LEDOVÁ SOUHRA

13-DANIELLE

Sledoval jsem ji, jak dělá dřepy s osou. Tak dobře přitom vypadala, že se to ani nedá popsat. Úplně jsem se ztratil, když jsem viděl ten její skvělý zadek.

,,Danielli, haló," řekla a zamávala mi rukou před obličejem.

,,Jo promiň, já...zamyslel jsem se," dostal jsem ze sebe a usmál se na ni.

,,Dobře, přidám si váhu," řekla a vydala se k vedlejšímu stroji pro další kotouče. Prohrábl jsem si vlasy a vydal se kousek od ní dál pro vodu, kterou jsem nutně potřeboval.

,,Pomůžeš mi?" Zeptala se. Podíval jsem se na ni. Viděl jsem, že si přidala dalších deset kilo navíc.

,,Jo, jasně," řekl jsem a došel k ní. Stoupl jsem si za ni a podíval se na ni do zrcadla. Až teď mi došlo, co chce dělat. No ty kráso!

Usmála se a chytla si osu za krk. Pomohl jsem ji a jel s ní dřepy. Do háje!

V duchu jsem si nadával, jak nejvíc jsem mohl, když jsem ji tohle dovolil. Ten její zadek se dotýkal mého klína a já věděl, že udržet se, bude zatraceně těžký.

,,Pojď, pojď. Ještě jeden," podpořil jsem ji a ona udělala ze všech sil, co mohla, ještě další.

Položili jsme osu a já se na ni usmál. Mia se na mě otočila a usmála se. Přešla k zrcadlu a sedla si.

,,Končíme?" Zeptal jsem se. Založil jsem si ruce na hrudi a sledoval ji.

,,Už jsme tady skoro dvě hodiny, Dane," řekla, když se podívala na mobil.

,,Však právě," řekl jsem a sedl si vedle ní. Dnes zde nebylo moc lidí, což bylo opravdu super. Bylo zde i pár studentů, ale nebyli z naší školy.

,,Ale musím říct, že to bylo fajn. Většinou chodím do posilovny sama," řekla Mia a usmála se na mě.

,,Mám to stejně. Někdy to zopakujeme," řekl jsem a vstal.

Rozhodli jsme se, že si dáme sraz před budovou a to jsme i dodrželi.

Když Mia vyšla, nezapomněla se usmát. Ten její úsměv byl překrásný. Odemkl jsem auto a oba dva jsme nasedli. Nechtělo se mi ještě dom, a tak mě napadlo, že bych ji mohl vzít někam na jídlo.

,,Kam jedeme?" Zeptala se, když jsem míjel odbočku k jejímu domu.

,,Na jídlo," odpověděl jsem. Překvapeně se na mě podívala. Popravdě jsem moc hlad neměl, ale momentálně mě nenapadlo vzít Miu někam jinam. Nikdy jsem nebyl s holkou na rande.

,,Ty máš hlad?" Zeptala se. Usmál jsem se a prohrábl si vlasy pod kšiltovkou.

,,Právě, že moc ne. Ale dom se mi ještě nechce," odpověděl jsem.

,,Tak můžeme třeba do parku?" Zeptala se a kmitla rameny.

,,To je dobrý nápad," řekl jsem. V tento moment to bylo asi jediné řešení, kdy bych mohl trávit čas s ní. O samotě.

Zastavil jsem na parkovišti kousek od parku a s Miou jsme se vydali cestou do místního parku.

Do parku jsem chodil většinou jen běhat. Nikdy zde moc lidí nebylo, což bylo fajn. Našli jsme volnou lavičku a sedli si na ni.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptala se a podívala se na mě. Podíval jsem se na ni a kývl na souhlas.

,,Je hokej to, co jsi chtěl od dětství dělat?" Zeptala se.  Dívala se mi do očí a já do těch jejích. Na tohle se mě ještě nikdo nikdy nezeptal.

,,Jsi první člověk, který mě na to tohle ptá," řekl jsem a zasmál jsem se. Odtrhl jsem zrak od ní a podíval se do dálky.

,,Stačí mi odpověď ano, ne," dodala a mě tak donutila, abych svůj pohled vrátil zpět k ní.

,,Ano, miluju hokej Mio. Je to snad jediná věc kromě rodiny a přátel, díky které mě baví život. Nikdy bych se ho nevzdal," řekl jsem jasně. Usmála se a kývla hlavou na souhlas.

,,Myslím, že ty to máš stejně, ne? Volejbal je to, pro co jsi se narodila," řekl jsem.

,,Ano, mám to stejně. Jenomže jsem byla celý svůj život naivní. Být kapitánkou byl můj sen, který se mi z minuty na minutu úplně rozpadl," řekla a povzdechla si.

,,Existuje spoustu volejbalových týmů, tak proč nezkusit nějaký jiný?" Zeptal jsem se.

,,Já vím, že mám šanci být kapitánkou jiného týmu, ale já chtěla být kapitánkou školního týmu, Danielli. Ty sám víš, že ten pocit je skvělý," řekla a já kývl na souhlas. Vše, co říkala, jsem chápal.

,,Budu doufat, že v Dallasu budou mít taky volejbalový tým," řekla a kmitla rameny.

,,Určitě, a kdyby ne, tak budeme chodit hrát golf," řekl jsem a zasmál se.

,,Golf?" Zeptala se překvapeně.

,,Mají tam prý dobrý golf. Chtěl bych se to naučit. Nikdy jsem to nehrál," řekl jsem a oba dva jsme se zasmáli.

,,Ty jsi nikdy nehrál golf?" Zeptala se mě. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Já jsem to už hrála, ale přišlo mi to jako hrozná blbost," řekla a kmitla rameny.

,,Tak jestli se někdy potkáme v Dallasu, tak si zahrajeme," řekl jsem a Mia kývla na souhlas. Bylo fajn si s ní takhle pokecat. Je opravdu skvělá.

,,Můžu ještě jednu otázku?" Zeptala se. Usmál jsem se a kývl na souhlas.

,,Proč trénuješ ty malé kluky?" Zeptala se. Na tuhle otázku jsem měl jednoznačnou odpověď.

,,Protože bych se chtěl stát profesionálním trenérem, kdyby mi nevyšlo NHL. A s kluky mě to ohromně baví. Je s nimi sranda," řekl jsem.

,,To je pěkný. Matthew o tobě vždy hezky mluvil, ale já tě znala jen jako toho egoistu, který myslí jen tím, co má mezi nohama," odpověděla a já se musel zasmát. Tohle jsem slyšel už stokrát.

,,Nejsem takový Mio, možná tak vypadám, ale opravdu takový nejsem. Když jsem na ledě, existují pro mě jen dvě věci. Hokejka a puk. Jsem rád, že mě lidé vidí jako toho nejlepšího a zvyšuje mi to ego, to ano. Ale někdy si připadám jako úplně někdo jiný. A takového mě moc lidí nezná," takhle upřímný jsem dlouho nebyl.

,,A když jsi se mnou?" Zeptala se.

,,S tebou se cítím jinak Mio. Jsi jiná než holky, které jsem zatím poznal. Jsem k tobě upřímný. A člověk, ke kterému jsem kdy byl nejvíce upřímný, je snad jen Jared. Poznal jsem, že jsi skvělá holka Mio," řekl jsem. Usmála se a já si všiml, že malinko zčervenala. Je roztomilá, když se červená.

Zvedla zrak a podívala se mi do očí. Jak moc velkou chuť jsem měl ji políbit, ani nedokážu popsat. Ty její rty byly tak nádherné. Tolik mě to k nim přitahovalo. Ale něco mě zastavilo. Přece jen, kdybych to udělal, mohlo by se všechno pokazit a to nechci. Proto jsem raději uhnul pohledem a zadíval se na stromy a lidi před námi.