Město Ztracených

Na cestě

Bruno se poněkud otráveně zadíval do peněženky. Ještě se mu podařilo z ní vyhrabat těch třicet korun. Prodavačka si je sebrala z pultu a začala přepočítávat.

,,Děkuji." usmála se. Bruno už jen přikývl a s kávou v ruce zamířil ke svému autu.

Bylo právě poledne a i přesto, že svítilo slunce, na parkovišti před benzínkou žádné jiné vozidlo nepostávalo. Bruno seděl na přední sedačce a hleděl do mapy před sebou. Nejraději by použil navigaci, ale ta mu neukazovala místo, které se snažil najít. Přišlo mu zvláštní, že je, v tomhle případě, moderní technologie opožděná. Když měl už jasně určený směr, napil se z kelímku a začal startovat motor.

Uvnitř mu začalo připadat až moc velké ticho a tak spustil rádio. Hrály mu country písničky, do kterých si rytmicky poklepával prsty o volant. Sem tam i pohodil hlavou mezi jednotlivými pasážemi. Dobrá nálada ho ale opustila, jakmile hudbu přerušily odpolední zprávy:

,,Policie zatím dál marně pátrá po žháři, který z neznámých důvodů,..." Rychle rádio vypnul a ve tváři se mu zračil vztek. Věděl naprosto přesně o čem chtěli žvanit. On na to ale potřeboval zapomenout, na všechno. To proto se rozhodnul odjet. Jako znamení se před ním v tu chvíli objevila cedule s odbočkou doprava a nápisem Oublier. Bruno neváhal ani vteřinu a zabočil na úzkou cestu, jejíž povrch byl již značně opotřebený a taky zarostlý trávou. Přesto se před ním v dálce vyobrazovaly střechy městských budov...