LEDOVÁ SOUHRA

10-MIA

Nechápala jsem, jak můžu mít po pár panákách a jedné sklence vína kocovinu. Takhle mě ta hlava snad ještě nikdy nebolela.

Došourala jsem se do kuchyně a udělala si záchranou kávu, protože bez ní bych to nedala. Do toho jsem si vzala ještě prášek na bolení hlavy a doufala, že mi to pomůže. Rodiče seděli s Mattym v jídelně a snídali. Vzala jsem si kávu a sedla si za nimi.

,,Dobré ráno, mladá dámo. Kolik jsi toho včera vypila?" Zeptala se máma, když jsem si sedla vedle ní.

,,No právě, že jen trochu," řekla jsem a podepřena si hlavu.

,,S kým jsi včera odjela?" Zeptal se táta.

,,S jedním kamarádem," řekla jsem a kmitla rameny.

,,S jakým kamarádem?" Zeptala se máma překvapeně.

,,Mami, nic nebylo. Jen mě vysadil a zase odjel pryč," řekla jsem a vstala.

,,Matty, ty víš, s kým přijela?" Zeptal se táta.

,,Spal, když jsem přijela. Jmenuje se Danielle," řekla jsem a otočila se k odchodu.

,,To je ten můj trenér tati, jak jsem ti o něm říkal," řekl brácha. Otočila jsem se na něho a ukázala na něho varovně prstem, ať nic neříká.

,,Ten mladý hokejista, co trénuje tvého bratra, tě včera přivezl domů?" Zeptala se máma. Kývla jsem na souhlas.

,,Byl tam s rodiči, myslím, že jsem ho tam viděl. Jeho rodiče jsou fajn," řekl táta. Opravdu jsem nepotřebovala být u jejich rozhovoru. Hlavně jsem čekala, kdy se z té bolesti hlavy zhroutím na zem.

,,Jdu nahoru, není mi dobře," řekla jsem a odešla do pokoje. Vzala jsem si mobil do ruky a napsala Max, že na ten zápas se mi vůbec nechce. Ta mi hned začala volat.

,,Jak jako, že nejdeš. Já tě tam potřebuju Mio. Slíbila jsi to Daniellovi," řekla.

,,Nic jsem mu neslíbila, jen jsem řekla, že přijdu," řekla jsem. Vlastně asi ano.

,,No, takže jdeš," řekla a za ní se vynořil Jared. Ten je taky pořád s ní.

,,Čau Mio, je super, že přijdeš. Dan mi včera říkal, že tě pozval," oznámil Jar. Kývla jsem na souhlas.

,,Já půjdu spát. Je mi hrozně. Tak ahoj," řekla jsem a ukončila hovor. Lehla jsem si pod deku a snažila se spíše ležet než spát. Pustila jsem si televizi a nějaký seriál, který tam zrovna hrál. Chvíli jsem se dívala a chvíli spala.

Na oběd jsem sešla dolů a pak se zase vydala nahoru. Brácha hraje ve tři, což znamenalo, že rodiče pojedou dříve a já tam pak můžu dojet sama.

Oblékla jsem si džíny, šedou mikinu a bílé tenisky. Venku bylo už docela hezky a začalo se značně oteplovat. Vzala jsem si kšiltovku, protože moje vlasy dnes nebyly zrovna v nejlepším stavu. Namalovala jsem se, navoněla, vzala si kabelku s pár věcmi a vydala se do auta.

Ke stadionu jsem dojela v době, kdy byl už brácha na ledě. Zrovna začali. Došla jsem za mými rodiči a sedla si vedle mámy. Táta stál s Mikem, který je tatínek nejlepšího kamaráda mého bratra.

Danielle stál na střídačce. Ruce měl složené na hrudi a pilně sledoval hru společně s jejich druhým trenérem. Na sobě měl černé tepláky, týmovou černo červenou mikinu a černou kšiltovku danou kšiltem dozadu.

,,Už jsem ti chtěla volat, jestli jsi nezaspala," řekla máma.

,,Už jsem nespala. Stihla jsme to akorát včas," řekla jsem a rozhlédla se po stadionu. Byli zde jen rodiče kluků a pak nějací kluci ze starších. Moc lidí zde nebylo. 

Bylo po první třetině a kluci vedli 2:1. Všichni se odebrali z ledu do haly, když v tom se Danielle otočil a opřel se o mantinel. Naše pohledy se setkaly a oba dva jsme se usmáli. Proč ten kluk musí mít tak nádherný úsměv?

Odtrhla jsem pohled a všimla si Max, která za mnou zrovna přicházela v závěsu s Jaredem.

,,Čau kočko," pozdravili mě a já je taky. Když jsem pak vrátila pohled směrem k Daniellovi, už se na mě nedíval. Bavil se s jeho tátou. Docela vážně se bavili a když se pak Danielle otočil, nepodíval se, jen zalezl pod tribunu za kluky. Poznala jsem, že je naštvaný.

,,Danielle zase dostal špatnou známku z matiky a chemie. Jeho táta je z toho na prášky, protože jestli nebude mít skvělý průměr, do NHL ho teď nevezmou," řekl Jared. Podívala jsem se na něho.

,,Zase? Vždyť to uměl," řekla jsem.

,,Možná by jsi ho měla častěji doučovat," řekla Max a usmála se. Moc dobře jsem věděla, kam tím míří.

,,Kdyby chtěl, tak mi napíše," řekla jsem na svoji obranu.

,,Mio, Danielle má sice svoji hlavu a vždy musí být podle jeho, ale není takový pořád. Zkus ho poznat a promluvit si s ním," řekl Jared. Povzdechla jsem si a podívala se na led, kde už kluci zaujali pozici na další část zápasu.

Danielle přišel a zase zaujal svoji pozici. Během zápasu se bavil s tím druhým trenérem a občas okřikl kluky.

Během druhé poloviny začali na stadion chodit kluci, kteří budou hrát proti našim juniorům. Dostavili se i naši kluci.

Zbývaly poslední dvě minuty. A zápas byl nerozhodný. Trenéři z druhého týmu si vzali timeout a tak toho využili i naši.

,,Matthew," slyšela jsem Daniella, jak volá mého bratra. Něco mu začal říkat a já jen viděla, jak brácha pokyvuje hlavou na znamení souhlasu.

,,Tak jo kluci, pojďme," podpořil je Danielle.

Brácha získal puk od protihráče, udělal kličku a vyjel sám na bránu. V životě jsem nezažila, že by čas zpomalil, tak jak teď. Byl to zvláštní pocit.

,,Ano!" Vykřikla máma vedle mě a všichni začali poskakovat. Kluci se začali radovat a já rázem vyskočila na nohy a obejmula Max. Ta radost z toho, když dá váš bratr gól, je neskutečná.

Vyhráli. Brácha byl šťastný a když pak dorazil, obejmul nás všechny. Netrvalo dlouho a junioři se objevili na ledě.

Seděla jsem vedle Max, která na sobě měla Jaredův dres s číslem 20. Těkala jsem očima po ledě a hledala číslo 16. Na led vjel jako poslední a začal jezdit kolečka jako ostatní kluci.

Danielle jako kapitán si podal se všemi ruky a pak s kapitánem protějšího týmu. Dnešní soupeř bude těžký, nebo aspoň takhle to tvrdila Max. Ale i tak jsem se těšila, až uvidím Daniella pod dlouhé době hrát.

Holky už zde byly taky v různých dresech kluků. A nechyběla ani Sabin, která je zde prakticky pořád.

Zápas začal a já sledovala Daniella, jak se rychlostí blesku pohybuje po ledě a snaží se sebrat puk. Na ledě vypadal jako ve svém živlu. Tam on patřil. Na led s hokejku v ruce. První gól padl v páté minutě, kdy Jared trefil díru v brance.

Bylo to skvělý pozorovat kluky, jak se klouzají po ledě a soustředí se na hru. Bylo to stokrát lepší než bráchův zápas. Byla zde jiná energie a nálada.

První třetina skončila a všichni kluci odešli do šatny. Stav byl stejný 1:0. Po druhé třetině se to otočilo a kluci začali prohrávat 2:1. A pak už to jelo jako z kopce a já věděla, že tohle nedopadne dobře.