boty.

,,Ahaaa" řekne zmateně.

Asi tomu ještě nerozumí.

Když si i Anet obuje boty, tak jdeme do auta, kde ji připásám a jedeme směr gynekologie.

Je to jen pár kilometrů od nás, takže jsme tam poměrně do chvilky i přes páteční zácpy všude.

,,Dobrý den" pozdravím, když vejdeme do čekárny.

V čekárně čekáme pár minut, pak přijde sestřička a zavolá nás dovnitř.

Anet se v ordinaci posadí na židli a mně doktor udělá ultrazvuk.

,,Paní Adámková?" zeptá se, když mi přejíždí tou věcí po břiše.

,,Ano" asi jsem mírně zapomněla říct, že jsem si dala Petrovo příjmení.

,,Gratluju, jste těhotná" usměje se doktor.

,,D-děkuju" vykoktám

Přijdu si, jak když jsem čekala Anetku.

Jen teď jsme na to dva a to dítě bylo plánované.

My dva.

Já a Petr.

Já a Petr a naše 2 děti..

,,Chcete ultrazvuk?" zeptá se doktor a ukazuje mi na monitoru naše dítě.

,,Ano, prosím" usměju se

Už jsem nějak tak byla v tom, že těhotná jsem, takže nejsem ani nějak překvapená, ale jsem neskutečně ráda, že se nám to povedlo.

Je to úžasný!

Doktor mi dá ultrazvuk do ruky a po domluvě na další kontrole jdeme s Anet opět do auta.

,,Tak bude sestřička?" zeptá se Anetka a já se na ni s úsměvem otočím.

,,Nevím Anetko, musíš vydržet, to se nedá hned poznat, co to bude, ale sourozence mít budeš"

,,Ahaaa" odpoví zamyšleně

Vezmu do ruky telefon a na Facetime vytočím Petra, který to do chvilky vezme.

Už je doma a sedí na gauči.

,,Tak?" o palubní desku opřu telefonu a pousměju se.

Netroufnu si nic říct, jen vezmu fotky z ultrazvuku a ukážu mu je.

,,JSME TĚHOTNÝ?" vykřikne s úsměvem

,,Jsme" usměju se taky.

Moje oči plní slzy.

Slzy štěstí.

,,TO JE TAK ÚŽASNÝ DOPICI" dá telefon na stůl a začne skákat a křičí u toho.

,,Kdy budete doma?" řekne stále s úsměvem a telefon vezme do ruky.

,,Zaaa 15 minut tak? Je docela provoz teď" odpovím s úsměvem

,,Dobře těším se na vás holky moje, papa, miluju vás" usměje se a já taky

,,My tebe, papa" zamávám mu a hovor típnu.

Telefon uklidím, nastartuju a rozjedu se směr domov.

Dnes je zataženo a každou chvíli prší.

Zrovna teď prší fakt hodně a do toho je i bouřka.

Na silnicích je strašný provoz, ale k nám domů vede i vedlejší silnice, taková "zkratka," takže to vezmu tudy.

Vjedu na silnici, která se skládá z velké části jen z lesa.

Silnice tu není moc hezká, ale lepší než čekat xyz minut/hodin, než dojedu domů.
Pátek a Brno nojo..

,,Za chvilku budem doma" oznámím Anet a kouknu na ni do zpětného zrcátka.

Vjedeme do lesa, kde je opravdu úzká silnice, vejde se sem jen jedno auto, ale to jen na kus a hlavně moc aut tu nejezdí.
Vlastně spíš skoro žádné.

Kus jedeme, ale najednou se naproti nám vyřítí auto černé barvy.

Snažím se na poslední chvilku uhnout, ale to se mi nepovede.

Poslední, co si pamatuju je černé auto nabourané v tom našem a pak už jen černo černá tma.