Jak se to mohlo stát?

74.

Pohled Petra;

Ráno mě vzbudí vyzvánění mého telefonu. Rychle se pro něj natáhnu a bez přemýšlení telefon vypnu. Nechci holky vzbudit.

Chvíli jen koukám na spící Péťu.. Je strašně roztomilá, takže mě nenapadne nic lepšího, než otevřít foťák a vyfotit ji.
Pak už jen nastavím jako tapetu a je to. Krása!

Počkat, vlastně mi někdo volal. Jsem z ní tak mimo, že jsem zapomněl.
Podívám se, kdo mi volal a ten vyvolený je Calin. No neviděl jsem ho už dva.. Možná víc nebo míň dní, ani nevím.
Asi čas opravdu běží rychle, když se člověk dobře baví.

Opatrně vstanu a jen v trenkách se přemístím do koupelny, kde se zamknu a zavolám mu zpátky. Snad holky nevzbudím no.

Telefon zazvoní jednou a hned to vezme Calin a ozve se: ,,To je dost typico"

,,Coje?" řeknu ještě rozespale a podívám se na hodiny.
8:20, vážně? Proč mě budí tak brzy?

,,David vyšiluje, máš přijít, dneska jdeme doooo... hádej" uchechtne se.
Přísahám, že Davidovi rozbiju hubu, jestli to je něco hroznýho.

,,Nevím vole" sednu si na vanu a začnou mě napadat věci, co by se v té vaně dali dělat, které jsou spojené s včerejším večerem. Mmmm, musíme to vyzkoušet

,,Jdeme na deseti kilometrovou túru" zasměje se a mě to vyvede z mých myšlenek o vaně.

,,Cožeto? Se posral ne?" vyděsím se a on se začne smát

,,Ne brácho a je to prý pořád do kopce a nazpátek se jde pořád že strmého kopce"

,,Pičo, já mu tam takovej kopec, že z něj udělám dva takový Davidy, za chvíli jsem tam" hovor típnu a jdu zpátky do ložnice.

Jelikož Péťa i Anetka pořád spí, tak je nechám, potichu si vezmu svoje oblečení a odcházím.
Ještě jsem na posteli nechal vzkaz, kde je napsáno, že jsem musel za Calinem a přijdu odpoledne nebo někdy a kdyžtak ji napíšu.

Pak objednám tágo, které mě odveze až k hotelu a já po schodech vylezu až do našeho patra a zaklepám na dveře.
Po chvilce mi otevře Calin.

,,Čaau" pozdraví mě a uhne od dveří

,,Čau brácho" vejdu dovnitř a vyzuju se.

,,No tak co? Povídej detaily chci slyšet" sedne si na postel a opře se o čelo postele

,,Nic vole, včera jsme mrdali, když chceš vědět... Jinak vole jsme asi v pohodě spolu, co víc chceš slyšet vole" sednu si k němu

,,Vlastně mě to nezajímá, ptám se jen, abych věděl, jestli mi tě chce přebrat nebo ne" řekne vážně a já se tomu začnu smát.

,,Ticho buď Kelinku.. Co ta túra? Co vymýšlí zas?" přejde mě hned smích a Calin se ušklíbne.

,,Prý máme málo pohybu, tak jdem a tebe tam chce taky, říkal něco, že potřebuje fotku do rodinného alba a potřebuje tě na ni taky" začne se tentokrát smát on, ale mně k smíchu není. Mohl jsem být s holkama.

,,Achjo, já tam nechci ale, vždyť je to píčovina a potřebuju být s holkama, než odjedeme" zamračím se, nějak jsem nedomyslel, že budu muset zpátky do Brna..