Dívka s tygříma očima

Tábor Poselství Draic-kinů; část 2/3

Průběh tábora

  Během tábora se stala hromada věcí. Část přeskočím, ale momenty, které mi navždy ulpí v paměti, vám musím sdělit.

...

Přišel jeden z prvních předvečerů. Už dříve jsme si všimli plakátu přilepeného na zábradlí. Na nástupu jsme ho měli vždy na očích. Byl to plakát, který nás zval na představení kouzelníka velkého In-kontinenta. Nikdo z nás nevěděl, co nás bude čekat.

Začal program. Sehnali nás pod přístřešek a my jsme si posedali na předpřipravené lavičky. Nastalo ticho. Nikdo ani nedutal, když ze dveří vyšla Maky, převlečená v delších tmavě modrých šatech se zlatými hvězdičkami. Připomínalo to toho klasického kouzelníka. "Přivítejte hvězdu dnešního večera. Kouzelníka, iluzionistu, velkého In-kontinenta!" Začal neskutečný potlesk, když vedoucí Kuba vběhl na scénu. Měl svůj černý, zlatou nití vyšívaný plášť, cylindr a na očích černé sluneční brýle. Gestem rukou zastavil náš neutuchající potlesk. Pozdravil nás. Sice se trefil až na druhý pokus, ale nakonec se přeci jen strhl další potlesk. "Já jsem velký In-kontinento. Kontinento, jakože jsem známí na celém kontinentu, a in, no to snad vidíte sami ne." Objevil se mi úsměv na tváři. Tady si někdo potřeboval zvednout ego. Kuba pokračoval. "Úplně cítím ten tok myšlenek, jak si říkáte, proč by se tak cool člověk jako já, chtěl stát kouzelníkem. Víte, pocházím z velké kouzelnické rodiny. Když jsem byl malý, tak můj otec zmizel, a už jsem ho nikdy neviděl." Začali jsme se smát, ale to nebylo všechno. Korunu tomu dal jeden starší účastník se svou otázkou: "Nešel pro mlíko?"

Utichli jsme. "Dnes večer uvidíte nevídané, uslyšíte neslyšitelné a přičichnete k nečichnutelnému. O tomhle vystoupení budete vyprávět vnoučatům, a ty to budou vyprávět svým vnoučatům, a ty to budou vyprávět svým vnoučatům, a ty to budou vyprávět svým vnoučatům..." Ke Kubovi přiběhla Maky, jeho asistentka, a zastavila ho. "No dobře, tak už dost o vnoučatech. Půjdeme kouzlit. " Kuba si sundal svoje sluneční brýle a poprosil svoji asistentku, aby připravila první kouzlo.

Bylo to neskutečné. Nejdříve kouzlil s kelímky a vodou. Přelil vodu z jednoho kelímku do druhého a zeptal se: Jaká jsou kouzelná slova? "Čáry máry fuk," ozvalo se z hlediště. "To se mi líbí." Kuba zakouzlil a voda se objevila ve druhém kelímku. "Víte, jak jsem to udělal? Tak ještě jednou." Přelil vodu z prvního kelímku do druhého. Voda prolétla skrz a Kuba se polil. Přiběhla Maky a pokusila se to zachránit. "To se nepovedlo," řekla, když vytrhávala Kubovi ty kelímky z ruky. "Tak teda jiný trik." Maky přinesla další kelímky. "Jsem expert na kelímky," oznámil nám Kuba. Začal kouzlit s kelímky a balónky. Kouzlo mu překrásně vyšlo. Neudrželi jsme potlesk. Pak nám ukázal "únik na daních", kdy ze 100 koruny udělal 200 korun. "Policie!" Vykřikla Maky. "Ó né, policie, co mi budete dělat?" zeptal se Kuba. "Nasadím vám pouta," odpověděla mu Maky. Kuba se k ní otočil zády, ale než se nechal spoutat, nasadil si své brýle. Čekali jsme, než Maky zapne pouta, když se ozvalo. "Jak se to dělá?" Zkušený to policista. Slyšeli jsme cvaknutí pout. "Nebojte se, už jsem to dělal milionkrát. Mě totiž zákon nedostane víte? Protože já jsem In-kontinento, mistr úniků. Aji bez pláště se dokážu z těch pout dostat. " Začal tam vymýšlet různé kreace, aby své ruce, spoutané za zády, dostal před sebe. Když už si ze zoufalství lehnul na zem, povedl se mu jeho záměr. "To ještě není všechno. A teďka vám ukážu jeden z nejnebezpečnějších a nejhustších triků, který jste kdy viděli. Protože únik z pout už jste viděli milionkrát, u všech ostatních kouzelníků, to je prostě výsměch už, trapný, tak já jsem se rozhodl tento trik trošičku ozvláštnit. A proto budu unikat z pout v akvárku plném vody. Ale protože jsem mistr úniků a úniky na daních a exekutoři mi sebrali to moje akvárko, nevadí, přišel jsem s dokonalou náhradou. Akorát ten trik bude neskutečně nebezpečný. Takže ho za žádných okolností nezkoušejte doma." Kuba odběhl ke krabici s rekvizitami a vytáhl si helmu. Maky mu zatím nachystala lavičku. "Bezpečnost především," poučil nás Kuba. "Teď budu potřebovat jednoho dobrovolníka z publika. Kdo se hlásí?" zeptal se. Sundal si brýle z očí, protože neviděl na publikum, pak jednoho dobrovolníka přizval na scénu. Poté nějakým záhadným kouzlem a určitě bez toho, aby mu to dobrovolník řekl, uhádl jeho jméno. Pak mu podal PET lahev, aby dobrovolník ukázal publiku, že je v ní opravdová voda. Podle reakce dobrovolníka soudím, že to byla opravdová voda. Vysmátý dobrovolník se nejdříve polil, pak zakuckal a nakonec si sednul. Velký In-kontinento mohl začít své kouzlo. Lehl si na připravenou lavičku. Jeho asistentka Maky mu podala trychtýř, Kuba jej skousnul. Maky mu měla nalévat vodu do chřtánu, trychtýř měla od toho, aby mu nepolila celý obličej. Nijak to nepomohlo. Kouzlo začalo. Bylo to napínavé, přes nepřející a stále si stěžující účastníky jsem zaujatě sledovala kouzelníkovo kouzlo. Když v tom velkému In-kontinentovi vypadl trychtýř z úst a jeho hlava se zaklonila dozadu. "Pomoc, pomoc!" Vykřikla Maky. "On umřel!" Vykřikl v zadních řadách Adam. Maky zahájila resuscitaci a s každým stlačením hrudního koše vyprskl kouzelník vodu. Tři stlačení stačila. Velký In-kontinento se posadil a zvolal: "Velký In-kontinento, unikl smrti, jo!" Potlesk byl neskutečný. Nic takového jsme nečekali. To však nebyl konec. Velký In-kontinento popadl dech a ukázal nám ještě jedno kouzlo. Kouzlo s kartami. Dříve než bylo doděláno, bylo jeho vystoupení přerušeno a velký In-kontinento, mistr úniků, unikl z našich zorných polí. Jeho kouzlo se však povedlo. Od té doby se In-kontinento skrýval. Zmizel stejně dobře, jako kdysi jeho otec.