LEDOVÁ SOUHRA

12-MIA

Stála jsem za Daniellem a sledovala reakci rodičů a Matthewa. Dívali se překvapeně a střídali pohled ze mě na Dana.

,,Dobrý den," pozdravil je Danielle a usmál se na Matthewa.

,,Co tady děláte, tréňo?" Zeptal se Matty. Danielle se na mě otočil.

,,Potřeboval pomoc s matikou, už odchází," řekla jsem a přešla před něho. Máma si mě zkoumala svým zaujatým pohledem.

,,Přeji hezký večer," řekl Danielle a odešel ze dveří. Já ho následovala až k autu.

,,Netušila jsem, že přijedou takhle dřív," řekla jsem a doufala, že nebude naštvaný.

,,V pohodě, tak zítra," řekl Dan a nasedl do auta. Zamával mi a odjel. Vydala jsem se zpět domů. Nenápadně jsem prošla kolem rodičů v obýváku a vydala se nahoru. Nechtěla jsem s nimi vést nějaký rozhovor o Daniellovi.

Zavřela jsem se v pokoji a nachystala si věci na zítra. Pak jsem si dala sprchu a zalezla do mé postele. Pustila jsem si film a u něho i usnula.

Na druhý den ráno jsem se rodičům už nevyhnula. Máma se mě celou snídani vyptávala a dívala se na mě tím jejím zkoumavým pohledem. Táta raději mlčel a nevyjadřoval se.

Společně s tátou jsme já a brácha odjeli do školy. První jsme vysadili Mattyho a pak táta odbočil k mé škole. Rozloučila jsem se s ním a vydala se za holkami, které už na mě čekaly.

Povídaly jsme si o včerejším zápase a Max se mě pak zeptala na Daniella. Vždy jsem to nějak zakecala, ale teď to nějak nešlo. Když totiž zmínila jeho jméno, začala jsem se usmívat.

,,Usmíváš se, Mio. Líbali jste se?" Zeptala se mě Max, když jsme společně vlezly na dámské toalety.

,,Ne, blázníš. Vždyť ho ještě ani pořádně neznám. Ale dnes spolu jdeme do posilovny," řekla jsem.

,,Jako na rande? Pozval tě?" Zeptala se mě.

,,Není to rande. Jen jsme se tak včera bavili a došli jsme k tomu, že by bylo fajn jít spolu. Tak jsme se domluvili, že mě dneska odpoledne vezme ze školy a půjdeme do posilovny," řekla jsem a upravila jsem si rty rtěnkou.

,,Ty vole Mio, ty jdeš s Marnerem do posilovny. To je bomba. Až to řeknu Jaredovi, bude nadšený," řekla Max a usmála se.

,,Nemusí o tom vědět celá škola Max. Nechci, aby se o nás povídalo. Už tak jsem ráno četla článek o Daniellovi a Sabin na tom večírku," řekla jsem a otočila se na ni. Opřela jsem se o umyvadlo a povzdechla si.

,,To jsem taky viděla. Pěkně Sabin ztrapnil, ale nedivím se mu. Už bylo na čase, aby ji někdo řekl, že ona není ta, ze které se všichni poserou," řekla Max a nevěřícně zakroutila hlavou.

,,Měly by jsme jít do šatny za deset minut nám začíná trénink," řekla jsem a Max kývla na souhlas. Obě dvě jsme se vydaly k tělocvičně.

Trénink proběhl celkem dobře. Snažila jsem se vést hru, tak jako vždy a Sabin ignorovala. Max s holkami mi pomáhaly, a když jsem pak na konci hrály v týmu proti ní, porazily jsme ji.

Nevěděla jsem, kdy přesně mají hokejisté trénink, ale když se na tribunách objevilo pár hokejistů, pochopila jsem, že zrovna teď to nebude.

Mezi nimi seděl i Danielle. Avšak jeho výraz nevypovídal o tom, že by byl nadšený. Nechápala jsem, co zde dělají. Do chvíle za nimi přišel i trenér.

,,Tak jo holky, končíme,"zavolala na nás trenérka. Všimla jsem si Daniella, který svou pozornost věnoval výhradně mobilu. Ani si mě nevšiml. Zakroutila jsme nad tím nevěřícně hlavou a vydala se společně s Max do šatny.

I Max zajímalo, co tam kluci dělali, když mají mít trénink na zimáku a nebo na atletickém hřišti.

,,Prý dnes trénují v tělocvičně, ale Jared mi neřekl důvod," řekla Max, když se vrátila od Jareda.

,,Třeba jdou dělat gymnastiku," odpověděla jsem a začala se převlékat. Max vyprskla smíchy.

,,Jasný, hokejisti a gymnastika. Ty kráso Mio, ty dnes perlíš," řekla Max a já se zasmála s ní.

Po obědě jsme se s Max rozloučili a ona se radostně vydala za Jaredem, který už na ni čekal u auta. Kmitala jsem pohledem po parkovišti a hledela toho vysokého skoro blonďáka s kšiltovkou na hlavě a kouzelným úsměvem.

Stál u auta otočený směrem ke mně s rukama na hrudi a usmíval se. Tak jak se usmíval včera.

,,Nemůžu uvěřit, že sám Danielle Marner na mě opravdu čeká," řekla jsem a došla k němu.

,,Já své sliby dodržím, princezno," řekl. Usmála jsem se ještě víc. To oslovení mě dokázalo dostat do kolen.

,,Tak pojedeme? Nebo jsi si to rozmyslel?" Zeptala jsem se a prohlédla si jeho naleštěné auto.

,,Nerozmyslel, však jsem ti říkal, že potřebuju parťačku," řekl a prošel kolem mě, aby mi otevřel dveře od auta. S úsměvem jsem nastoupila a Danielle dal ještě moje věci do kufru.

Nasedl vedle mě a nastartoval.

,,A ty jsi si to nerozmyslela, princezno?" Zeptal se a podíval se na mě. Zvedl obočí a čekal. Musela jsem se kousnout do rtu. Při tom pohledu byl tak krásný a neodolatelný.

,,Ne, beru to od tebe jako pozvání, které se neodmítá," řekla jsem a odtrhla od něho pohled, protože bych se ještě začala červenat.

,,Tak jo parťačko, jedeme," řekl a rozjel se k posilovně, do které moc studentů z naší školy nechodí.

Celou cestu jsem se dívala z okna a Daniella se snažila nevnímat. Ale i tak jsem na sobě cítila párkrát jeho pohled. Až ke konci jsem se na něho podívala a chvíli ho sledovala, jak řídí a sledovala jeho soustředěnost u řízení. Po chvíli se na mě podíval a oba dva jsme se usmáli.

,,Chodíš sem, ne? Párkrát jsem tě zde viděl," řekl Danielle, když jsme oba dva vystoupili z auta.

,,Jo, když mám čas, tak jdu sem, protože posilovnu u naší školy jaksi nemusím," řekla jsem a vzala si svoje věci. Danielle si vzal jeho, zamknul auto a vydali jsme se dovnitř.

,,Do té školní nechodím třeba vůbec. Buď jdu na zimáku a nebo sem. Tady je to sice nejdražší, ale ty stroje a celkově prostředí je nejlepší," řekl Dan a já kývla na souhlas.

U pokladny jsme ukázali naše roční předplatné a dali si sraz zase tady. Vydala jsem se tedy do šatny a co nejrychleji se převlékla.