Kim Taehyung, 20 letý muž, který zrovna odmaturoval se přestěhuje do Seoulu a tam začne bydlet se svým kamarádem J-Hopem.
Jednoho dne Taehyung zjistí, že ho J-Hope přihlásil na seznamku. Tam objeví podivuhodného muže.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nepříjemný zápach mě donutil rozlepit oči.
Zavrčel jsem si pod vousy pár nadávek a v zápětí se rozhodl kolem sebe. Byl jsem v tom podivném sklepení, na rukou jsem měl ona železná pouta a přes oči hadr. A teď důležitá otázka. Jak jsem věděl, že jsem ve sklepení? Jednoduchá odpověď. Kolem mě byl ten nechutný zápach, mokro a v dálce jsem slyšel dva chlapce.
Rozrušeně jsem se pokusil šátek pomocí rukou nějak servat, ale nepovedlo se.
,,Nesnaž se. Nesundáš ho, i kdybys chtěl. Laskavě se uklidni a začni se chovat nebo tím stáhneš ke dnu i nás." Ozval se mi povědomý chlapecký hlas.
Svraštil jsem nad jeho slovy oči, zněl podrážděně.
,,Nevím, jestli to víte, ale jsme zavřený ve zkurveným sklepení a já tu nehodlám žít až do smrti." Můj hlas se rozezněl po místnosti.
Mé břicho křičelo o pomoc, ruce mě bolely a celé mé tělo bylo ztuhlé. Moc dobře jsem věděl, že bych v tuto chvíli neunikl ani kdybych se snažil sebevíc, ale já si to nemohl připustit a snažil se dál, i když to nemělo žádnou cenu.
,,Ach ty idiote." Ozvalo se zasmání. ,,Myslíš, že to nevíme?! Jsme tu zavřený dýl než ty a v téhle zkurvené místnosti žijeme už skoro rok!" Zvýšil hlas hnědovlásek.
Jsem si jistý, že kdybych viděl jeho pohled, určitě by mě probodával skrz naskrz. Zněl nahněvaně.
,,Bože. Proč já? Co jsem udělal, že jsem se dostal právě sem!" Zanaříkal jsem zoufale.
,,Každý z nás má speciální věc, která ho zaujala. Nejde o to, co jsi udělal, ale jak jsi ho zaujmul." Druhý chlapecký hlas se ozval zprava, kam jsem natočil hlavu. Nechápal jsem to. Co to říkali?
,,Jak jako speciální? Co to melete? Však to nedává smysl!" Řekl jsem a můj hlas krachl uprostřed věty.
To, co říkali, opravdu nedávalo smysl a situaci akorát zhoršovalo.
,,Musíš vydržet a uvidíš. Za chvíli se pro nás zastaví dva chlapy. Dělej přesně to, o co tě žádají. Nechceš skončit jako náš bývalý kamarád."
Chlapec zleva dodal a mezi námi nastalo ticho. Po tvářích se mi ronilo několik slz.
Jak ale kluci řekli.
Do minuty se do místnosti přivalili dvě velké gorily. Slyšel jsem jejich dupot, pak se povolily řetězy, pouta též. Hlasité kroky došly až ke mně, kdy následovala nepříjemná bolest na krku.
Došlo mi, že nám něco píchnuli. Došlo mi to okamžitě, jakmile jsem se chtěl postavit, ale má hlava ani tělo nespolupracovalo a já se musel za pomoci gorily někam rozejít.
Šly jsme asi pět minut pořád jedním směrem. Poté jsme se zastavili, z hlavy nám strhnuli šátek a já viděl to, co jsem vidět nechtěl.
Stál jsem uprostřed podivné místnosti osvětlené neonovými světly. Vedle mě stál hnědovlásek a druhý blonďatý chlapec. Oba dva tam jen stáli a jazyk drželi za zuby jako cvičení pejsci. Nechápal jsem, proč se nesnaží uniknout.
,,To to jen tak vzdáte?" Zašeptal jsem na mě nenápadně. ,,Já to vzdát nehodlám."
Aniž bych dvakrát přemýšlel, rozeběhl jsem se k závěsu, který zakrýval moji jedinou únikovou cestu. Vběhl jsem do závěsu, když v tom mě někdo zachytil pod krkem a začal semnou couvat zpátky do místnosti.
,,Koho pak to tu máme? Ten bude asi nový." Ozval se hluboký mužský hlas. Jakmile vyšel z temnoty, všiml jsem si podivné masky na jeho tváři a zářivě hnědé oči.
,,Ten je novej. Zkusíš ho ty, anebo já?" Ozval se další hlas a do místnosti vešel další muž v červeném saku a maskou na tváři.
,,Co kdybychom to zkusili ve třech? Líbí se mi, jak vystrašeně kouká." Ušklíbl se muž držící mě pod krkem.
Rozklepaně jsem ho držel na jeho silnou paži a snažil se ho ode mě odehnat, samozřejmě má snaha byla k ničemu.
,,Pánové," ozval se mi povědomý mužský hlas. Z temnoty vyšla známá temná silueta muže s maskou králíka, protentokrát na sobě měl zlaté sako, zlatou hůl a na tváři i jinou masku, ovšem ve tvaru králíka. ,,přeci se nebudete hádat o toho malého poseroutku. Vyčkejte si na nejlepší." Domluvil směrem na muže.
Muž držící mě pod krkem svůj stisk povolil a já konečně nabral dech. Rozkašlal jsem se a sesunul se k zemi, jako hromádka neštěstí. Chtělo se mi brečet. Ale nebrečel jsem.
,,Vstaň a jdi na místo." Promluvil náš známý muž s králičí maskou. Zvedl jsem zrak na něj a sekaně se nadechl. ,,Hned." Dodal rázně.
Semkl jsem rty k sobě a co nejrychleji se zvedl a došel zpátky k těm dvěma, kteří po mně akorát hodili vražedný výraz.
,,Tak tedy. Když jsme konečně připraveni, můžeme začít." Odkašlal si druhý muž v červeném saku, načež králičí muž mlčky přikývl.
,,Pánové, jak již víte, bohužel se nám situace zkomplikovala a naše sezení se dlouho nekonalo. Za našeho malého jsem sehnal náhradu, proto se dnes shledáváme a můžeme pokračovat."
Jeho temná aura vyzařovala tak moc silně, až se mi po celém těle rozeběhla husí kůže. Byl tak děsivý, i přesto mě však k němu něco táhlo? Proč mám pocit, že ten hlas a oči znám?
,,Dnes tu máme novou krev. Jmenuje se T. a splní jakékoliv vaše přání. Ovšem musíte pomalu, je velice...křehký." Mrknul na ně a poté se ohlédl na nás.
,,J. pojď ke mně." Promluvil znovu po chvíli ticha.
Hnědovlásek vedle mě se pomalu rozešel vedle králičího muže a zastavil se po jeho boku. ,,Toho beru já." Ušklíbl se muž v červeném saku. Muž s maskou králíka přikývl, nastavil ruku dlaní nahoru a vyčkal, než mu muž odevzdal podivnou kartu na dlaň.
Poté se rozešel s chlapcem po boku pryč.
,,Další je Y." Ozval se znovu.
Blonďák se se sklopenou hlavou rozešel k muži, vyčkával na jeho slova a poté se s neznámým mužem též vydal pryč z místnosti.
V místnosti jsem pak zůstal jen já a muž s maskou. Pomalu se na mě ohlédl a já nahlas polkl. Co teď semnou bude? Proletělo mi hlavou.
,,T..." Zašeptal moji přezdívku a pomalu se rozešel naproti mně. Chtěl jsem couvat, ale mé nohy stály na místě jako přikované.
Muž dokráčel až ke mně, byl u mě tak blízko, že jsem mohl cítit jeho silnou kolínskou. Pomalu ke mně naklonil obličej. Jeho šelmí černé oči mě probodávaly skrz naskrz.
,,Ty jsi speciální, malinký. Ty patříš jen mně."
'^'
Well well😏
Máme tu další kapitolu, už se nám to pomalu rozjíždí. Tato kniha bude trochu více, jakto říct? Brutál? Asi ano. Rozjede se to ještě více a mám v plánu vás trošičku, ale jen trošičku potrápit😏Máte se na co těšit!
