NO ESCAPE /TaeKook

5. awful day

Věděl jsem, že je moc brzy.

Věděl jsem, že to není správné.

Ale člověka přitahují věci, které nejsou správné a zavání to průšvihem.

Bohužel jsem to tak měl i já.

To on.

Neodolal jsem.

Nebyl jsem dostatečně silný.

Když jeho dotek na mém boku přitvrdil, měl jsem pocit, že se mi podlomí kolena a sesypu se k zemi. Jeho dotek byl tak malý, ale přitom tak intenzivní.

,,Smím tě políbit?"

Vyšlo z jeho úst.

Samozřejmě.

Pomyslel jsem si. Chtěl jsem tato slova tak moc vyslovit nahlas, ale nešlo to.
Nejsem žádná laciná děvka, která políbí každého druhého.

Jungkook se ke mně maličko naklonil s úmyslem políbit mě. Jeho teplý dech se odrážel o mé suché rty. V poslední chvíli, v ten nejdůležitější okamžik, jsem však odvrátil zrak a hlavu otočil do strany, čímž jsem mu zabránil v polibku.

,,Napíšu ti." Zašeptal jsem mu do ucha, odlepil se od jeho těla a doběhl ke dveřím, které jsem odemkl a vběhl dovnitř.

Rychle jsem za sebou zabouchl dveře, zády se o ně opřel a zhluboka vydechl.

,,To byl zas den," zamumlal jsem si pod vousy a odešel nahoru do svého pokoje, kde jsem usnul hned, jakmile jsem se posadil na postel.

...

,,Vstávej, nebo přijdeš pozdě na přednášku." Ani jsem nestačil reagovat, když mě můj nejlepší kamarád vyhazoval z postele a já se ocitl na studené podlaze tváří přitisknutou na ní.

,,Dneska máš přednášku od devíti a zase nestíháš. Učitel tě zabije," káral mě naštvaně. Stál nademnou, ve tváři ustaraný výraz, který se po chvíli přeměnil v posměšný.

Vstal jsem a tiše zanadával na jeho osobu. Jen se tomu zasmál a zamířil ke dveřím. Cestou se ale zastavil u mě. ,,Po škole mi povíš o tvém rande. Včera jsem vás viděl u auta." Řekl mi a drcnul do mě popichovně ramenem. Chtěl jsem mu na to něco říct, ale to se už hrnul ven z pokoje a já nedostal šanci něco říct.

S povzdechem jsem se rozešel do koupelny, tam jsem se vysprchoval, spáchal ranní hygienu a oblékl se do džínů s rolákem, na který jsem hodil dlouhý béžový kabát.

Hurá do školy, prolétlo mi hlavou. Musel jsem se nad tou zoufalou myšlenkou zasmát.

Nebyl jsem člověk, který by se do školy těšil. Vždy jsem si vymýšlel nemoci a výmluvy, abych ve škole nemusel být.

Nesnášel jsem školu. I když jsem byl špičkový student. Nenáviděl jsem ji.

S povzdechem jsem popadl batoh a vyrazil. Motorka mi stále nefunguje, takže jsem musel jet busem. Nastoupil jsem a jel zhruba deset minut, dokud jsem nedorazil před velký institut.

Pomalým krokem jsem vyrazil do třídy, ještě před vstupem do třídy jsem zhluboka vydechl a nadechl se s připravením na další přednášku od našeho pana profesora.