Medicopter 117

13

Probudila jsem se v nemocnici, břicho mě bolelo. Vedle na sedačce seděla Anny. ,, Konečně ses probudila, Lukase zavřeli, vypadalo to hodně zle, ale si živá. Bohužel nemůžeš prozatím lítat. " ,,To ne Anny, kde je Jens co snim je, je v pohodě Anny rekni mi něco, proč necítím pravou ruku cos ní je." rekla jsem Anny,, Jens je v pohodě, bere si za vinu že tě postřelili, ruku máš ochrnutou pár měsíců potrvá než se zcela uzdravíš." odpověděla Anny. Přišel nějaký pán a přines mi náruč plnou růží byli o kolegů z práce i s věnováním Přejeme ti brzké uzdravení a máme až se vrátíš překvapení. A potom přišel strýček Gustav s kyticí a bonbonierou. Kytice byla od Gustava a bonboniera byla od Jense i s dopisem, Promiň za všechno, asi bude nejlepší když odejdu ze zakladny nebo se nechám přehodit s Ginou. Je to moje vinna, že tě postřelil. Jens
Každý den za mnou chodili kolegové, strýček Gustav, Mike a Anny jediný kdo se neobjevil byl tým A.
Po půl roce
Po půl roce jsem šla konečně do práce. Všichni na mě čekali v místnosti kde se scházíme. Jediný kdo tam nebyl byl Jens. V místnosti byl nápis Vítej zpět a děkujem za všechno! Přišel ke mě Marek s Ginou. ,, Vítáme tě a máš od nás menší dárek zato žes nás zachránila. Máš ho napřistávací ploše." Jak mi to dořekli vydala jsem se na plochu, stála tam helikoptéra a uvnitř Jens, něco opravoval. ,, Ahoj Jensi chci ti říct, že tady končím příjmu práci v Mnichově na dispečinku, nechci aby se to víckrát opakovalo, všechny tady jsem vystavila nebezpečí a moc toho lituju. Sbohem a měj se dobře ." Jak jsem mu to řekla odešla jsem zpět do místnosti za ostatními. ,, Věnujte mi pozornost prosím, jen vám chci říct, že mi tady bylo dobře, ale kvůli incidentu co jsem způsobila jsem dala výpověď a mám práci na dispečinku v Mnichově, takže tohle je můj poslední den v práci. " Oslavovali jsme, po hodině přišel Jens a promluvil jen ke mě,, Nechci být hnusný, ale oblíbil sem si tě, nemůžeš za to co se tady stalo. Promin, že jsem se nechoval ze začátku k tobě slušně. "dořekl to a odešel.
Já si sbalila věci a šla domů, všichni brečeli když sme se loučili.