LEDOVÁ SOUHRA

14-MIA

Seděla jsem na posteli a učila se na zítra. Na televizi jsem měla puštěné písničky. Od té chvíle s Daniellem uběhly asi dvě hodiny. Odvezl mě domů a pak odjel. Celou dobu se ke mně choval hrozně hezky a mile. Možná přece jen není takový, za koho ho všichni mají. Třeba je jiný.

Někdo zaklepal na dveře a já dala svolení ať vstoupí. Byla to máma.

,,Kde jsi byla celé odpoledne?" Zeptala se mě a sedla si za mnou na postel. Ztišila jsem hudbu a podívala se na mamku.

,,V posilovně a pak v parku," řekla jsem.

,,S Daniellem?" Zeptala se a já věděla, že před ní nic neutajím. Je to moje máma.

,,Ano, byli jsme spolu cvičit a pak jsme si povídali v parku. Bylo to fajn," řekla jsem a kmitla rameny.

,,Líbí se ti?" Zeptala se mě. Podívala jsem se na ni a znovu kmitla rameny. Sama jsem nevěděla, jestli se mi líbí. Je pěkný, to ano. Ale ještě ho pořádně neznám.

,,Jde hrát hokej do Dallasu," řekla jsem a sklopila zrak.

,,Do NHL?" Zeptala se máma. Kývla jsem hlavou na souhlas.

,,Ten to dotáhne vysoko," řekla máma.

,,Má velké sny," řekla jsem a povzdechla si.

,,Co se děje, Mio?" Zeptala se mě máma a starostlivě se na mě podívala.

,,Nevím, je to první kluk, kterého jsem si pustila takhle blíž k tělu a teď nevím, jestli nedělám chybu," řekla jsem a podívala se na ni. Vzpomněla jsem si na ten moment, když jsme dnes seděli v tom parku. Můj i jeho pohled sklouzával na naše rty a v ten moment jsem si myslela, že se políbíme. Jenomže on se odtáhl.

Máma se pousmála a pohladila mě po rameni.

,,Mio, tohle záleží jen na tobě. Je to tvoje rozhodnutí, jestli je on ten pravý, aby byl tvůj první ve všem. Neznám ho Mio, nemůžu to posoudit, ale vždy na mě působil jako hodný kluk," řekla máma. Usmála jsem se.

,,Jsem z něho zmatená, mami. Chová se ke mně hezky, ale zároveň vím, co se o něm povídá a zároveň vím, co dřív udělal jedné holce," řekla jsem.

,,Bojíš se, že by ti to mohl udělat taky," řekla máma místo mě. Kývla jsem na souhlas.

,,Možná se změnil," řekla máma.

,,Jo to asi jo, ale i tak," řekla jsem a povzdechla si. Podívala jsem se na ni.

,,Mio, poradím ti jednu věc. Nech si to projít hlavou a sama dojdeš k závěru. Na tvém místě bych ho první pořádně poznala, než s ním něco měla," řekla máma. Je to skvělá máma. Vždy mě ve všem podpoří a poradí. Nemohla bych si přát lepší.

,,Tak dobře," řekla jsem a usmála se na ni. Máma mi úsměv oplatila a vstala.

,,Přijď dolů na večeři," řekla a s tímhle odešla. Zesílila jsem si hudbu a snažila se dodělat věci na zítra do školy. Můj mozek se však rozhodl, že se dnes bude soustředit výhradně na Daniella. Proto jsem to raději vzdala a doufala, že zítra nebudeme psát žádný test.

Oblékla jsem si mikinu, protože v tílku a teplákách mi byla zima. Sešla jsem schody od obýváku, kde celá moje rodina seděla u stolu. Na stole byly špagety a Matthew se jimi zvesela cpal.

Sedla jsem si na své místo vedle bráchy a pustila se taky do jídla. Rodiče si během jídla povídali o dalším víkendu, kdy jedou v pátek na nějakou schůzi a vrátí se v sobotu odpoledne, kdy hraje můj bratr. Já mám už taky zápas, ale až v neděli.

,,Zvládnete to tady v pátek a v sobotu sami?" Zeptala se máma. Podívala jsem se na bráchu, který hned přikývl.

,,Zvládneme to," řekla jsem.

,,Dobře, takže nemusíme volat babičce, aby přijela," řekl táta. Oba dva jsem záporně zakroutili hlavou. Oba dva se usmáli a já se podívala na bráchu, který se usmíval. Věděla jsem, že už něco chystá. Jsem mu dlužná ještě za Daniella, takže jestli přijde s nějakým nápadem na zábavu, budu mu to muset odkývat.

Po jídle jsem se vydala zpět nahoru. Sprchovat se mi nechtělo, protože jsem se sprchovala, když jsem přišla z posilovny. Převlékla jsem se do trička na spaní a kraťasů. Pustila jsem si Nekonečnou lásku a lehla si na postel. Vždy jsem si myslela, že láska existuje jen ve filmech a knihách, které jsem přečetla. Časem jsem pak zjistila, že lásku vnímáme každý den od našich rodičů a přátel. Avšak teď? Moje mysl i tělo začalo toužit po něčem jiném. Po něčem čemu se říká skutečná láska.