Láska s ďáblem

Kapitola 8.

Po výslechu případů a odjezdu policie.
Policii jsem všechno musela vyložit sama. Dan při převozu totiž omdlel a do teď se neprobral. Sedím tady u jeho lůžka a čekám až se vzbudí. Policie by chtěla vyslechnout i jeho, tak je kontaktuji hned jak se probere.
Za chvilku přišla sestřička zeptat se, jestli se něco nezměnilo, ale pořád nic. V jednu chvíli sice pohnul obořím, ale jinak se nic nedělo. Sestřička mu dala nový obvaz na ruku, aby na sobě neměl ten zakrvácený a pak odešla. Chytla jsem ho za ruku a v duchu prosila, aby se už probral. Najednou cítím, jak mi svírá ruku a že pootevírá oči. „Dobré odpoledne," řekla jsem tiše „Jak ti je?" promnul si oči a chtěl se posadit. Já mu ale dala ruku na rameno a položila ho zpátky. „Lež. Máš zašité rány tak je nenamáhej." Řekla jsem. „Co se stalo?" zeptal se. „Napadl tě můj bývalý přítel a když jsem ti zavolala tak jsi jen ťukal do mobilu o pomoc." Chytil se za ránu na hlavě. „Au." „Pořezal tě na rukách docela hluboko ale i na hlavě máš velkou ránu, tak si na to nesahej." Vzala jsem mu tu ruku a položila ji do svých dlaní. „Psala jsem policii a za chvíli přijedou si tě vyslechnout, tak zatím si odpočni a sesumíruj co nejvíce informací." Řekla jsem a odešla. Na rozloučenou jsem mu dala pusu na čelo.
Po chvilce přijela policie a vyslechla si ho. Mezitím jsem mluvila s doktorkou a ta mi řekla že pokud vše bude v pořádku, tak Dana zítra už propustí. Musím na něj ale ve škole dávat pozor.
Když policie odjela, šla jsem za ním na pokoj. „Ahoj. Tak co?" sedla jsem si vedle něj. „Prý ho zatknou a dají mu 20 let." Pověděl unaveně. „Mám menší novinu. Zítra by tě už mohli pustit z nemocnice. Ale mám na tebe dávat pozor." Pousmála jsem se. „Tak to je dobře. Víš, je tu pár věcí, co bych ti měl říct. Já..." než to stihl doříct tak jsem ho políbila. Nechápavým pohledem se na mě podíval. „Počkej, ty mě miluješ?" zeptal se zaskočeně. „A ty mě?" řekla jsem. S červenými tvářemi mě objal: „Už hodně dlouho na tebe čekám."