Láska s ďáblem

Kapitola 1.

Je mi 15 let a poprvé nastupuji na střední školu, kde nikoho neznám. Jsem trochu nervózní, protože nejsem úplně společenský typ holky a musím hledat nové přátele.
Právě teď jedu busem na náměstí, kde se nachází moje škola. Příští zastávku už vystupuji. Doufám, že si tam najdu nějaké přátele a že budu u učitelů oblíbená žákyně. „Václavské náměstí" slyšela jsem, jak rozhlas v autobuse říká moji zastávku, tak jsem se připravila ke dveřím. Když bus zabrzdil, trhlo to se všema, ale já málem spadla, kdyby mě jeden kluk nechytil. Má krátké namodralá vlasy, hnědé oči a je vysoký. „Měla bys příště dávat pozor." Pustil mě a vystoupil. „Díky" zavolal jsem na něj, když odcházel a též jsem vystoupila.
Moje škola je tahle. Měla bych najít svou třídu. Prý je to třída číslo 308. Tak to bude asi až ve druhém nebo třetím patře. A měla jsem pravdu. Je to až ve 3. patře.
Koukám, že většina dětí tu už je. „1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13 a 14. Naštěstí nejsem poslední. Ještě spoustu dětí chybí. Nejspíš si sednu do první lavice před katedru. Tam je nejlepší místo, protože, když má učitel výsledky, tak je jen opíši. 😊
Najednou přišla nějaká velká parta holek a kluků. Vypadá to, že všichni spolu chodí, protože se k sobě mají. „Všichni spolu chodí." Pověděla holčina za mnou. „Říkají si zaláskovaná skupina. Jen jedna holka tam je sama, a to je Kamila. Vedoucí celého uskupení." Povídala a ukázala na ni. „Aha, děkuji." Pověděla jsem tiše. „A jak se vlastně jmenuješ?" usmála se. „Bětka a ty?" podala jsem jí ruku abychom si potřásaly. „Já jsem Judy. Těší mě." Také mi podala ruku. „jak to že je znáš?" „Na facebooku založily skupinu pro páry, co jdou na tenhle obor a těsně před začátkem školního roku se sešli." Ukazovala mi přitom tu skupinu. „Ty jsi v té skupině taky?" zeptala jsem se s nejistotou. „Ano jsem. Můj přítel je ten vysoký blonďák. Michal se jmenuje. Ty máš kluka?" otočila se na mě zpátky. „N-ne" koktavě jsem odpověděla, když jsem zahlédla toho kluka, který mě dnes ráno v autobuse chytil. „Kdo je ten vysoký modrovlasý kluk?" zeptala jsem se bez váhání. „pravé jméno nám nechce říct, ale prý mu máme říkat Dan." „A on je také v té skupině?" „Ano, ale jen proto, že ho Kamila donutila. On se jí totiž líbí, ale Dan ji nechce. Já se popravdě nedivím. Kamila je hrozná holka." V tu chvíli mi srdce bušilo jako o závod. „Bim bim bam." Zazvonilo a do třidy vešla stará paní. „Dobrý den třído. Ráda bych vás tady všechny uvítala a prosím ty, co si ještě nenašli místo, ať si jdou někam sednout." U mě naštěstí zůstalo místo volné.