NO ESCAPE /TaeKook

3. don't judge the book by its cover

,,Jsi mnohem krásnější než na fotkách, Taehyungu."

ᯓ★

Šokovaně jsem zamrkal poprvé a podruhé.
Všichni kolem byli ticho, jediné, co bylo slyšet, byl hlasitý tlukot mého srdce, které bilo jak o závod a já měl pocit, že mi každou chvíli vyskočí ze hrudi a uteče pryč.

,,Nečekal jsem, že dorazíš, rád tě vidím." Opáčil s úsměvem.

Vím, že to nemyslel špatně. Pochopil jsem, že tím chtěl trošku zachránit situaci, ale i tak to ve mně vyvolalo flustraci a já zmateně pozvedl koutky do úsměvu, nic jsem nenamítl.

,,Pojď, zajedeme si někam na kávu, co říkáš?" Prohodil pár slov navíc, němě jsem přikývl a udělal krok vpřed, nač on následoval mne až k autu, po mém boku mi i otevřel dveře a nechal mě nastoupit.

Nebyl jsem schopen vzhlédnout a čelit výrazům lidí venku. Proto jsem nechal sklopený výraz do klína až do té doby, dokud jsme neodjeli pryč.

Černovlásek nasedl, připásal se, zařadil a vyjel pryč.

,,Doufám, že jsem tě nijak nezaskočil. Nebyl to můj záměr." Oslovil mě asi po minutě ticha, když jsem pozvedl hlavu a vzhlédl do okénka.

,,Cestoz jsem zjistil, že má rezervace na parkování je zrušená a na parkovišti bylo plno, nemohl jsem jinak, než zastavit někde u zastávky a odchytit tě tam."

Pomalu jsem otočil hlavu do boku a pohlédl na černovlasého, který se na mě vřele usmál.

,,V pořádku. Jen mi ten dav lidí nebyl příjemný." Vysvětlil jsem mu pohotově a na oplátku se usmál též.

Černovlásek zabočil doleva, přejel kruhový objezd a najel na dálnici.

,,Kam to jedeme, zda-li se mohu optat?" Vyšlo ze mě po chvilce přemýšlení. 

Černovlásek se na mě usmál a předjel auto před námi. ,,Jedeme do mé oblíbené kavárny. Dělají zde výbornou kávu, jistě nebudeš litovat." Obhájil si svá slova ještě širokým úsměvem, načež jsem jen přikývl a věnoval se výhledu z okénka.

Jeli jsme zhruba deset minut.
Jízda uběhla rychle, Jungkook, černovlásek, se mi věnoval a zabavil mě, zacož jsem mu vděčný. Auta mi oproti motorkám připadají pomalá, a proto jsem se ze začátku nudil. Při rozhovoru s ním čas plynul rychleji.

Jungkook vystoupil z auta, zabouchl dveře a došel mi otevřít. S poděkováním jsem vystoupil a pohlédl na budovu schovanou v zahradě.

,,Jsme tu," řekl mi zpoza zad. ,,už na nás čekají." A s tím se rozešel k chodníčku pokrytému kamínky. Docupital jsem za ním a vstoupil do kavárny se jménem "Paradise".

Do kavárny jsme vešli společně, sborově pozdravili a posadili se ke stolu s výhledem na velikou zahradu.
Budova byla sice menší a její barva byla jednoduchá, meruňková, zahrada s nejrůznějšími druhy květin místu dodala příznivou energii.

,,Dobrý den, pánové, co si dnes dáte?"

Během mžiku se u našeho stolu objevil pár zvědavýcb uší, číšník oblečený do uniformy, v ruce držel notýsek a tužku a na tváři se mu vyjímal široký úsměv.